Ticho....význam slova, které je dnes skoro utopií. Pro mnohé neznámé, pro mnohé nereálné, pro jiné nutnost pro jiné vysvobození a cesta k sobě...
...Krása ticha.. Ví vůbec někdo co to znamená? Co to je zažít skutečné a reálné ticho? Myslím, že v dnešní době, přehlcené elektronikou už málokdo ví co je to ticho. Znamená ticho být doma a jen mlčet, neposlouchat hudbu, televizi? Určitě ne, protože tam nás, ačkoli to v podstatě mnohdy neslyšíme, ruší lednice, kotel....elektronika. Ta vydává své zvuky, mnohdy pro člověka neslyšitelné....ale to není ticho. Lze vůbec někde nalézt ticho a umíme vůbec být v tichu?
Kdo zažil krásu ticha, ví, jak je dnes těžké je nalézt a jak není vůbec snadné v něm být. Protože člověk se dostává blíže sám k sobě, je sám se sebou, s nikým jiným a když i umlčí hlasy ve své hlavě a proudící myšlenky, zažije teprve tu správnou nirvánu ticha.
Krása ticha se nejlíp dá zažít v jeskyni, když je navíc doplněno absolutní tmou, celé to člověka doslova obemkne, je to nepopsatelný pocit, nepoznané, nové, úžasné. Ticho...tma. Tam je ticho doslova slyšet. Pak se taky dá ticho zažít v horách, vysoko v horách, když nefoukne ani větřík, člověk se jen kochá a zažívá výraz slovního spojení "krása ticha".
Zdá se mi, že dnes není módou být v tichu, protože ticho nás přivádí k nám samotným, k naší podstatě, být jen sami se sebou. Ticho dnes není v módě, přitom je to něco obohacujícího a naplňujícího. Ticho...ticho léčí. Ticho je dar. Ikdyž to je také možná relativní, protože co takový hluchý člověk? Nebo člověk co ohluchnul. Má skutečně ticho? Skutečně nic neslyší a může být v absolutním tichu?
Možná pro člověka, který se tak narodil, to je prostě přirozené, ale pak nemá srovnání, zdali je ticho krásné, protože je to jeho součástí a nemá srovnání...ale pro člověka co najednou musí nedobrovolně ticho zažít.....těžko říct, nedokážu soudit. Jen vím, že si ticha nevážíme, neumíme si je užít....
