Proč kandiduji na předsedkyni sociální demokracie

Moje kandidatura na předsedkyni sociální demokracie zjevně řadu lidí podráždila. Takže jsem se dozvěděla třeba to, že jsem „bílý kůň“, který má oslabit jednoho kandidáta, aby vyhrál jiný. Moc pěkná pohádka.

Ještě bych tam přidala ilumináty, Sorose a Gatese, aby to bylo šťavnatější.

A teď jak je to opravdu. Proč kandiduji.

V první lince: Sledovala jsem, s čím chodí kandidáti na předsedu na krajské konference a připadalo mi to mdlé, neslané, nemastné. Slovo změna se dá říct způsobem a v takovém kontextu, že se člověk uzívá k smrti, nebo může skutečně zaznít, fungovat, někoho nabudit, vyvolat reakci.

Týden za týdnem jsem viděla ten první případ. Jenže sociální demokracie potřebuje naprosto nutně ten druhý.

Další linka: Vláda s hnutím ANO nebyla nikdy lehká. Ani za Bohuslava Sobotky a už vůbec ne, když vyhráli volby. Nicméně první roky, a ještě loni do konce jara to celkem šlo. Sociální demokracie dokázala prosadit řadu věcí ze svého programu a našim ministrům i ministryni je třeba přiznat velké zásluhy. Navíc v první vlně COVID-19 se premiér stáhnul do ústraní, a i když jsme byli jako stát na krizovou situaci zjevně jen nedobře připraveni, věci v rámci možností fungovaly. Ale od léta je to něco naprosto jiného. Sociální demokracie je ve vládě, jenže nevládne. Jen tam pobývá.

Čímž však přebírá spoluodpovědnost za všechny zmatky, absurdní opatření, nekonečně uzavřené školy, nedotažené programy pomoci živnostníkům a podnikatelům… Neseme politické náklady spoluviny (občany nezajímá, že za to nemohou naše rezorty), ale voličům z vládní úrovně už nic nedáváme. Pokud se nám podaří prosadit něco užitečného, tak ne ve vládě, ale dohodami a jednáním ve sněmovně. A občas koaličnímu partnerovi navzdory. Takhle jsem protlačila (namátkou) mimořádné ošetřovné.

Třetí linka: V posledních týdnech jsem jednala a diskutovala s několika českými ekonomy. Potvrdili mi, co jsem si myslela – během posledních let, nejen v krizi, ale již dříve – došlo k postupnému rozvratu české ekonomiky. Masové dotování velkých korporací a nezájem o podporu živnostníků a malých podnikatelů pokřivily prostředí, ale dlouho nebyly bobtnající problémy vidět. Silná konjunktura je překrývala.

Jenže koronavirová krize velké strukturální problémy ekonomiky ihned odhalila. Absurdně postavený daňový balíček pak zasadil tvrdou ránu veřejným financím. Sociální demokracie sice hlasitě mluvila o nepřekročitelných čárách, ale ve skutečnosti se ani pořádně nepokusila o odpor. Udělali jsme „kompromisy“, které byly porážkami a kterými jsme obětovali naše voliče. Skutečně se nedivím, že se vydali hledat oporu jinam.

Těch linek bych mohla jmenovat ještě několik. Například tu, že důvěra občanů v tuto vládu klesla na tragické hodnoty. Nemyslím si, že je možné, aby sociální demokracii z krize vyvedl někdo, kdo je personálně spojen s kabinetem, který občané celkem logicky viní ze zmateného očkování, nedostatku vakcín, obrovského počtu obětí nemoci a mnoha dalších hříchů.

Moje nabídka sociálním demokratům skutečně není populistická, netvářím se, že je všechno v pohodě. Nabízím ale, že budu naslouchat hlasům všech členů i příznivců, že budu všech více než jedenáct tisíc členů brát jako okruh důležitých spolupracovníků, že budu s občany mluvit normální češtinou a ne „úředničinou“, že se programem vrátím ke kořenům sociální demokracie – ke svobodě, spravedlnosti a solidaritě, k tomu, že jsme strana zaměstnanců, živnostníků a drobných podnikatelů, na kterou se ale mohou spolehnout i senioři a mladí lidé. A že z toho neuhnu do prostoru špatných kompromisů.

To nabízím ve svém programu Znovu zvedněme hlavu! (ZDE) A o jeho podporu požádám delegáty sjezdu i každého jednoho člena sociální demokracie.