Všechno před "ale" je žvást

Hádáním se o zásadních nebo alespoň nějakých změnách v exekucích trávím už více než patnáct let. Za tu dobu jsem zažila desítky způsobů, jak se povedlo pohřbít obrovské množství pokusů udělat z exekutorského eldoráda něco lepšího.

Jeden z nejčastějších jsem ve sněmovně zažila zase po čase včera večer při jednání o chráněném účtu. Hlavním heslem je: „Jsme naprosto pro tento návrh. Je to správná věc, která měla být hotová už dávno. Sami jsme to mnohokrát navrhovali. Ale v předložené podobě to není úplně správně. Je třeba návrh znovu pořádně projednat a přepracovat. Uděláme všechno pro to, aby po nutných úpravách získal širokou podporu.“ Další průběh je zhruba tento: Při jednání ve výboru se sejde k textu novely několik desítek protichůdných pozměňovacích návrhů. Ty je třeba znovu a znovu projednávat a posuzovat. Když už to vypadá nadějně, je předložen nějaký komplexní pozměňovací návrh, který je v rozporu s těmi návrhy, které již byly projednány a získaly nějakou větší podporu. Trvá to měsíce i roky. Ostatně tohle je přesně případ vládní novely OSŘ a exekučního řádu – ve sněmovně pobývá šestnáctý měsíc a konec v nedohlednu. Výsledek tohoto postupu? Obvykle vítězství obstrukce. Buď se neodhlasuje nic (třeba skončí funkční období sněmovny, takže se může začít vesele znovu) nebo vznikne nějaká absolutně zbytečná a naprosto vykleštěná verze, která nemá šanci fungovat – ale z úlevy, že to děsné únavné martýrium končí, získá opravdu tu slibovanou „širokou podporu“.

Angličtina umí tuto strategii nazvat vskutku přiléhavě: Everything before „but“ is bullshit. Což v rámci slušnosti přeložme: Všechno před „ale“ je žvást.

Když se na mimořádné schůzi ve středu 7. října diskutovalo o návrhu na zřízení chráněného účtu, měla jsem deja vu až se mi protočily panenky. Ocitla jsem se ve stejném sále sněmovny, ale asi deset let zpátky jako doprovod tehdejšího ombudsmana Otakara Motejla a spolu jsme prosazovali, aby poslanci v dané době vládnoucích ODS a TOP09 zmenšili nespravedlnosti páchané ze strany exekutorů při obstavování účtů povinných. Tento a včerejší zážitek jsou si hodně podobné. Za prvé (je to strašné) včera sněmovna pokusem o prosazení chráněného účtu řešila v podstatě pořád to stejné, co jsme se s ombudsmanem Otakarem Motejlem snažili alespoň dílčím způsobem zlepšit před těmi deseti lety. Za druhé jsme tehdy slyšeli od ODS a TOP09 něco hodně podobného, jako včera: "Jsme samozřejmě naprosto a bezvýhradně pro, ty nespravedlnosti musí skončit, ale…"

Naději mi dává, že nikdo neměl ve sněmovně odvahu navrhnout co do času standardní projednávání zákona a když se hlasovalo o zkrácené desetidenní lhůtě před druhým čtením, podpora byla téměř všeobecná – tedy až na ODS, ale ani ti se nepochlapili být rovnou proti, jenom se zdrželi. Kolegové z TOP09 se až na jednu výjimku k hlasování pro jistotu ani nepřihlásili.

No nic, není každý den svátek. S Patrikem Nacherem, se kterým jsem návrh předložila, jsme chtěli, aby byl chráněný účet schválen podle tak zvané devadesátky hned v prvním čtení. Tím by existovala téměř jistota, že první chráněné účty budou moci být založeny hned po prvním lednu příštího roku. A že lidé, kteří se vinou koronavirové krize dostanou do problémů se splácením dluhů, neskončí jako stovky tisíc našich spoluobčanů.

Těm, když upadli do exekuce, byly po právu strženy peníze u zaměstnavatele, což je v pořádku. Ale jakmile zbylá část výplaty, která je ze zákona nezabavitelná, přišla na účet do banky, tak exekutor tento účet obstavil. Než se věc vyřešila po dlouhých měsících, tak lidé neplatili elektřinu, nájmy, plyn, telefon, dětem kroužky… A když jim na účet dorazily přídavky na děti nebo sociální podpora, tak je exekutor naprosto nezákonně zabavil také. Takto vyráběli exekutoři věčné dlužníky – lidi, které vehnali do dluhových pastí.

ODS a TOP09 nyní nesou plnou zodpovědnost za zpoždění chráněného účtu. I za to, jestli z návrhu nevznikne nepoužitelný paskvil. Máme stále ještě mizerné zákony, za které nesou odpovědnost všechny strany, které se na nich podílely. Před touto zodpovědností se nemůže schovat a neschovává ani sociální demokracie. Překvapuje mne ale, že ODS a TOP09 při vědomí naprosté zkázy, kterou politici této země společně zavinili, mají chuť na podobné hazardování s osudy dalších desítek nebo stovek tisíc lidí.

Samozřejmě budu ráda, když se ukáže, že ODS a TOP09 chtějí opravdu jen doladit pár detailů, když chráněný účet projde za pár dnů jednomyslně sněmovnou, od 1. ledna bude fungovat a lidé nebudou končit v dluhových pastích jako především v letech 2009–2010 (ale i později). Jenže moje zkušenosti z těch posledních asi patnácti let pro to příliš nesvědčí, což ze mne dělá poučenou pesimistku. Před řadou optimisticky naladěných kolegů v parlamentu mám nevýhodu, že takových pokusů o zkrocení exekuční hydry mám za sebou až příliš mnoho.