Deník spisovatele - krásný nový svět a plno jiných idiotismů

Baví mě, k jaké dochází inflaci, co se týče používání různých předpon: neo, new nebo post, k vyjádření současnosti. Vyjadřuje to především jisté zoufalství, nedostatek invence a neschopnosti jít k jádru doby a přesně ji pojmenovat. Proto se tak často vykrádá minulost, abychom si pomohli analogií a nalepili ji na to, co se děje dnes. Jeden z takových pojmů je např. neomarxismus. Snaží se pojmenovat dnešní levici, ale že by měla něco až tak společného s marxismem? Jestli něco ovlivnilo progresivismus, pak to byl strukturalismus a postmoderna, případně New Age (sic!), ale marxismus v 70. letech byl už příliš vyčpělý.

Pro změnu druhým extrémem je každou změnu považovat za zcela nový "vyšší" směr. To se pak nehledá analogie k minulosti, ale rovnou se tvrdí, že se jedná o něco unikátně nového. Jestli prvnímu případu podléhají víc konzervativci, tomu druhého zase víc liberálové. Maně si vzpomínám, jak nám tvrdili, když se rozšířil internet, že ekonomie dostává vyšší kvalitu, a razili pojem "nová ekonomika". Tehdy na to reagovali nepřátelé na život a na smrt, V. Klaus a M. Zeman - oba klasicky vzdělaní souzněli v tom, že se jedná o umělé pojmenování, které zakrývá to, že ekonomie je stále jen jedna, a to věda o chování lidí.

Vůbec jsme nástupem digitálního věku leccos zapomněli. Třeba je dnes módní říkat, v jaké trpíme postfaktické době. Každý evidentně může něco tvrdit a není, zdá se, v lidských silách, mu jeho "výplody" vyvrátit, zvláště ne na internetu. To je sice fakt, ale za to nemůže nová platforma, ale jen zase lidé sami. Tím, že jsme upřednostnili korektnost, upozadili jsme pravdu. Je pro nás důležitější nechat vykecat každého blbce, nebo primitiva, než jsou fakta. A vůbec nesejde na tom, jestli tu korektnost šíříme "face to face", anebo virtuálně. Možná se zvýšila kvantita informací, ale kvalita, čili pravdivost, je stále stejná.

Úplně stejně se to má s morálkou. Stejně jako ekonomika je etika pořád to samé. Jenže lidé si myslí, že virtualita je cosi "jiného", kde se lze chovat jako prase. To je hluboký omyl! To jen média a bulvárnost doby v nás vyvolaly tento chybný dojem. Jednak každý zanechává natrvalo digitální stopu, čili svědectví o svém charakteru, ale hlavně virtualita není nic nového, něco nezávazného. Veřejný prostor, naše předvádění se v něm, je starý jako svět sám, minimálně od dob agory. Možná jsme opět podlehli klamu "novosti", že jsme zapomněli, že internet není nic jiného než lepší forma komunikace.

Tady sehrála velmi negativní roli současná média. Přizpůsobila se módě virtuality až tak, že degradovala morálku. Jestli i od nich často zaznívá kritika tzv. postfakticity, ale sami jsou hlavními strůjci různých fejků, lží a bulvarit, je to pokrytectví na druhou. Nějak se jim z jejich produkce vytratila pravda. Mnohem víc, než kdo jiný spoléhají právě na digitální "zapomnění". Myslím, že je to chyba, že paměť i dnes stále zůstává, třeba i elektronická. Jestliže se podporuje brak, ideologická vata, vyzdvihuje se lež, průměr, preferuje se bulvár a hyperkorektnost, je to vizitka každého jednotlivého média.

A pak se nelze ani divit, že v takové intelektuální bídě se přilepují stále dokola k dnešnímu dění přípony jako neo, new nebo post…   

Ukázka z knihy Deník spisovatele