Konečně je to tady, těšila jsem se, až pojedu zase domů, do Čech. Přišlo mi to od Nového roku jako nekonečné a najednou je to tady! Dneska poslední pracovní den a zítra poslední předodjezdový den. Odjezd pro mě znamená úklid, především ten vnější, je totiž daleko víc vidět. Mám vždycky pocit jakéhosi zadostiučinění z dobře vykonané práce a ještě navíc stihnu něco navíc, na co se dlouho chystám a vždycky na to "není čas" pro něco "více důležitějšího". Chtělo by to jezdit na dovolené mnohem častěji, už pro ten dobrý pocit:)
Je to jako "po roce Vánoce", akorát, že místo vánočního stromku vidím rozzářené oči rodičů, spokojeného kapra ve vaně v podobě mého bratra a tóny koled mi nahradí šťastný štěkot našich psů, jinak napečeno je tak jako tak a maminčina kuchyně nabízí jenom ty největší dobroty, které si jen dovedete představit, vždyť přece přijela dcera ze zahraničí! Bohužel moje česká dovolená není jenom u stolu nad plným talířem, ale je naplněna spoustou povinností - úřady, lékařské prohlídky a bezodkladné pracovní schůzky,... Tentokrát ovšem chci, aby to bylo hlavně rodinné, klidné a odpočinkové. Stihla jsem nakoupit nějaké dárky a vytřídit oblečení, jinak žádné extra velké přípravy se nekonají. Miluju ten stres a zoufalost ve dvě ráno, poslední noc před odletem, kdy šílím, co všechno vzít a hledám seznam, který jsem si tak pečlivě před měsícem připravila:( Já tohle prostě neumím, takže se s tím rozhodně dopředu nestresuju, nechávám to vyhnít do poslední chvíle. A protože se všechno lépe zvládá s plným žaludkem, rozhodla jsem se, že zlikviduju nějdříve lednici, tedy její obsah. Udělala jsem cibulačku, francouzskou, zlatavou, karamelovou, hmmm, jednoduše dobrota! Je to tak silná labužnická záležitost, že příprava a vaření samotné polévky je pro mě opravdu ceremonie.
Jídlem zahájíme i své poslední předodletové ráno, vyrazíme na Bondi beach a budeme sledovat spanilou "jízdu" velryb. Nastal jejich čas, teplomilní savci opouštějí studené jižní vody a plavou na sever. Snad budeme mít štěstí, chci je vidět, moc je chci vidět. Alespoň je uvidím dřív, než klokana, toho jsem okukovala max. tak v televizních novinách a právě tam jsem se dozvěděla, že okolo Sydney jich teď plave cca 200 denně.
Odpoledne bude nakupovací, balicí a také prolejvací. Budu se prolejvat čajem, vyháním nastydnutí z Brisbane z minulého víkendu. Tam si totiž (na severu) myslí, že mají větší teplo a ani v noci, kdy je 12 stupňů není třeba, podle nich, topit! Jo, ale když spíte na zemi na matraci, ve starém nezatepleném baráku, máte přes sebe slabou deku a přitom jste odchováni sálajícím radiátorem, vás opravdu pocit, že jste "v teplém pásmu" moc nezahřeje. Takové story o teplém brisbanském podnebí mohou vyprávět maximálně svým dětem, kteří mají nudle u nosu, bosé nohy, ledové ruce a vůbec nevědí, jak radiátor vypadá.
Mít zalehlé uši, rýmu a hlavu jako balón nejsou zrovna ideální létácí podmínky, ale na výběr není. Jediné, co mě utěšuje je zastávka v Hong Kongu, kde budeme mít celý den na to, abychom si odpočinuli, prospali se a ještě si prošli město, pak už to bude s malou zastávkou v Zurichu rovnou Praha! Těším se, že budou po roce zase ty Vánoce - se vším, jak to má být, s rozzářeným stromkem, spokojeným kaprem, napečeným cukrovím i vánočními koledami:)
