Když nás něco baví, nemusí to znamenat, že nám to jde lépe než někomu jinému. Znamená to, že máme větší trpělivost, dokážeme vyvinout neobyčejnou soustředěnost, dát důraz na detaily, být pozornější, vnímavější.
Když nás něco baví, čas najednou nehraje roli, zpomalí se a my se v dané činnosti doslova utopíme.Naše tělo může sedět, ležet nebo naopak podávat velké fyzické výkonu, naše duše je však klidná, žije přítomností.
Neděláme to často. Není mnoho činností, které si umíme užít.
Může to být chutné jídlo, napínavý film či milování, něco, co nás zkrátka vtáhne a zcela pohltí.
Někdy je to intezivnější, třeba když jsme zamilovaní a vše kolem nás srší energií a barvami, někdy již méně, a někdy jsme tak zabráni ve vzpomínkách na minulost či plánování budoucnosti, že si přítomnost neuvědomujeme a snadno tak zapomínáme na vše, co se v daném okamžiku děje.
Jistě, je potřeba si najít čas a poučit se z minulosti, je potřeba i plánovat a připravovat se na budoucnost, na odpoledne, večer nebo příští týden, ano, i to je součást života.
Není ale možné si i v těchto momentech plně uvědomovat přítomnost a mít z ní požitek?
Zkouším to a přišla jsem na pár triků:
- Zavírejte oči, pokud lze danou činnost vykonávat poslepu.
- Zkoušejte zhluboka dýchat a cítit, jak se vám vzduch dostává do plic a ven.
- Vnímejte vůně, voňte k lidem i věcem.
- Naslouchejte, pokuste se rozpoznat všechny blízké a vzdálené zvuky kolem.
- Dotýkejte se, pokud je to možné a vhodné, ať již lidí, zvířat, stromů, trávy, knih...
Nejde to hned. To ale není důležité.
Pravidelným cvičením to bude lepší a lepší, půjde to snáz a stane se to naprostou samozřejmostí.
Smysly zesílí, tělo a mysl se spojí v jeden celek.
Zvládneme tvořit myšlenky, zapisovat je na papír a zároveň cítit dopady prstů na klávesy počítače.
Dokážeme poslouchat jiné, zpracovat jejich sdělení a reagovat na ně a zároveň cítit teplo ruky, která se nás dotýká.
Žádný okamžik našeho života by tak už nemusel přijít na zmar.
