Pod závojem Part No.2

...ta malá holčička se bála opustit les a dovolit tak paprskům slunce ozářit její bledou tvář, havraní vlasy by zazářily pod parsky slunce a odkryly by krásu indigové modři v jejích vlasech.

V jejích očích odráželo by se slunce jako na hladině studánky, jíž její oči připomínají. Sluneční paprsky hladily by ji na duši. Možná by její zatrvzelé srdce, které tak touží po lásce bylo díky teplu paprsků slunce zbaveno okovů strachu a bolesti.Možná by dokázalo zacelit zcela ty jizvy způsobené ranami osudu...Vždy zůstala stát na okraji lesa, ve stínu stromů, aby paprsky svitu slunečního nezasáhly ji. Toužila, váhala. Zkoušela udělat krok do záři slunce. Ale už jen to, že došla na samý okraj lesa pro ni bylo velkým úspěchem. Teď jen potřebuje čas přestat se bát a vykročit směr lepší zítřky.....