Člověk jest jméno mé, Havel a Rath jen příjmení

Ptají se Nováků a Novotných, jestli ten populární „Petr“ je nebo byl jejich příbuzný? Možná jo. Nováková ani Novotná jsem nikdy nebyla, tak nevím. Ale jak jsem zjistila, i s méně obvyklým příjmením si můžete docela užít.

Než ze mě můj manžel udělal paní prezidentovou, ptali se mě na "bratrance", brankáře Petra Koubu. Kdo? Jaký Petr Kouba? O fotbal jsem se vůbec nezajímala. Jména fotbalistů neznala.

Ovšem neznat v devadesátých letech "havla", to už šlo těžko.

Můj manžel, snad promine, že si ho tu beru do úst – vyprávěl mi, jak se ho těsně po revoluci každý ptal, jestli je TEN HAVEL nějaký jeho příbuzný. No a protože je pohotový a má smysl pro humor (obojí na rozdíl ode mě) tak říkal, že jo. Báječně se tím bavil, protože lidi tomu ochotně věřili.

Když jsem se stala paní Havlovou, už se to obešlo bez otázek. Prezident Havel byl v té době natolik známou osobností včetně rodinných poměrů, že kdejaká Havlová už nebyla pokládána za možnou příbuznou. Ale zase si skoro nikdo tuto poznámku neodpustí. Lékař našeho syna nás vždycky vítá v ordinaci slovy „dobrý den, pane prezidente“. Synovi je pět, už jsem mu vysvětlila, kdo byl TEN HAVEL, ale ještě vloni koukal trochu vyjukaně. Nebo když jednou ukázal na nějaký obrázek, že je tam srdíčko, hned se ozvaly hlasy: nojo, Havel, ty holt máš k tomu srdíčku vztah. Zpočátku mi trvalo, než jsem některé narážky pochopila, s tím srdíčkem mi to taky došlo až za chvilku.

Poslední záchvěv z doznívající euforie po letošním karlovarském filmovém festivalu:  v hotelové recepci mě vítali o trošku méně důstojně než náš pan doktor, a to slovy „to bude letos skvělá sezóna, když k nám přijela Dáša“.  Tohle je už taky hodně překombinované... Dělám, jako že to vůbec není trapné, koneckonců, oni ten fór třeba udělali poprvé, nemůžou za to, že já už to všechno slyšela stokrát dokola.

Vlastně sama jsem se nedávno pokusila o fórek na podobné téma, když se nás někdo v našem obchodě v Pánské pasáži ptal, jestli se ta pasáž náhodou dřív nejmenovala „Rathova“.  Jmenovala (do loňska, viz malá vysvětlivka na konci článku), a tak jsem velice duchaplně poznamenala něco na vrub té současné kauzy – no jak jsem to vyslovila, sama za sebe jsem se zastyděla. Je to jen příjmení, není to přece tentýž člověk! Lála jsem si v duchu. Všechny ty havlovské fórky si za tohle asi zasloužím.

Když jsme se nově přistěhovali do města, kde fakt žádné příbuzné (o kterých bychom věděli) nemáme, moje nová zubařka se mě zcela bezelstně zeptala, jestli jsem „příbuzná paní Havlový“.

Co jsem měla na to říct?

V tuhle chvíli je v naší malé republice 3975 Havlů a 4278 Havlových (zdroj www.kdejsme.cz). A nejspíš od nějakého Adama a Evy určitě všichni příbuzní jsme.

Příště prostě řeknu, že jo.

p.s. Pasáž, kde dříve sídlil „Malý bazar“, dostala v poválečné době jméno po obchodníku Rathovi, který zde vlastnil obchod s vojenskými kuriozitami. Název změnila v roce 2011 s novým projektem – najdete tu obchody a služby výhradně pro muže. Viz též tento článek na iDNES