Individuální přístup aneb generace egocentriků a asociálů

V domnění, že bojujeme za práva dětí na individuální přístup, vychováváme v dobré víře rozmazlené a nepřizpůsobivé členy společnosti, kteří nebudou s ostatními umět soužít, dělat kompromisy...?

Letošní rok je pro mě plný změn. V postojích, v názorech. Plný nových poznání. Co bylo ještě nedávno správné (nebo špatné) je najednou tak trošku jinak. Možná právě (poněkud opožděně) intelektuálně dospívám, kdo ví.

Kdysi jsem pracovala ve vzdělávání dospělých a individuální přístup, to bylo jako zaklínadlo, používané ve všech úspěšných projektech. Individuální přístup pro mě donedávna znamenal něco hrozně pozitivního. Moderního. Žádoucího. Jenže teď už si tím nejsem tak jistá… Moje kamarádka Martina, učitelka v jedné plzeňské mateřské školce, má úplně opačnou zkušenost. S jejím souhlasem tlumočím její názor, protože obava, kterou vyjádřila a se kterou se obrací na rodiče, mi (čím dál tím víc) mění pohled na život.

Cituji:

Individuální přístup je hezká věc, ale…

Vy rodiče nám svěřujete svoje děti. Chcete pro ně to nejlepší. Ale každý z vás si pro svoje dítě představuje jako „to nejlepší“ něco docela jiného.

Některé maminky se hodně zaměřují na jídlo. Kritizují stravu ve školce, i když jejich dítě všechno normálně jí (nebo skoro všechno, žádné dítě nedojí úplně celou porci i s polévkou). Maminky vidí jídelníček a zdá se jim, že není dost dobrý, protože doma vaří jiným stylem. Chtějí tam víc ryb nebo více exotiky. Podle mě, pokud dítě nemá zdravotní omezení (např. bezlepkovou dietu) nebo upravený životní styl (např. vegetariánství), může a mělo by jíst to, co ostatní děti. Stravování pro děti ve školce má přísná pravidla a jídelníček je připraven tak, aby odpovídal výživovým potřebám předškolních dětí.

Jiným maminkám vyhovuje, že děti jedí klasickou běžnou českou stravu a neřeší to. Vadí jim ale zase něco jiného, třeba že dítě musí po obědě ležet v postýlce, i když už přes den nespí. Na tohle téma napsala hezký článek paní Iva, také učitelka MŠ (http://www.zazitek-ze-skolky.cz/news/spani-ve-skolce/).

Vy jako rodiče prostě chcete každý něco jiného a my jsme dvě učitelky na dvacet dětí a nemůžeme jednotlivě každému přizpůsobit pravidla.

My se snažíme dělat svou práci jak nejlíp to jde, chceme, aby se dětem u nás líbilo, aby se u nás něco naučily, našly si tu kamarády, aby se s nimi naučily vycházet. Určitě je také pro děti dobré poznat nějaký režim, naučit se přizpůsobit skupině.

Individuální přístup je moc hezká věc, ale neměli bychom vychovávat generaci individualistů, egocentriků a asociálů, kteří nebudou s ostatními umět soužít, dělat kompromisy...

Většina rodičů to akceptuje. Ale někteří ne. V domnění, že bojují za "práva svých dětí" – za práva nedodržovat pravidla, nejíst co jí ostatní nebo nemuset sportovat, i když nemají žádná zdravotní omezení – vychovávají v dobré víře rozmazlené a nepřizpůsobivé členy naší společnosti.

p.s. Tento názor se objevil v projektu „zážitek ze školky“, kde jej, pokud s názorem souhlasíte (či nesouhlasíte), můžete nominovat (či nenominovat) na vítěze 3. kola tam vyhlášené soutěže. Výše zmiňovaný článek o spaní na celé čáře zvítězil v kole prvním.

REAKCE NA DISKUSI na blogu iDNES (nikoli ona.DNES)

12/7/12, 23:00 Jelikož nemůžu do jedné diskuse zatím přispět víc jak jednou, tak odpovídám uživateli chytry.levicak zde: napsala jsem článek o individuálním přístupu a to je téma, ke kterému jsem se chtěla vyjádřit. o tom, co jsem a jak dělala před lety můžeme vést diskusi někde jinde, třeba u nějakého Vašeho blogu na téma "jak nezaměstnaným pomohlo školení". Dík za pochopení.

13/7/12 20:30 HALÓ, JSTE OPRAVDU TAK "CHYTRÝ" LEVIČÁK? odpověď je tady, viz výše ;-) neboť do diskuse nemůžu. A diskuse k dalšímu článku není potřeba, je to o mém prožitém dni. Trpíte zřejmě komplexem neskonalé důležitosti, když se domníváte, že to je kvůli Vám. Ale tohle už je moje poslední reakce na Vaše výlevy. Diskusi zdar!