Přečtěte si rozhovor s nadanou básnířkou a zakladatelkou básnické skupiny "Mladí básníci pražští" Barborou Zavadilovou a prohlédněte si ukázky její tvorby.
Co pro vás znamená poezie?
Poezie je neřízená střela, všechno to, pro co nemáme slova. Je pro mne možností mnohé vyjádřit. Nutí mne pojmenovávat, a přitom mi dává prostor abstrahovat.
Jak byste několika větami popsala svou tvorbu?
Hluboko uvnitř je reflexe mne samotné, obalená touhou jít dál a docházet k obecnu. Snažím se v dnešním složitém světě jít zpět ke slovům a nechat nás věci pochopit, zkoumat běžná témata s nadčasovým, filosofickým způsobem.
Jaká témata a motivy se prolínají vaší tvorbou?
Tvůrčí vyjádření na nás prozrazuje mnohé, neunikneme před sebou samými – řešíme většinou ta témata, která se nás zrovna nějak osobně dotýkají. Ve svém cyklu zvaném Kontinuum, na němž dlouhodobě pracuji, se snažím uchopit pro mne důležitá témata jako je přesah, nadmíra možností, cesta, jiné reality, lehkost. Poslední dobou stále zkoumám téma času. Miluji život a mám to štěstí, že ho mohu žít naplno. Jediné, co v tom však někdy brání, je právě nedostatek času. Ten je na vrcholu zlenivělé lidské existence nakonec tím největším nepřítelem.
Jak probíhá tvorba vašich básní?
Vezmu si tužku a píšu.
Vystupujete v rámci skupiny Mladí básníci pražští. O co se konkrétně jedná?
Ano, je tomu rok co jsme založili Mladé básníky pražské. Jedná se o tvůrčí skupinu, stejně jako o iniciativu o propagování poezie mezi mladými lidmi. Naší snahou je spojovat, organizovat akce a podporovat tvůrce. Snažíme se pořádat akce nejrůznějšího typu, a tak jsme již uskutečnili několik čtení v MHD, rozdávali jsme ruličky s básněmi ke každé koupi na Dyzajnmarketu, natáčíme videokampaň „Volím poezii“ nebo plánujeme čtení v domovech pro seniory. Samozřejmě pořádáme i běžná čtení, vystoupili jsme například na závěrečném večeru Kaváren naživo, na festivalu Lacus Mortis, na Majálesu, na Dni poezie, v Jiném Kafi, ve Standardu nebo v Páté koloně. Je krásné, že si všechny ty akce ani nepamatuju a na všech jsem rozhodně nebyla, protože to svědčí o tom, že to neustále přirozeně běží. Jedna z největších událostí byl tzv KřestFest na počest vydání Sborníku, což byla akce s jedinečnou atmosférou – získali jsme tam nejspíš takový ten vzácný pocit, že jsme něco dotáhli, že máme aspoň maličký hmatatelný výstup. Nyní jme se posunuli do fáze, kdy chceme zájem o poezii „aktivně šířit“ prostřednictvím literárních dílen a programů pro veřejnost. Na podzim tak zahájíme kampaň na portálu hithit.cz, abychom získali prostředky na její realizaci.
Co považujete za svůj dosud největší úspěch?
Jsem ještě mladá a doufám, že mám mnoho úspěchů ještě před sebou. Výher bylo mnoho, tou největší rozhodně to, že jsem se narodila do mé skvělé rodiny. Jsem rozhodně šťastná, že se nám podařilo založit zmiňovanou formaci, že jsem byla pozvána na zajímavá čtení, že se lidem má tvorba líbí a oslovuje je. Za největší satisfakci považuji chvíli, kdy se někdo začte do mých krátkých příběhů a najde v nich ten svůj; když má tvorba někoho pomůže najít pravdu o jeho vlastním životě a reflektovat ho.
Se kterou osobností byste se nejraději setkala?
S Dalajlamou, Kenem Robinsonem nebo Jorgem Manriquem. Ráda se setkávám s lidmi, kteří dokáží ve svém životě za sebou něco zanechat a jejich existence tu zůstane ještě dlouho potom, co skončí pomíjivý lidský život.
Co je vaším snem?
Otevřít třeba aspoň několika lidem oči, pomoci dobrým myšlenkám k jejich realizaci, rozesmát co nejvíce zamračených tváří. Přátelé o mně říkají, že jsem moc „sluníčkový člověk“, ale ty svět taky potřebuje. Nežádám moc, jen najít ve věcech smysl.
Kde si mohou zájemci prohlédnout/poslechnout vaši tvorbu?
Aktuálně se na žádné čtení nechystám, neboť odjíždím do USA na letní program tvůrčího psaní. V září se ale určitě někde objevím – sledujte FB stránky „Mladí básníci pražští“. Mou tvorbu najdete na stránkách written-by-b.weebly.com nebo na FB stránce Kontinuum/Barbora Zavadilová – tam by měly příspěvky v blízké době rozhodně přibývat.
BARBORA ZAVADILOVÁ
Jsem mladá dívka, létavice, ranní slunce. Mnoho popsaných stránek, co stále hledaj slova.Prý básnířka s příliš pozitivním úsměvem, vegetariánka, intelektuálka, dcera a sestra. Kdosi na cestě. Jsem trocha naděje a dva málo ostré lokty. Všechno kromě toho, co nejsem. I když to taky není zcela jisté. Jsem zamilovaná, miluji svět. Bára, co zapomněla, kolik jí je let.
UKÁZKA TVORBY
SUCHO
Silnicí do nesnází
A sucho, sucho v krku
Klíčovou dírkou
Přes nebetyčné cíle.
Zábavné sošky
Však něco schází mi
Prohlížím mešitu,
Ale to sucho, všude to sucho.
S východem slunce
Vyráží za ovcemi
Na pastvu
Je tam však sucho, tráva neroste.
Někdy to vypadá, jako by kolem nebylo nic. Chci jenom spát na té vyprahlé pláni a víc se mi nechce. Kolem nevidím život, je nudu.
A pak konečně zapršelo.
S prvními kapkami
Zase se probudila zem
A začali dýchat:
Ptáci, obilí, i já.
BÁSNÍCI ŽIJÍ
Dotyk mikrofonu
A srdce na dlani
Výstup bez opony
A tichý, bázlivý šepot
Bez vize ovací osudu
Čekám na svítání
Na růžový stroj
A vlasy beze spony
Dívat se na kolej
Nenápadně se smát
Ptát se nás jak dnes psát
A kam jede vlak.
Říci: toť dílo!
Nebát se černých očí
Křičeti potichu
A vzít hlas do dlaní
Pár bídných básníků
Sešlo se v lese
Pili tam čaj
A zkoumali svět
Pár zlatých knoflíků
A výsměch všem
(i sobě)
Pár městských kejklířů,
Co chtěli by jet
Do světa možností,
Který tu přeci máme
Do samot, kdysi,
Zapovězených
Do zemí plačících,
Co děláme, že známe.
Do lásky údolí,
Kde hledáš Slunce smích.
Maličtí vojáčci
Na poli života
Ten je to jediný,
Co chceme znát
Nepřítel průsvitný
Oči jsou zastřeny
A já teď přeju vám:
Jen nehledat řád!
HRAVÁ
Dívat se z ulice na hru světel
Nechat se zmámit babím létem,
A přitom se ptát
Kudy vede cesta do největší zoo?
Kudy mám ráno se dát?
Když vidět chci Austrálii z vesmíru
Litrovou lahev, ušít si na míru?
A co je sluneční stát?
Pan Adolf Born o tom jistě ví své,
Není však zcela jisté,
Zda to, co jisté není
Není tu jen tak na škádlení.
Hra se slovy a hra s řádky
Na nudu život je moc krátký,
Tak prosím vás: nebojte se smát.
Pár smutných soumraků
Pár ranních zatmění
A ona křičela
A nechala tát
Své srdce po mámě
Svý hračky zazděný
Panenka ve skříni
Zůstala stát.
JEN TAK
Nesměle
S ohrnutými rty
A kapkou soli
Směje se
Na ztroskotance rohů
Jimž známí vyhýbaj se
Závěje
Těch zrádných očí
Spoutaly anděly
Na kolena
Dostaly sluhy
I egoisty rolí
Co hraje
Bylo už moc
Tak sepsala je
Do hlášení hlavní relace
Ať si je vyslechnou
A spustí alarm
Poďte se projet
Dejte si s námi
Dámy posaďte
Do čela stolu
A Vás,
Vás berem taky
VIRTUÁLNÍ DOMNĚNKY
Bez předsudků.
A jarních cigaret
Šeptaj do něžného vánku
Žal tramvaje
Ruka od karet
Hodiny, chybí jim hodiny spánku
Visí tam nad stěnou
Havlovy knihovny
A ptaj se v tichu.
Do toho křičí!
Nespatří nikoho
Vždyť koho taky
Krabička zápalek
Ti tu Tvou rozpálí
A žárlivostí vzplane
Zastřít to podstatné
A poznat: nepoznané.
Tak na obrazovkách
Pixliček z drátků
Schovávaj svoje tváře
Bojí se odkrýt žal
Sobě do očí se podívat
Nebudou nic, kolem jen šedivá záře.
