Říkejte mi, že Vánoce jsou za dveřmi, když je venku třicet stupňů, papoušci mi křičí na balkóně a mořskou sůl cítím až v kuchyni - to budou Vánoce! No jasně, Austrálie! Poprvé letos bez bílého sněhu, mrazu, který zalézá za nehty a pocitu tepla, který máte po příchodu domu po odpoledni stráveném na zamrzlém rybníce. Vánoční výzdobu jsem začala vnímat někdy v polovině listopadu, ale to když člověk nechce, tak vlastně nevidí, jenže když vám při nákupech hrají vánoční koledy, vy jste jenom v tílku, kraťasech a na nohách máte žabky, tak vám připadá, že si z vás někdo vystřelil.
Začala jsem péct cukroví, shánět kapra a připravovat výzdobu, jenže pocit sváteční se nějak nedostavil. Pořád si říkám, že je ještě na všechno dost času, přitom do Štedrého dne nezbývá ani týden. Vánoční dárky začínám řešit až teď, ale to jsem nikdy neměla jinak, ať je zima nebo teplo, vždycky na poslední chvíli. Pro mě totiž nemá význam koupit něco v září a další tři měsíce to schovávat, raduju se z toho, co se mi podařilo "ulovit" a mám momentální potřebu se o to s budoucím obdarovaným podělit. Pokaždé mě ale vánoční nákupní šílenství vyděsí, cítím se tlačena do všech těch nesmyslných leč "výhodných" nákupů. Obchody praskají ve švech, takže není nouze cokoliv nakoupit, ale já preferuji dárky osobní. Chci vždy pořídit něco, co bude pasovat přímo na toho konkrétního člověka, co budu vědět, že mu udělá radost nebo něco, co si třeba ve skrytu duše už dlouho přál, ale zatím si to nepořídil. To je pro mě úplné blaho a uspokojení z celého vánočního šrumu, udělat někomu druhému radost a pokud je to radost z naplněného přání, tak je to radost dvojnásobná. Sama jsem v tomhle těžký případ, obdarovat mě není jednoduché, ale není to otázka náročnosti jako takové ani otázka peněz, je to o vytříbenosti vkusu a o jakési formě konzervativnosti, kterou v sobě mám doslova zakonzervovanou:)
Ano, vyskytla jsem se na klokaním kontinentě, kde jsem si nepředstavovala, že bych někdy mohla strávit pár let. Život je v tomhle hrozně barevný, zajímavý a absurdní zároveň, jak říká klasik - člověk míní a život mění. Šla jsem za svou láskou, zařídila si tu práci, ale začátky nebyly vůbec růžové. Mám za sebou první čtvrtrok, ale poprvé jsem si řekla: "Tak jsem tady, u protinožců, konečně, díky bohu, anebo panebože? Byla jsem z toho dost rozčarovaná, všechno bylo jiné a všechno mi připadalo horší. Jenže nic není lepší nebo horší, tak jako neexistuje pěkné a ošklivé počasí, je to o subjektivitě vnímání a o možnosti srovnání. Nelze srovnávat nesrovnatelné, což já jsem v tomhle případě dělala. Dva roky strávené ve Státech mě natolik ovlivnily, že jsem si po prvních dnech řekla, jak tady může někdo dobrovolně žít?! Bydlení je strašný, všechno je tu drahý, veřejná doprava nefunguje, počasí jak v Londýně a nikomu není pořádně rozumět. Pocit, že zklamu sama sebe mě frustroval o to víc, že jsem svým negativním přístupem začala vnímat všechno černě, což mělo dopad i na mého partnera, který v tom byl zcela nevinně. S blížícími se svátky a koncem roku jsem si uvědomila, že je třeba přehodnotit svůj postoj, začít brát život z té lepší stránky a hlavně užívat si toho, co mi tato země nabízí. Období Vánoc beru jako bilanční období, kdy se podívám zpětně, co jsem za posledních dvanáct měsíců prožila, kde jsem všude byla, co mi to přineslo a naopak vzalo, a pak přijmu svoje chyby a hrdě vykročím vstříc nadcházejícímu roku.
Letošní Vánoce poprvé strávím se svým partnerem, stálo nás to hodně úsilí, aby to tak bylo, takže jsme oba šťastní, na druhou stranu nebudu se svojí původní rodinou, kterou mám stále ještě v Čechách. Kouzlo Vánoc také zkalila nedávná smutná zpráva o úmrtí jednoho z mých přátel. I když víte, že je v tom nemoc, nejste schopni tu zprávu přijmout a už vůbec ne se s ní smířit, zvlášť, když odešel zbytečně brzo!
Tento rok byl pro mě dost zvratový, jak osobně tak i pracovně. Těším se na nadcházející sváteční období, chci si odpočinout, chci si užít specifickou vánočně-letní atmosféru naplněnou klidem s třemi druhy cukroví, vánočkou, kaprem a bramborovým salátem. No prostě, žádná šílenství se dít nebudou, maximálně nezvyklosti rázu "Vánoce v písku". Chtěla bych, aby si i ostatní uměli dopřát klidné Vánoce, aby si udělali čas na své blízké a známé a aby to všechno proběhlo v naprosté pohodě. Do nového roku nám všem přeji kupu štěstí a také nějaké to lenošení, na které nemáme během roku vůbec čas!
