Narodila se mi dcera, předčasně! Po x- týdnech strachování, obav, bezpočtu lékařských prohlídek a přemlouvání se rozhodla, že už se chce na ten svět přece jen podívat. Když mě v pondělí v podvečer začalo tlačit břicho, netušila jsem, že budu za pár hodin rodit. Oficiální termín byl na začátku prosince, neoficiální (plánovaný porod) byl v druhé polovině listopadu, ale bobulí, holčička moje malá se narodila na konci října, v osmém měsíci těhotenství.
Přes všechny katastrofické scénáře to dopadlo výborně! Nepotřebovala podporu dýchání a ani neměla žádný zdravotní problém, přesto musela zůstat tři týdny v nemocnici. Nevážila ani dvě kila, ale byla jedním z nejšikovnějších a bezproblémových miminek, které na oddělení intenzivní péče měli.
"Já mám opravdu dítě, vlastní dítě, porodila jsem..." Nějak mi to stále nedochází, těhotenství jsem si neužila, byla jsem víc v nemocnici, než abych připravovala výbavičku, vybírala kočár a hledala nejvhodnější jméno, po porodu jsem šla z nemocnice s prázdnou a za holčičkou jsem jezdila "na návštěvy".
Je silná, po mně, zvládly jsme to obě na jedničku! Dnes je jí měsíc, jsme už přes týden doma a dávno překročila hranici dvou kilogramů. Bobinko, Boboluško, Bobulí, moje... jsem na tebe pyšná, za to, jak jsi statečná a jak dobře se ti vede a tvůj táta, tenista, je šťastný blahem. Jsme moc rádi, že tě máme:)
