Čtvrtý porod je už hračka

Nechtěné těhotenství, když se vám blíží čtyřicítka, je trochu průšvih, anebo aspoň velké dilema. Valérie měla zase o starost navíc. Měla už tři děti, časově náročnou práci, zdravotní potíže a v sobě vnitřní neklid.

Mateřství bylo pro ni vždy tím nejpřirozenějším úkolem v životě. Přesto, když zjistila, že nedostala měsíčky, propadla zoufalství. Jak se k tomu postaví Viktor? Má mu to vůbec říct, než si bude sama sebou úplně jistá?

Právě seděla na gynekologicko-porodnické klinice. Stále si nebyla vůbec ničím jistá, a to byla už ve dvanáctém týdnu. Čekala, až se otevřou dveře. V čekárně sedělo ještě několik žen. Zkoumaly se navzájem, proč sem asi přišly. Valérie byla objednaná na desátou hodinu. Bylo čtvrt na jedenáct a stále nevěděla, jestli ví, co opravdu chce. Co je pro ni mateřství? Pouhé rození potomků? Nebo vrchol milostné lásky?

„Chtěl bych s tebou mít dítě!“ řekl jí v létě Michal.

„Zbláznil ses?!“

Na louce nikdo jiný nechodil, a ona měla na sobě jen přiléhavé šaty a pod nimi už vůbec nic.

„Nebylo by to nádherný?“

Povzdychla si. „Jak si to jako představuješ?“

Někdy mu fakt nerozuměla. Ona tady váhá, jestli se s ním má vůbec spustit, a on jim už plánuje dítě?

„Jsem vdaná. Mám tři děti. Ty máš další ženu a dceru. Takže to všechno hodíme za hlavu?!“

Proč láká člověka to, co nemůže mít? Jejich situace byla prostě nemožná, tak jako už spoustu let. Měli i neměli spolu už jedno dítě. Větší komplikaci si už ani neuměla představit. Snažila se na to trvale zapomenout. A on, když výjimečně dovolila, aby se spolu viděli, se jí takhle odvděčí. „Na to zapomeň!“ řekla mu a stáhla si lem šatů přes kolena.  

Jenže se stalo něco, co nečekala. Vyvolal v ní touhu. Asi v ní začaly tikat její biologické hodiny. Tělo opět jednou vytasilo drápky. Ten večer se převalovala a nemohla usnout. Potřebovala to, jako už dlouho ne. Nad ránem probudila Viktora, který vedle pospával. Když byl víc odpočatý, byl spíš svolný, jinak s ním nic už nebylo. „Co chceš?“ zašeptal.

„Pomazlíš mě?“   

Po nějaké chvíli do ní pronikl. Vždy čekala na ten zázrak. Dar stvoření, který nám nadělila příroda. Co jiného je soulož, než pokus o nové početí? I když na to nemyslíš, je to v tobě přítomné. Byla na konci ovulace. Chtěla to asi víc, než si uvědomovala. Všechno to mazlení. Závratě rozkoše. Vášeň, která tě omamuje až do zapomnění. Jsi úplně volná a bezstarostná. A pak, když Viktor zasténal, sama si ho přitáhla stehny k sobě.   

„Panebože!“

Za několik dní zjistila, že menses nedostala. Ihned to pochopila. Natolik už své tělo znala. Znala všechny jeho potíže. Její imunita selhávala čím dál tím víc, stále byla na práškách. A do toho miminko? Mohla by ho vůbec mít, když má tak zeslabené zdraví?

„No, tys to vymňoukla,“ řekl jí gynekolog.

Svěřovala se mu víc, než jen jako doktorovi. Byl její kamarád, chodila k němu už ve dvaceti. Pomáhal jí po samovolném potratu, s cystou, s nemocnými vaječníky, se všemi porody. A teď na ni zamrkal opět přes brýle jako nějaký krátkozraký bůh.  

„Čtvrtý porod je už hračka, Vali.“

Zašklebila se na něj, jako že je blb. Měla ráda jeho humor, ale do smíchu jí opravdu nebylo. Co vlastně sama chtěla? Připustila to proto, že po dalším dítěti vnitřně toužila? Anebo to byla trpká náhoda? Další nezodpovědnost? Je žena jen mateřská nádoba? Hračka pro mužskou úlevu? Má vůbec na vybranou, může se vzepřít pudu? Nebo si chce dokazovat díky tomu, kolik porodila dětí, svou lidskou cenu?

Už teď si připadala jako koule. Splašily se v ní všechny chutě. Viktor se podivil, když snědla k večeři ovarové koleno. A to nebyl příliš všímavý, aspoň k tomu, co se ho netýkalo. Pořád jí bylo špatně. Když chodila zvracet, rychle spláchla, aby to nebylo slyšet. A pak se zase cpala. Jedla všechno, hlavně to, co nikdy nejedla. Prejt, tlačenku, slanečka s cibulí, šlehačku a věnečky. Proč je náš život tak sladkokyselý?!  

„Kdo je na řadě? Pojďte dál!“

Pomalu vstala a vešla dovnitř. Sestra si vzala papíry a ukázala do ordinace, kde ji čekal doktor. Všechno bylo už dohodnuté. Nejdřív ji vyšetří. Pak si půjde lehnout na pokoj. Až půjde na sál, dostane celkovou anestezii. Zákrok bude bolet, protože je už ve dvanáctém týdnu. Roztáhnou jí děložní hrdlo. Vysajou jí dělohu. Plodové vejce zmizí navždy z jejího těla. To, co zůstane, vyškrábou kyretou.

Už se těšila, až si dá biftek, tatarku a čokoládový dort...

34. kapitola z knihy Otcovství