Malíř Petr Mutina maluje obrazy plné energie, kterou se snaží přenést na jejich pozorovatele. Obraz redukuje až na jakýsi graf vyjadřující emoce, které považuje za důležité. Podrobnosti o jeho tvorbě naleznete uvnitř článku.
Co pro vás znamená tvoření?
Tvoření je základ života, přináší mi radost. Je to zrod života, příjemný pocit, kdy se život dále rozvíjí. Rád vytvářím obrazy. Je to pro mě neskutečná pohoda a vyvážení smyslů. Nejvíce mě na tom baví, že mohu vytvářet novou podstatu a energii, která se následně vrací. Na tvoření se vždy velmi těším. Inspiraci pro malby nacházím v kultuře, energii, barvách, pozorování lidí a zjištěním, jak žijí.
ZAČÁTKY BYLY NEPOPSATELNÉ
Jaká byla vaše cesta k výtvarnému umění?
První, co jsem začal malovat, byla rodina a rozmanitá zvířata. Fascinovala mě energie a emoce drobných postaviček, pestrost a barevnost zvířat, jejich kontrast. Měl jsem proto obrovskou radost, když jsem od rodičů dostal barvy. Snažil jsem se hned malovat, líbil se mi záznam tahu a energie. Byl jsem souběžně zaujatý detailem. Rád jsem pozoroval všemožné postavy a obličeje a následně si je zkoušel zaznamenat na papír. Nejlepší bylo, když se mi podařilo zachytit energii osoby a její emoce. Začátky byly nepopsatelné.
U UMĚLCŮ POVAŽUJI ZA DŮLEŽITÉ TO, ABY DOKÁZALI NĚCO ŘÍCI LIDEM
Absolvoval jste střední a vysokou uměleckou školu. Co vám studium přineslo?
Z jedné strany jsem měl ambice a z jedné strany mi rodiče navrhli konkrétní střední školu. Během studia jsem se hodně věnoval kresbě. K uměleckému zaměření mě vedl nejen zájem o kresbu, ale také vidina zajímavého života. Možná proto jsem se rozhodl nezastavit se v rozvoji. Na střední školu přirozeně navázala škola vysoká. Studium mi přineslo spoustu znalostí a zkušeností, ale také spoustu zábavy. Ta by neměla chybět v žádném světě. Naučil jsem se také sebereflexi. Na škole jsem absolvoval mnoho předmětů, jako jsou technologie malby, historie umění nebo písmo a kaligrafie. Dotknul jsem se mnoha oborů a nakonec jsem si musel vybrat, čemu se budu věnovat. Naučil jsem se souběžně pokoře, trpělivosti nebo soustředění se na určitou věc. Velmi mě to chytlo, trávil jsem ve škole více času než doma. Byla tam výborná také skutečnost, že jsme se se studenty navzájem inspirovali. Rád jsem trávil a dosud trávím čas v jejich společnosti, vzájemně si totiž rozumíme. Pochopil jsem tak, že je to má cesta. Já žiju výtvarným uměním. Souběžně cítím respekt k lidem, kteří umění obětovali život a vytvářejí nadhodnotu. Umění totiž obohacuje člověka. Proto považuji u umělců za důležité to, aby dokázali něco říci lidem.
Kdo vás ve výtvarném umění nejvíce ovlivnil?
Nemám konkrétní výtvarný vzor. Možná nevědomky. Má cesta byla více pozorovat svět kolem sebe a přemýšlet o jeho drobných nuancích. Občas, když člověk hodně pracuje, najde si obraz sám, aniž by potřeboval pohled lektora. Je to jako odraz komunikace. Každý člověk má jiný výběr slov, která jsou potřebná k vyjádření určitého obsahu. Malování je podobné jako řeč, je to komplexní analýza člověka. Malíř má například schopnost vyjádřit, jaké emoce člověk vyjadřuje. Někteří lidé mají schopnost přemýšlet v obrazech a dokážou mluvit, aniž by cokoliv řekli. Když je člověk šikovný, je to radost komunikovat a dívat se na to. Dál poznávat lidi. Tváří výtvarného projevu je přitom mnoho. Je důležité poznat konkrétního výtvarníka, aby člověk porozuměl jeho práci. Potom se dostaví také pochopení, jak to konkrétní výtvarník myslí.
Kdo je vaším vzorem ve výtvarném umění?
Líbí se mi starší generace výtvarných umělců. Ze zahraničních umělců Piet Mondrian a Vasilij Kandinskij, z českých umělců František Kupka a Josef Sudek. Mám také zálibu v lidové kultuře. Ta je podle mého názoru nejkrásnější.
Co vás ve vaší tvorbě nejvíce inspiruje?
Inspirace u mě probíhá v jednotlivých cyklech. Asi největším zdrojem inspirace jsou mi zdroj života a světla. Nabíjí mě energií. Dále se jedná o rozmanité přírodní motivy. V současnosti se potom snažím redukovat obraz na linky, až na jakýsi graf vyjadřující emoce a pocity, které považuji za důležité. Hledám estetiku, rovnováhu mezi věcmi.
HLEDÁM INSPIRAČNÍ ZDROJ, KTERÝ JE HLUBŠÍ. NÁSLEDNĚ HO ZTVÁRNÍM SPOLU S TÍM, CO JE VE MNĚ
Vaše obrazy často nesou přírodní název. Mají nějakou konkrétní předlohu?
Vše jsou konkrétní myšlenky a konkrétní věci. Když je věc dobrá, je dobrá a tečka. Snažím se zachytit pohled na konkrétní formu, je to osobité, čisté, je tam kompoziční zkratka daného momentu. Pro mě znamená méně více. Maloval jsem například obraz na filmovém festivalu, kdy v jednom snímku vystupovala herečka. Znázornil jsem následně energii té dívky. Hledám inspirační zdroj, který je hlubší. Následně ho ztvárním spolu s tím, co je ve mně. Nakonec se na obraz lidé podívají a pochopí ho. Každý den přitom lidé mohou vidět konkrétní obraz zase trochu jinak, a to mě na tom baví.
Hodně pracujete s barvou. Co pro vás znamená? Máte nějakou oblíbenou?
Nemám vyloženě oblíbenou barvu, jedná se více o oblíbenou kombinaci barev mezi sebou. Je tam teplá a studená. Barvy mi pomáhají graficky ztvárňovat energii a emoce. Asi nejoblíbenější je pro mě světlo, které dělá hodně. Výtvarnou aktivitu totiž vnímám podvědomě. Je to hodně o světle a rozložení barev.
DÍKY ABSTRAKCI MOHU LÉPE ZVÝRAZNIT TO, CO CHCI ZVÝRAZNIT A POTLAČIT TO, CO CHCI POTLAČIT
Proč jste se rozhodl zrovna pro abstrakci?
Díky abstrakci mohu lépe zvýraznit to, co chci zvýraznit a potlačit to, co chci potlačit. Zpracovávám teď téma starých stromů lesu Cibulka. Je tam vyváženost tvarů a geometrických forem. Je tam světlo, které se nádherně rozprostírá. Snažím se svou tvorbou přibližovat kaligrafii, kdy může každý tah mít svůj znak nebo energii.
V MÝCH OBRAZECH JE ZAKÓDOVÁNO, CO SE STALO A CO JSEM PROŽIL
Jak vaše malba vzniká?
Často jsou to věci, které jsou pro mě zásadní. Často je to ovšem i relaxace, kdy stojím u plátna a zaznamenávám to, co vidím. Uvnitř každého předmětu je totiž určitá směs nápadů, na kterou lze nazírat z různých úhlů pohledu. Věci tak nabízejí nejen otázky, ale i odpovědi. V mých obrazech je zakódováno, co se stalo a co jsem prožil. A co se týče techniky, tak všechny techniky spojuje tlak, napětí a uvolnění ruky. Myslím si, že by výtvarník měl znát základy techniky kresby a následně si vybrat z toho širokého spektra to, co je mu blízké a pracovat na svém vlastním rukopisu. Je potom zajímavé pozorovat jednotlivé umělce, jak dokážou ztvárnit různé věci.
NA KURZECH SE SNAŽÍM LIDEM UKÁZAT, ŽE SE PŘI UČENÍ TECHNIKY NEJEDNÁ POUZE O NUDNOU STUDII, ALE TAKÉ O JEJJCH VLASTNÍ VYJÁDŘENÍ
Věnujete se také vedení výtvarných kurzů pro děti a dospělé. Jak jste se k tomu dostal?
Před několika lety jsem vedl výtvarné kurzy pro mládež a dospělé na základní umělecké škole. V současnosti vedu kurzy pro několik lidí. Na těchto kurzech se snažím lidem ukázat, že se při učení techniky nejedná pouze o nudnou studii, ale také o jejich vlastní vyjádření. Lidé se musí částečně uvolnit, udělat stavbu a na ní začít pracovat. Je to také hodně o tom, jaké má kdo zkušenosti s kresbou a nakolik jsou kreativní. Učení mě velmi baví. Je zajímavé, jak jednotliví lidé přemýšlejí a přistupují k zadaným úkolům. Je také zajímavé, jak se vyvíjí jednotlivá osobnost. Mezi malými dětmi, desetiletými a staršími. Je to taková bezprostřednost nápadů. Děti vytvoří věc, co by člověka běžně v životě nenapadlo. U starších lidí je zase zajímavé, co se během určité doby naučí. Myslím si, že talent se pozná. Je to dar. Základy techniky se lidé naučí při práci a správném vedení, ale vlastní myšlenkový proces naučit nelze. Osobně jsem kreslení věnoval hodně času, kreslit by měl člověk pořád. Řemeslo je totiž pořád nutné trénovat, aby se zdokonalovalo ve svém rukopisu. Je to jako se vším. Ale nesmí to ztratit jiskru, nesmí to spadnout do nuceného tvoření.
Co byste poradil dětem, které baví výtvarné umění?
Poradil bych jim, aby příliš nedrželi zásad, následovali intuici a šli proti proudu za svým názorem. Poradil bych jim, aby dělali věci jinak, aby vytvářeli to, co ještě nevzniklo. Samozřejmě, znalost techniky a anatomie je důležitá, ale po jejím zvládnutí mohou dělat věci jinak a být osobití.
KDYBY SE LIDÉ VÍCE VĚNOVALI UMĚNÍ, SVĚT BY BYL KRÁSNÝ
Co pro vás znamená vystavování?
Je to zvláštní pocit, když se sjednotí něco, co bylo dlouhou dobu rozpracované. Když se vystaví obrazy vedle sebe, dá se jim název, má to najednou logiku. Lidé se na obrazy dívají a vidí je buď stejně, nebo odlišně jak jejich autor. Na vernisáži považuji za důležité setkání se s různými lidmi, ať už z branže nebo mimo ni, a získání zpětné vazby. Výstavy, vernisáže, to všechno má jednoduše smysl. Kdyby se lidé věnovali více umění, svět by byl krásný. Myslím si, že je důležité využívat čas smysluplně, když už jsme tedy na světě.
KDYŽ SI ČLOVĚK KOUPÍ OBRAZ, MĚL BY BÝT V SOULADU S JEHO OSOBNOSTÍ A POŘÁD BY HO MĚL TEN OBRAZ NABÍJET
Proč by si lidé měli koupit originální obraz?
Je to samozřejmě každého věc. Když si někdo koupí obraz v hobby marketu, je to praktické. Osobně beru výtvarnou tvorbu jako deníkovou záležitost. Obraz by měl být rituální záležitost. Prodal jsem například obraz Pod platanem a koupil jsem si za něj houpací síť. Ta energie je podobná té na obrazu, když se na síti houpu. Myslím si, že v obraze by měl být život, člověk by s ním měl být ztotožněný, aby to mělo nějakou hloubku. Když si člověk koupí obraz, měl by být v souladu s jeho osobností a pořád by ho měl ten obraz nabíjet. Neměla by to být jen věc na stěnu, ale něco hlubšího.
Co je vaším snem?
Rád bych žil někde u Sázavy a na půdě měl ateliér. Rád bych se také podíval na stará originální výtvarná díla do významných galerií, neskutečně silně to na mě totiž působí. Souběžně bych si přál, aby lehkost, kterou se snažím přenést do pláten, byla přenesena do každodenního náročného života.
Plánujete v současnosti nějakou výstavu?
Chtěl bych udělat kolekci akvarelů v paspartách, které bych vystavil v příjemné galerii v Čechách.
