Proč se lidi radují ze smrti?

Na Kladensku zastřelil zatím neznámý vrah 60-letého podnikatele. V diskusi pod článkem hned mnozí rozvíjejí teorie, že to byl lump a "dobře mu tak", někteří hned přidávají rádobyvtipné poznámky... Co je k tomu vede???

Podle dosavadních šetření neznámý pachatel vlezl na terasu rodinného domu, kde zastřelil muže a utekl. Manželka zemřelého našla, přivolaná záchranka už pomoci nemohla. Motiv zatím není znám ani náznakem. Nic víc v tom článku nebylo (na konkurenčním serveru), ale stejně hned jak houby po dešti se v diskusi pod ním rojily názory, jak to bezva, že je o dalšího lumpa méně. Slovo podnikatel je pro diskutující ta nejhorší nadávka. Rádobyvtipálci se předhánějí, kdo si z celé tragédie udělá větší "prču". Nechápu.

Nejde zdaleka jen o tento případ, podobné hloupé reakce najdeme snad pod každým článkem, kde jde o smrt - ať po dopravní nehodě (největší veselí vyvolá smrt motorkáře, nejlépe mladého...), vraždě či po jakékoliv události.

Nechápu, jak se někdo může radovat ze smrti člověka, kterého vůbec neznal, o případu neví naprosto nic, ale klidně v teple domova/kanceláře namázne do diskuse jasné rozřešení, kdo je špatný a proč je tak moc dobře, že dotyčný je po smrti. Kdo zažil (jako já) smrt blízké osoby, dokáže si představit, jak šílená je to tragédie pro jeho blízké, jak ten dotyčný najednou tak moc chybí tolika lidem, jak je po něm nekonečné prázdno a smutek...

Ano, můžeme se asi "radovat", když zemře několikanásobný vrah, který jiným způsobil spoustu bolesti. Ale ani tehdy mi to nepřijde jako důvod k jásavému plesání a vymýšlení vtípků. Proč někdo anonymně propadá záchvatu smíchu, když si přečte, že se někdo, koho v životě neviděl, na motorce rozmázl po střetu s autem? Proč fandí vrahovi, o němž se jen v říši své fantazie domnívá, že mu zabitý dlužil peníze (protože podnikatelé jsou přece v očích těchto diskutérů jen bohatí nabobové, kteří si stále půjčují od nevinných zoufalých tvorů, kterým pak nezbyde, než je za trest picnout)? Kdo jim dává právo pomlouvat člověka, jenž se už nemůže bránit? Jak vědí, že to nebylo zcela naopak - že třeba ten mrtvý byl hodný člověk, který svému vrahovi půjčoval, aby se dostal z tížívé situace...?? Otazníků je celá řada, píšu jen pár z těch mnoha, co mě k tomuto konkrétnímu případu napadají.

Osobně si myslím, že ti, kteří nejvíc anonymně radostně halasí v diskusích pod tragickými tématy, by tváří v tvář podobné tragédii zůstali zcela ochromeni. Kdyby se něco podobného (ztráta blízké osoby) přihodilo jim, nebyli by nejspíš schopni se snad ani nadechnout. Jak by jim pak bylo, kdyby si jiní dělali nejapné šoufky na jejich smutný účet? Zkrátka, jako anonymové na netu jsou to ti největší siláci pod sluncem, ale v reálném životě jen takové sotva viditelné pidi-srágorky.

Co myslíte?