Současné stipendium doktorandů činí zhruba 7,5 tisíce korun. Tedy jde o částku hanebnou, která je mimo jiné hluboko pod minimální mzdou. To je situace lidsky naprosto nedůstojná, ale především limitující rozvoj vědy a výzkumu.
Což je samozřejmě daleko horší.
Proto jsem již začátkem tohoto roku ještě ve funkci ministryně školství, mládeže a tělovýchovy navrhla zvýšení na 15 tisíc korun.
Je třeba si přesně říci, kdo je doktorand. Jde o již vysokoškolsky vzdělaného člověka (magistra či inženýra), který se v náročném dodatečném studiu připravuje na další vědeckou či pedagogickou činnost. Vlastně jde o vědkyně a vědce, kteří jsou již mnohdy zapojeni do činnosti mezinárodních vědeckých týmů, publikují v prestižních časopisech, posunují vývoj ve svých oblastech s dopady například na průmyslové inovace, farmaceutický výzkum, přírodovědná bádání, lékařství a pochopitelně i na humanitní vědy.
Ani zdvojnásobení stipendií by nás příliš neposunulo k situaci v zemích, které udávají trend, pořád bychom byli daleko i od států jako Itálie nebo třeba Norsko, ale alespoň bychom se korektně poměřovali například se Slováky. I když by stále nešlo o sumu, která by mladým vědcům umožnila, aby se skutečně mohli věnovat vědě a nemuseli řešit existenční problémy, přece jenom by šlo o výrazný posun vpřed.
Po zveřejnění mého návrhu, přičemž na zajištění stipendií měla jít miliarda korun, se objevila obrovská vlna souhlasu z akademického prostředí. Tedy z prostředí, které je se situací dokonale obeznámeno a které ví, jak pozitivní je přínos postgraduálních studentů.
Kritika zazněla především zprava. Někdejší náměstek ministra školství Jiří Nantl (ODS), který působil v týmu Petra Fialy, návrh glosoval takto: "Volební kampaň začíná – sliby se slibují a blázni se radují." Nicméně jak on, tak i jeho ministr pro zlepšení situace doktorandů neučinili vůbec nic.
Stejným způsobem přistupuje k návrhu současný ministr financí Ivan Pilný (ANO). Navýšení stipendií chce ponechat na vysokých školách, což je skutečně "chytrolínské", když ty volnou miliardu nemají. ANO přitom v roce 2013 slibovalo, že zdvojnásobí peníze na vědu a výzkum, což se bohužel nestalo.
V ČR studuje o něco více než 12 tisíc doktorandů v prezenčním studiu. Mnozí z nich jsou součástí vědeckých týmů spolu se seniorními pracovníky či svými školiteli. Řeší projekty Technologické agentury ČR, Grantové agentury ČR, mají vnitřní univerzitní granty, pracují na zahraničních projektech, někteří se dostanou do excelentních týmů.
Pro jejich kariéru to znamená obrovskou zkušenost i osobní finanční přínos. Nicméně stát by měl všem garantovat základní a zároveň alespoň minimální důstojnou částku, která jim zaručí slušné živobytí.
Nikdo nechce, aby během studia zbohatli, ale nynějších 7,5 tisíce korun je spíše almužna než co jiného.
Samozřejmě můžeme jít i dalšími cestami, například doktorandi mohou být zaměstnanci univerzit. Ale v tom případě to bude stát ještě více peněz.
Doktorandi jsou v nynější pozici vlastně nejlevnější pracovní silou v zemi a jejich odměna je opravdu pod hranicí chudoby. Přitom vzdělání je klíčovou proměnnou, která má vedle vědeckého rozměru i obrovský pozitivní dopad na společnost a její další směřování.
Pokud naši zemi posune něco skutečně směrem ke špičce v oblasti životní úrovně, efektivity a inovací, pak je to samozřejmě vzdělání.
Já také vím, že miliarda je hodně peněz. Jenže jde o investici do budoucí prosperity. To jsem si jako ministryně uvědomovala, a proto za zvýšením stipendií stojím i nadále.
Psáno pro deník Právo, text vyšel 17. srpna.
