Být hrdý na sebe - co to znamená...?

Ačkoli už z r.2014, stále aktuální Nedávno na mě přišla taková myšlenka ohledně hrdosti sám na sebe. Možná díky tvrdé práci na sobě a možná také s přispěním mé úžasné terapeutky, vznikla tato úvaha na toto téma...

Co to znamená, být na sebe hrdý? Co to znamená být na sebe hrdý? Pyšný? No, to je docela těžká otázka, ale určitě to neznamená být namyšlený a každému vykládat co už mám a čeho jsem dosáhla. Neznamená to se povyšovat nad někoho nebo se tím vyloženě vychloubat. Ne a ne, je to o vnitřním pocitu, že jsem dobrá, že se dokážu vnitřně poplácat po rameni, že jsem něco dokázala a umět si vážit toho co jsem dokázala, ale přitom zůstat stát nohama pevně na zemi.Nevím … proč na sebe neumím být hrdá. No možná to umím, jen jsem to nikdy nezkusila z nějakého strachu nevím z čeho. Čeho se sakra pořád bojím? Mám strach se radovat jen tak ze života, mám strach být na sebe pyšná, mám strach být šťastná a veselá a mám strach vůbec žít a hodit vše, co je zamnou prostě za hlavu. Proč se toho bojím? Co ten můj strach má znamenat? Strach nás do jistý míry má chránit, ale od kdy už nás nechrání, ale jen brzdí v životních posunech, to už je na našem uvážení. Ale to co já prožívám, není strach, je to zbabělost a možná i do jistý míry pohodlnost.Jsem umíněná a paličatá. Jedu si na svým a nedokážu dát druhému najevo že jej potřebuji jen proto že jsem hrdá. Ale hrdost není vždy na místě. Není přece špatné ukázat tomu druhému, že ho taky potřebuji, od toho ten druhý tu je aby nám pomohl nebo my jemu.To že jsem se v životě zklamala, neznamená, že se to stane znovu. Že se ke mně lidi nezachovali dobře neznamená, že se to bude opakovat. Jsem přece poučená a už si nenechám spoustu věcí líbit. Už nebudu trpět něco jen pro to, abych nebyla sama nebo cokoliv jiné.A to že mi zemřeli lidé, které jsem měla ráda, ale nedávala jsem jim to dostatečně najevo? No, s tím už bohužel nic neudělám, ale můžu to svým způsobem napravit tím, že to budu dávat najevo aspoň lidem, kteří jsou na živu a které mám ráda, protože nikdy nevím kdy o ně můžu taky přijít a kdy už jim to nebudu moct říct. Vždyť není nic špatného na tom, projevovat kus lásky osobě blízké a říkat jim to, když se mi zlíbí a kdy po tom zatoužím. To přece lidi sbližuje a dává jim to pocit důležitosti jich v našich životech, a proto také vztahy mohou lépe fungovat. Nemůžeme je brát jako samozřejmost. Protože samozřejmostí to není. Samozřejmostí může být ve vztazích podpora, když je potřeba, ale láska, ta se musí najevo dávat, ta se nesmí brát jako samozřejmost. Je strašně křehká.Došlo mi, že nemyslím do důsledků, nepřemýšlím a nemyslím na zadní vrátka. Nemám priority a špatně si je stanovuji nebo s nimi špatně pracuji. A to by se mělo změnit. Je potřeba na tom zapracovat. Hlavně myslet na nějaké rezervy, které se dají vzít ledaskde. Jen člověk musí trochu přemýšlet, pak to jde docela snadno a bez potíží. Jedině s nimi se dá pak lépe žít a pracovat. A myslím, že vždy je možné je vytvořit, teď mi to došlo, jen je třeba se s tím naučit pracovat a usilovně na tom pracovat.Nejsem chudinka, nejsem křehká květinka. Nepotřebuji někomu dokazovat jestli jsem lepší nebo ne, je jedno za kolik peněz mám na sobě oblečení nebo jaký mám telefon, to jsou jen pomíjivé hodnoty. Důležité je jestli se mám ráda a jestli se beru taková jaká jsem. Jestli si umím ze sebe udělat legraci, neurazím se kvůli každé blbosti a také že život se nesmí brát příliš vážně, neb z něj stejně nikdo nevyvázne živý. Jednou nebo později….na to trápení je život až příliš moc krátký.Život se má na plno užívat, radovat se z maličkostí na které jsme zapomněli že vůbec na světě jsou. Prožívat každou chvíli na plno a netrápit se malichernostmi. Nestěžovat si, vždy se najde někdo, kdo je na tom ještě hůř a nestěžuje si, ale bere život s nadhledem a jaký je, protože některé věci se nedají změnit a ty které se změnit dají tak není potřeba se jimi trápit, ale postavit se jim čelem a změnit je…Možná ač se to nezdá mi konečně začíná svítat v hlavě, možná jsem potřebovala další životní facku. Uzavřít definitivně jednu životní kapitolu, která celé roky nebyla uzavřena. Pochopit více věcí a podívat se na ně i z jiného úhlu pohledu, protože to jde. Nevymlouvat se že to nejde, ale zkusit to.Život nám přináší různé zkoušky a je jen na nás jak se s nimi popereme. Rozhodně nemá smysl se litovat, na to může být času vždycky dost ale až nakonec pokud jsme proto udělali opravdu ale opravdu maximum, otázkou ale zůstává, jak se to pozná. Život je o nekonečných kompromisech a snaze něco změnit nebo se někam posunout. Bez toho by to nebyl život….V Rosicích dne 7.4.2013 večer