Vladimír Kiseljov je interdisciplinární tvůrce v oborech malby, nástěnné malby, scénografie, režie, performance, arteterapie, libretista a spisovatel. Zachycuje svým dílem energii, která pramení z jeho osobního pochopení
X+
Co bylo prvním impulsem pro to, abyste se plně věnoval malbě?
Maluji a obecně tvořím od nejútlejšího dětství, je to pro mě stejně přirozené, jako dýchání – je to můj přirozený životní projev. Asi jako pro ptáka je přirozené mávat křídly a létat, protože mu narostly – a nemá chuť se třeba místo toho zavrtávat do země, protože má dispozice k létání. Velmi mi pomohlo, že se mnou doma maloval a kreslil můj otec, že u nás doma skoro stále zněla hudba – často i klasická – a že jsme společně s rodiči se sestrou hodně a často četli a diskutovali nad obsahem pohádek a románů. Malba je pro mě jednou z možností, jak vyjádřit a zhmotnit svůj vnitřní svět. Dalšími možnostmi, které ale využívám k sebevyjádření, jsou divadlo – režie, scénografie, malířsko-hudební performance. Ty ale vyžadují mnohem větší tým a skupinu lidí, rozpočet atd. – tedy rád kombinuji tyto dlouhotrvající projekty se svými malbami a výstavami obrazů, udržuji tím rovnováhu.
Proč jste si pro malbu zvolil právě akryl?
Malbou akrylem nejlépe vyjádřím své vize, které obsahují i abstraktní prolínání barev a hmot, které ve své struktuře a detailech velmi připomínají strukturu nerostů a drahých kamenů. Zároveň je v nich živost a pohyb – protože co vidím a chci ztvárnit (ať už malbou, nebo v představení), vidím vždy v pohybu, se zvukem a v barvách. Používám několik technik malby akrylem – a jedna z nich je míchání a nalévání barev na formát ležící pode mnou na zemi – tohoto efektu bych s jinými barvami nedosáhl.
Co zahrnuje cyklus portrétů skladatelů a osobností?
Ve svém cyklu skladatelů a spisovatelů či myslitelů už mám kolem dvaceti osobností. Mezi nimi jsou mimo skladatele i Jan Amos Komenský, spisovatel a mystik Gustav Meyrink a Karel Hynek Mácha. Jejich tvorba a myšlenky mě inspirovaly, podobně jako hudba skladatelů Johanna Sebastiana Bacha, Ludwiga van Beethovena, Richarda Wagnera, Leoše Janáčka a dalších, které jsem namaloval. Jedná se vždy o portrét jejich vnějšku i nitra – spojené s jedním jejich klíčovým dílem a jeho hrdinou, ve kterém se autor viděl. Dílo, které je jako osobnost vystihuje a ukazuje jejich životní smysl. Také je maluji ve tvarech a barvách, které vidím jako jejich auru a vyzařování – jež cítím z jejich díla a duše – i když jsem je nikdy osobně živé nepotkal.
Jak tvoříte obrazy inspirované hudbou?
Hudba mě inspiruje od dětství. Maluji ji nejčastěji doma zpaměti, tedy pouštím si ji jen v hlavě, nikoliv z cd. Když slyším hudbu, vidím příběh a barvy, jako film – mám synestetické vnímání. Smysly mám tedy propojené - a proto je takto mohu propojovat i ve svých projektech – malbě s hudbou, divadle, performance atd. Čtyři roky už ale také maluji obrazy naživo na koncertech klasické hudby, kde za hodinu trvání koncertu hudbu koncertu namaluji jako obraz. Protože se často jedná o hudbu bez zpěvu, jedná se o abstraktní obrazy, které zachycují hudební energii a její proud a barevnost. Zároveň se ale často jedná o hudbu duchovní a koncert se odehrává v kostele či katedrále, takže je to pro mě osobně velká čest a hluboký zážitek, tvořit na takovém místě a na tak absolutní hudbu, jako jsou např. skladby Johanna Sebastiana Bacha.
Kde jste dosud vystavoval?
Realizoval jsem více než 60 svých samostatných výstav obrazů (m.j. Galerie kritiků v Praze, Mezinárodní výstava současného výtvarného umění Florence Biennale 2009, v Lipsku 2011, v Zadaru v Chorvatsku a na mezinárodní výstavě moderního umění v Piešťanech v roce 2012, v roce 2013 v Edinburghu ve Skotsku, Lipsku, Bayreuthu, Vídni, Berlíně, Ženevě, ulicích Prahy, Piešťanech aj.) a 6 realizací velkých nástěných maleb, malovaných naživo před publikem s hudbou jako performance (m.j. na FF MU Brno, Galerie Kritiků Praha, Vila Settemerli Florencie, Edinburgh Skotsko aj.).Settemerli Florencie, Edinburgh Skotsko aj.
Kromě závěsných obrazů se zaměřujete i na nástěnné malby.
Ano, nástěnných maleb jsem vytvořil už asi osm a jsou nejen v Brně, ale i v Edinburghu ve Skotsku, ve Florencii i Itálii, Praze a podobně. Nejvíce je jich ale v Brně – například na Filosofické fakultě Masarykovy University v Brně je jich hned několik – na ul. Arne Nováka i na Gorkého 7. Další jsem realizoval přes celé dvě patra na Panské 13, nebo v podchodu vlakového nádraží Brno Řečkovice. Na nádraží se jednalo o projekt objednaný Českými drahami a městskou částí, malba má velikost zhruba 6x 18 metrů a je mým zatím rozměry největším dílem. U nástěnných maleb mám nejraději, že souvislý a navazující proud myšlenek a pocitů nemusím zastavovat na ohraničeném formátu, ale mohu se rozletět a přetéct i přes zdi, stropy a podlahy. Nejlépe tak dokážu zužitkovat svou schopnost vidět a tvořit témata s širokými souvislostmi a významy, také epickým příběhem.
Nedávno jste vydal knihu Mystéria Richarda Wagnera v obrazech. Co od ní mohou lidé očekávat?
Knihu jsem psal během roku 2013 a měla křest na koncertu Wagnerova Ringu v rámci Filharmonie Brno v Besedním domě 5. 12. 2013. Křtili ji společně ředitelka Filharmonie Brno Marie Kučerová, 1. vicepresident Richard-Wagner-Verband Thomas Krakow a režisérka z Metropolitní opery v New Yorku Barbara Willis Sweete. Je napsána dvojjazyčně – česky a anglicky – a distribuuje se proto už i v Berlíně, Edinburghu, Londýně a dalších městech. Zaznamenala velký ohlas u zahraniční i domácí odborné kritiky i veřejnosti. Napsal jsem její text jako výklad svých obrazů, namalovaných na všech 13 dokončených jevištních hudebních dramat Richarda Wagnera. Kniha tyto obrazy barevně reprodukuje a také obsahuje můj výklad jejich symboliky a filosofie, interdisciplinárních přesahů a přináší nový a zajímavý duchovní výklad jeho i mého díla. Kniha je u nás v distribuci Kosmasu, tedy je volně k dostání – a doporučuji si udělat osobní zkušenost a přečíst si ji.
Co považujete za dosavadní největší úspěch?
Vydání mé knihy s obrazy mezi ně patří, ale také má inscenace Wagnerova Parsifala v Redutě ND Brno v roce 2008, kde jsem dělal režii, scénu, kostýmy, projekce a dramaturgii celého díla. Tento rok to vše trumfne, že jsem napsal libretto (text) opery „Bábel“ na svůj vlastní námět – hudbu teď už píše skvělá skladatelka Zuzana Michlerová – a opera bude mít premiéru letos v listopadu ve Staatsheater Stuttgart, což patří mezi nejlepší divadla v Německu. V představení budu dělat opět režii, scénu, kostýmy a projekce. Největší můj úspěch je mít možnost a schopnost dělat, co miluji a co mě naplňuje – i s tím, že mě to uživí a má to srdečný ohlas od veřejnosti. Také mi přišel domů poštou dopis z Vatikánu od Jeho svatosti Papeže Františka, kterému se má tvorba líbí - a jednám s ním o mých nástěnných malbách ve Vatikánu. Malovat velké nástěnné malby v chrámech a velkých síních je pro mě jeden z cílů a naplňovaných snů.
Jaké máte plány do budoucna?
Budu nadále tvořit a propojovat hudbu, malbu, pohyb, divadlo – a hlavně zhmotňovat hlubší smysl, proč vlastně tady na zemi jsme a žijeme. Mým plánem je dále přinášet svou tvorbou a životem lidem radost a dávat jim duchovní přesah do všedního života, rozvíjet jejich kreativitu a šířit lásku.
Portréty skladatelů a osobností, obrazy inspirované hudbou
