Lesk a bída pražských kaváren

Pro milovníky dobré kávy se zdá, že pražské kavárny a zejména pak ty hodně načinčané a notně předražené, je nemohou v nabídce a kvalitě podávaných nápojů uspokojit. Obsluha a personál často ani netuší základní informace o něčem tak samozřejmém, jako je obyčejná káva.

Nikdy bych nevěřila, kolik kaváren a restaurací musí člověk prolézt, když chce na své peníze dostat to, co avizuje nápojový lístek. Espresso, mocca, turek ... není to snad jedno? To si zřejmě myslí valná většina personálu pražský podniků, na stole vám přistane stejná břečka, která kolem kávových zrn "prolétla v rychlíku". O pití kávy jako o rituálu se rozhodně hovořit nedá. Příprava dobré kávy vyžaduje jisté znalosti, ale rozhodně se nejedná o takovou nepochopitelnost jako jaderná fyzika. I prosťáček se tomu naučí, ovšem kvalita a také ochota personálu bohužel značně pokulhává. Objednáte si espresso, dostane kýbl čehosi bez vůně, o chuti nemluvě. Když "baristu" upozorníte, že jste chtěli espresso a ne mizerné americano, div nedostanete facku. V lepším případě dostanete přiblblou otázku, zda chcete normální espresso nebo piccolo. Ach můj bože, takový nesmysl! Copak profesionální barista neví, že espresso do velkého hrnku nepatří?! Je to přece tak jednoduché: 7 gramů čerstvě umleté kávy, 20-30 ml horké (nikoliv vařící) vody, předehřátý šálek a hotovo. Co se na tom dá zkazit? Bohužel v tuzemským šířkách víc než dost. Instantní cosi zalité vařící vodou podávané v menším kyblíku, to je smutná realita, se kterou se setkáte na každém rohu. O kávě typu mocca či turecké ani nemluvě. Všechny se ve valné většině kaváren připravují naprosto stejně, přestože se jedná o zcela odlišné postupy a výsledná chuť se podstatně liší. Nemluvě o nešvaru ohřívat již připravený (a vrácený) šálek! To je něco absolutně nemyslitelného a přesto k tomu dochází a to v nemalé míře. Ona vůbec úroveň stolování a kvalita nápojů značně zaostává. Mám ovšem neblahé tušení, že se to jen tak nezlepší. Dokud se zákazníci budou bát hájit svá práva a raději mlčí, že aby se hádali, nic se nezmění. Spíš naopak. Jednu z nejhorší zkušeností jsem si prožila před pár dny v Café Myslbek ve stejnojmenné nákupní pasáži. Vcelku příjemný prostor tu ovšem značně hyzdí dost neochotný personál a pak samozřejmě to, co tu servírují. Něco tak strašného jsem dlouho viděla a nechutnala. Tmavá voda bez jakéhokoliv kávového aroma a bez chuti mi pořádně zamotala chuťovými buňkami. Bohužel ani reklamace nepomohla. Na stůl sice dorazil sice správně naservírovaný nápoj, ale s kávou to opět nemělo nic společného. Otrávený výraz a mizerná nálada personálu se snad nějakým způsobem dostaly do kávovaru, jinak si to neumím vysvětlit. Odvážím si spojit úpadek celkové morálky ve společnosti se situací v kavárnách, kde si sice můžete objednat espresso, ale ve skutečnosti dostane něco zcela jiného a ještě vás budou přesvědčovat, že ten, kdo tomu přeci rozumí jsou ti za pultem, nikoliv vy. Zvítězila snad snaha o rychlý zisk nad chytřejší (z dlouhodobého hlediska i finančně zajímavější) taktikou založenou na péči o zákazníka? Nebo snad kavárníci považují své hosty za absolutní hlupáky, kteří se spokojí se vším a nepoznají "krávu od topolu"? Těžko říct, kde je pravda. Faktem však zůstává, že ony břečky se vesele podávají a pijí dál a stále ve větší míře. Naštěstí existují i výjimky. Hledali byste skutečné espresso, které uspokojí i rozmazlený jazýček, v orientální restauraci? Pak vězte, že právě tam nakonec na stůl dorazil šálek s dobrou kávou, o správné velikosti, voňavý a chutný. A číšník se dokonce usmíval, i když při objednávce musel odpovídat na dotěrné otázky, zda skutečně v kuchyni vědí, jak espresso vypadá, jak se připravuje a v jakých šálcích je servírují. Na zdraví