Pásek sundat, všechno z kapes, nepotit se a tvářit se neutrálně... Pořád nechápu ty lidi, kterým nevadí kontroly na letišti (hraniční i bezpečnostní), ale v boji proti zavedení kontrol na hranicích s jinými státy, by zemřeli.
Asi bych měl spíše napsat zápisky z dvou nejbohatších měst Běloruska - Minsk a Soligorsk. Pro nás celkem uzavřená země...
Zřízením je Běloruská republika. Počet obyvatel je 9,4 mil. k lednu 2018. 78 % obyvatel žije ve městech. Jen v Minsku je to 1,9 mil. obyvatel.
Národní měnou je běloruský rubl - 1 BYN je 10,6 CZK. HDP za rok 2017 činilo 105,2 mld. BYN, per capita 11,1 tis. BYN.
Nejsilnější odvětví jsou hutnictví, strojní průmysl a také mají rozvinuté zemědělství - 8 582 hektarů zemědělské půdy. Pro srovnání Česká republika má přibližně 4 260 hektarů zemědělské půdy. Samozřejmě rozloha Běloruska s 207,6 tis. km2 je mnohem vyšší než 78,8 tis. km2 v Čechách.
Země je velmi rovinatá - ani si nepamatuji, že bychom jeli do kopce nebo z kopce:) To má za následek větší větrnost.
Na stránkách Běloruska jsem našel, že v roce 2017 byla průměrná nezaměstnanost 33,7 tisíc osob z ekonomicky aktivních obyvatel jenž je 4,35 mil. Doslechl jsem se, avšak nikde nenašel, že po nějakém čase bez práce musí občan platit poplatky za to, že do práce nechodí. Pořád více motivovanější než u nás:)
Od září 1941 do konce června 1944 bylo Bělorusko okupované nacistickým Německem. Osvobozeno bylo Rudou armádou. Okupaci měl pod taktovkou Generalkommissar Kube, na kterého byl spáchán atentát.
Hlavní město Minsk bylo válkou kompletně zničeno a muselo být znovu budováno. "Sovětská architektura" je tedy všude. Na každém náměstí či vestibulu metra narazíte na sochy Lenina či znak SSSR srp a šíp. Největší pomník Lenina mají na Náměstí nezávislosti, kde se i nachází ohromná vládní budova. Ještě před pár měsíci by se dalo říci, že cestovní ruch příjezdový skoro neexistoval. Vízové podmínky jsou velice přísné. Před půl rokem došlo k menšímu uvolnění - když si rezervujete letenku s místními aerolinky Belavia, tak obdržíte automatické vízum na 5 dní. Před měsícem došlo dokonce k prodloužení na 1 měsíc. Hranice s ostatními státy jsou však velice střežené.
Velmi mě tedy zaujalo, že navzdory uzavřenosti hranic a příjezdového cestovního ruchu, výjezdový cestovní ruch je běžný jako u nás. Bělorusové cestují všude, do Evropy, do USA a obchodně do zemí bývalých sovětských států.
U nás je vnímáno Bělorusko jaksi totalitně. Prezident Lukašenko je u moci od roku 1994, tedy když došlo k prvním prezidentským volbám v nezávislém Bělorusku, a kdy byl institut "prezidenta" zakotven v nové ústavě. Pravomoce prezidenta zakotvené v ústavě se celkem neodlišují od naší ústavy. Nicméně Vám většina místních vyjádří, že ani oni nevěří v regulérnost voleb. Je už jenom divné, když projíždí prezidentská kolona, tak se zavírá daná silnice i silnice přilehlé. Nyní dosluhuje své páté období a pokud se nepletu tak příští rok jsou další volby na prezidenta republiky. Prezident Lukašenko se drží u moci pevně.
Pro zajímavost, v tomto roce prezident Lukašenko schválil výstavbu sociálního bydlení pro 130 000 osob v Minsku s plánem do roku 2030. Určitě by si spousty našich politiků, jenž prosazují sociální byty, s ním mohli souhlasně popovídat.
Stále mají tajnou službu KGB, rozsáhlá budova s římskými sloupy, jenž se nachází v ulici Nyezalyezhnastsi (Nezávislosti).
Přes politickou nesvobodu si však bělorusové víceméně "užívají" svobodu ekonomickou. Supermarkety plných zboží jako v Evropě, nejen jejich domácí produkty, ale i stejné, které vidíme u nás. Služby taktéž, sektor služeb je rozvinutý. Dokonce seženete vodoinstalatéra i v neděli. To se Vám u nás nepodaří:)
V podstatě je sektor služeb, i v hlavním městě, živen domácí poptávkou, ne turisty, o to více mě překvapilo množství barů, restaurací, bister a kaváren v hlavním městě - velmi mě to připomnělo Berlín, i takový ty "hipsterský" místa:) Den po našem odjezdu se konal pivní festival na náměstí Starascinskaja Slabada, kousek od pomníku Alexandra Puškina.
Soligorsk je menší město s přibližně 100 000 obyvateli, které je vzdálené 135 km od hlavního města. Dálnice, nebo co to bylo, nebyla v dobrém stavu. Ale tak už to bývá v socialistickém státě, vždy se soustředí na všechno možné, jen ne na infrastrukturu, na kterou není v rozpočtu dostatek financí.
Tento rok slavil Soligorsk 50-ti leté výročí. Je to jedno z nejmladších měst, které bylo vystaveno na základě nálezu solných ložisek. Okolo Soligorsku je 6 dolů. Důl poznáte jednoduše a z dálky. Okolo jsou ohromný kupy soli se zeminou, která se nedá použít na další zpracování a tak tam leží ladem. Otec mé partnerky, který pracuje u firmy, jenž tam těží (samozřejmě státní firma:)), řekl, že o nepoužitou zeminu se solí měli jeden čas zájem Japonci (nevím, jestli stát, či nějaká soukromá firma). Dokonce vše bylo dohodnuto, cena, podmínky i odvoz, avšak prezident Lukašenko vše na poslední chvíli zastavil a obchod se nerealizoval. Na můj dotaz proč, mi bylo sděleno, že se prezident obával, že Japonci ví, jak mohou tento "zbytek" z těžení zpeněžit či efektivně využít, a aby jim tak nedal konkurenční výhodu. Tak i přesto, že prezident neví, co s tím, tak to radši nikomu neprodá:) "Když já nevím co s tím, tak z toho nikdo mít užitek taky nebude!"
Soligorsk je prý stále to bohatší město. Je to město paneláků s pár obchody a pár kostelíky (počítám pravoslavnými). Tolik mladých lidí jsem ještě neviděl, jako kdyby to bylo univerzitní město, něco jako Olomouc na druhou. Samé mladé páry, již v raném věku zakládající rodiny, je to záležitost politické nesvobody nebo chudšího prostředí? Nebo je rodina na prvním místě?
Ani v jednom městě nepotkáte bezdomovce, prostě nejsou. Jedna teorie je, že by je policie, především v Minsku, z centra okamžitě vyvedla. No a druhá, že prostě nejsou. Možná jsou opravdu bezdomovci znakem bohaté společnosti...
Zeptal jsem se také místních na ty znaky SSSR a památníky Lenina. No, tak určitě to je ten marxismus-leninismus tak nějak zůstal v prezidentu Lukašenkovi. Ale odpověď zněla v tom smyslu, proč by je strhávali nebo předstírali, že období totality neexistovalo? Vždyť (starší ročník) v tom prožili kus života, i přes všechny problémy s tím spojenými byl to pořád jejich život. Není to tak, že by oslavovali periodu SSSR, ale akceptují svojí minulost a nebičují se s ní.
Velmi mne zajímala odvodová zátěž soukromé sféry.
DPH u potravin činí 10 %. Služby a ostatní zboží činí 20 %. Daň ze zisku právnických osob je 18 % (banky a pojišťovny 25 % - taková sektorová daň, o které dnes mluví naše levicová vláda).
Sociální zabezpečení zaměstnavatelem je ve výši 34 %. Daňový kodex je jen v běloruštině, takže jsem se nedočetl více, co vše musí zaměstnavatel odvádět. Avšak jsem se od místních dozvěděl, že míra zdanění práce je shodná jako u nás.
Pokud tedy máme dojem, že Bělorusko (z hlediska ekonomického) je socialistickým státem, je důkazem toho, že ekonomika České republiky je také socialistická - tedy vysoké zdanění a přerozdělování jako v Bělorusku. Tedy, my u Svobodných to již samozřejmě víme dlouho:)
Především jsou bělorusové velmi hrdí a vlastenečtí. Tak stejně i rusové. Jsou pyšní na svoji zemi, na svůj národ (navzdory, že třeba i nejsou spokojení s politickou svobodou). Stejně tak i rusové mají stejný přístup. Již jsem pochopil, co myslel prezident Putin tím, když odpovídal na otázku Olivera Stona v sérii rozhovorů, zda si myslí, že mají převahu vůči vojenským jednotkám NATO, které se přesunují do Pobaltí. Odpověděl v tom smyslu, že převahu početní vůči armádě NATO samozřejmě nemají, ale stejně by vyhráli.
To je asi to jediné, co mi chybí u nás - to vlastenectví, ta hrdost na naši zemi, jenž naši předkové budovali. Nevypořádání (neakceptování) se s komunistickou minulostí naší země a větší důvěra v demokracie Západu než v nás samotné, nás stále zbytečně zatěžuje. Hrozby čekají v přítomnosti a budoucnosti, ne v minulosti.
