Deník spisovatele – jako potomek Němců říkám bacha na Němce...

Jestliže si vítěz německých voleb vytknul za hlavní cíl své vlády klima (klimaregierung), je třeba zbystřit pozornost. To už vážně nevnímáme, jaký je to absurdní nesmysl? Chtějí snad vítězné strany v Německu bojovat za klima nad Německem nebo snad nad Evropou nebo dokonce nad celou Zemí? Není to trochu příliš pyšné a charakteristické pro národ, který už několikrát v dějinách prokázal do nebe volající pýchu a pocit vyvolenosti germánské rasy? Na tom mě fascinuje typický znak ideologie, totiž čím větší kravina, tím vážnější úsilí o její dosažení. Zdá se, že lidé opět při zírání do svých monitorů ztrácejí soudnost.

Nemá smysl připomínat, jak směšně nejdřív vyhlíželi různí Hitlerové nebo další megalomani. Jo, kdyby se v Německu dohodli, že jejich cílem je další zlepšování ovzduší, neřekl bych ani popel. Byla by to jejich věc, mohla by jít ruku v ruce s dalšími počiny, které zvyšují kvalitu života, ale nešla by proti lidské přirozenosti. Každá utopie je totiž protipřirozená, to už přece známe od J.J. Rousseaua, který chtěl, aby se zkažení lidé vrátili zpět do přírody, ale sám si užíval zámecké pohodlí. Jenže zasel sémě utopismu, které napáchalo na světě obrovské škody. Stačilo, aby se po hegelovsku začalo dosahovat čistě absolutních cílů.

Ani klima nemůže být žádné zlaté tele, byť dnes pochopit, že příroda se mění trvale, je asi nadměrný intelektuální výkon. Chtít bezuhlíkové klima je stejná zhovadilost jako poručit větru a dešti, a je děsivé, kolik velkých chlapců a dívek tomu opět věří. Asi si potřebují odložit mozek na podnos nového božství. Kdyby tomu tak nebylo, viděli by, že máme dnes nejlepší ovzduší za posledních x-desetiletí. Chce to jen po masarykovsku pracovat, měnit strukturu lesů a plodin. Jenže to nepřináší mediální pozornost, kterou mnozí tak potřebují. A naivní aktivistky s žalem bych popravdě nahnal do lesa sázet stromky.

Ne, taky nemiluji kouř ze spalovacích motorů, jenže to neznamená, že by se měly zakázat. Chce to jen hledat toleranci, pravou matku lidskosti. Je to stejné jako s kuřáky, ať si auta jezdí, ale v husté aglomeraci, kde ohrožují zdraví lidí, by se měla omezit. Nechápu, co je na tom neřešitelného, proč by to neměli majitelé aut pochopit. Na dálnici nikoho neohrožují, ani na běžných silnicích. Ale další extrém je, když takového závodníka potkáte při stoupání v Krkonoších. Je normální, aby v národním parku jezdili turisté autem na vrcholky hor? Tuhle nějací motorkáři chtěli zdolat Sněžku, ale naštěstí uvízli v Obřím dole.  

Jestli něco lidem chybí, pak je to soudnost. Přesto si myslím, že Česko má na to být ostrůvkem umírněnosti. Ano, je v tom něco, čemu se u nás říká "ojebávání", ale proti různým dogmatikům je to šťastná vlastnost. Moderní dějiny jsou toho nejlepším důkazem, jak s námi neblaze smýkali šílenci ze Západu na Východ. A kde je fanatismus, který něco zakazuje, tam je vždy tyranie. Ale na druhou stranu svoboda není to, že si můžu jezdit kam chci a jak chci. Svoboda je zodpovědnost, čím víc jí máme, tím větší variabilita rozhodování. Kdo nemá žádnou zodpovědnost, ten většinou sedí v nějakém vězení: Anebo, ještě hůř, v koncentráku...

Ukázka z knihy Deník spisovatele