Ještě před chvílí jsem si říkala, že mám rodiče někde v luftě, ale už je to víc jak týden, co přiletěli za námi do Sydney. Těšila jsem se od té doby, co se koupily letenky, tedy od loňského září a teď je to tady. Je to skutečné, reálné, opravdové... jsou tady a já si to moooc užívám. Neuvěřitelné se stalo skutečností, skoro se mi chce říct, že zázraky se dějí!
Čas i vzdálenost jsou dnes relativní pojmy, jeden den je možné být v Evropě a druhý na opačné straně zeměkoule. Pro mé rodiče to byla "tragédie" hned od začátku a čím víc se jim blížil den odletu, tím to bylo tragičtější. No jo, co naplat - narodili se na malé vesnici, tam se poznali, tam postavili dům, tam vychovali dvě děti, tam strávili svůj dosavadní život a plánují tam i dožít. Strom nepřesadíš anebo starého psa novým kouskům nenaučíš nebo jak se to říká... pro ně je Austrálie tak trochu divočina a i kdyby se naučili alespoň trochu jazyk stejně by si tu nezvykli, nechtějí...
Ať je to v Čechách všelijaké a spokojení tam momentálně nejsou, stesk po domovině by byl jistě silnější, i když to vypadá, že to tam jde od desíti k pěti, výstižněji od pěti k nule. Smutné..., ale o tom jsem psát nechtěla. Prožijeme spolu dva měsíce a i když už je zde oficiálně podzim, předpověď počasí je nám nakloněna. Chci, aby čas strávený u protinožců byl pro ně zajímavý, dobrodružný,... no prostě nezapomenutelný. Chystáme se na Sunshine Coast, Fraser Island, do Modrých hor, tátu pošlu rybařit na otevřené moře, společně jdeme na festival jídla, tzv. Taste of Sydney, chystáme se do Aquaria a na Sydney Tower, projdeme si parky, botanickou zahradu a určitě strávíme spoustu času u moře. Je toho mnohem víc, co mám v hlavě, co by se dalo dělat, pro ně ovšem nejzajímavější program je jejich první vnouče, které si náležitě, dennodenně užívají. Kéž by se teď čas na ty dva měsíce zpomalil, ale opak bude pravdou. Nezbývá, než si užít každičkou chvilku, kterou společně strávíme. Tak hurá do toho:)
