Péče od maminky je vždycky vřelá, láskyplná a téměř nevyčerpatelná. Přijet domu po roce znamená mít denně na talíři ty nejoblíbenější dobroty, o kterých se mi celou dobu v zahraničí jenom zdá. Začíná to tradičně bramboračkou a škvarkovými plackami, pokračuje to svíčkovou, rajskou, koprovkou, nechybí husa pečená a vzhledem k sezóně se letos dostalo i na borůvkové koláče. Vrátila jsem se s břichem nafouklým jako pučmeloud, ale tentokrát to nebylo jenom z těch všech přetékajících talířů, ale z toho, že prožívám, jak se říká - nejkrásnější období ženy. Ano, sama budu máma, a to celkem záhy.
Dovolená vždycky uteče, ale ta v Čechách přímo uletí! Tentokrát jsem si sama sobě slíbila, že nejsem ochotná podstoupit žádné bláznění, lítání, shánění a scházení se s každým, kdo si o to řekne. Svoji návštěvu Čech jsem pojala velmi odpočinkově a rodinně - zlatý venkov, zahrada, pejskové, čerstvé ovoce a všechen ten klid okolo. Využila jsem to se vším všudy, potřebuji přece odpočívat, jsem v očekávání a chci být celkově v pohodě. I tak jsem se nevyhnula povinným prohlídkám, a přestože to mnohdy nebylo příjemné, bylo to nevyhnutelné.
První byla v plánu dovolená v ČR a potom (zcela neplánovaně) těhotenství, souhra těchto dvou skutečností mi umožnila využít zdravotní péči doma. Po počáteční nervozitě a očekávání z výsledků genetických testů přišla úleva a zasloužená relaxace. Návštěva vinného sklípku na Moravě byla už pak příjemným zpestřením celého pobytu. Téměř dennodenní grilování s šiřším okruhem rodiny neodvedlo, nad plnými talíři, pozornost od mého, pomalu rýsujícího se bříška. Teď už zpátky v klokanově, bez maminčinných dobrot, ale se stále se zvětšujícím pučmeloudem:)
