Operace Odhalení: Výbuchy ve Vrběticích

Po téměř sedmi letech došlo k odhalení pachatelů, kteří údajně mají na svědomí výbuchy v muničním skladu ve Vrběticích v roce 2014. Dobrá zpráva. Bohužel s trpkou pachutí.  

V současnosti je několik záležitostí, které není radno zpochybňovat. Jedním z nich je povinně dobrovolná a procítěná kritika neblahého ruského vlivu ve světě. Kdo věci vidí jinak, je označen za proruského trolla nebo Putinova agenta. Trochu to připomíná příkaz jednosměrné nenávisti, jak ji známe z minulosti, jen s opačnou polarizací.
Zlo nemusí přicházet jen z Kremlu. Příkladů je nepřeberné množství, tak snad jen jeden za všechny:
Operace Northwoods. Nejvyšší vojenští vůdci USA začátkem šedesátých let dvacátého století navrhli plány na zabíjení lidí a páchání teroristických činů ve městech Spojených států, aby vytvořili veřejnou podporu válce proti Kubě. Prezident Kennedy sice tento plán zarazil, ale přesto vidíme, že zlo se nerodí jen v hlavách ruských špiónů.  
Na druhé straně, byla by chyba příliš si Ruskou federaci idealizovat.

Causa Odhalení výbuchů ve Vrběticích byla odstartována tím, že si někdo (?) všiml tváří dvou lidí, „které už někde viděl.“ 
Dvě záhadné tváře patřili agentům GRU Anatoliji Čepigovi a Alexandru Miškinovi, kteří byli označeni za pachatele útoku novičokem na Skripala v roce 2018. Zatím to příliš smysl nedává, musíme tedy začít od… počátku.

Muniční sklad ve Vrběticích využívala do roku 2006 naše armáda. V roce 2012 byl sklad převeden do majetku Vojenského technického ústavu (VTÚ), který spadá pod ministerstvo obrany. VTU pronajal sklad pěti soukromým firmám. Jednou z nich je Imex Group, který má uveden jako předmět činnosti mezinárodní obchod s vojenským materiálem, a v jehož skladech k výbuchům došlo. Ostrahu objektu zajišťovala VTÚ.
Každý, kdo chtěl muniční sklad z obchodních důvodů navštívit, musel jeho správcům předem poslat email se žádostí v jakém časovém rozmezí chce přijít a cizinci museli dodat kopie pasů. Zde do hry vstupují, podle oficiální verze, agenti Čepiga a Miškin. Dopředu se na návštěvu objednali jako obchodníci se zbraněmi, dodali kopie falešných pasů, což může být indicie svědčící jako nepřímý důkaz o jejich podílu na sabotáži. Důležité jsou fotografie na těchto pasech. Právě tyto onen pan Někdo po sedmi letech porovnal s fotografiemi profláknutých operativců ze Salisbury a causa Odhalení byla na světě. Šťastná náhodička? I ty se stávají 
Podle policie ČŘ Čepiga a Miškin do skladu nepřišli.

V týdeníku Respekt vyšel 20. dubna článek "Za výbuchem ve Vrběticích je šest členů komanda".  Popisuje motiv činu, způsob provedení za účasti šesti ruských agentů ze supertajné jednotky 29155 pendlujících po Evropě.
Je trochu zvláštní, že Respekt mívá v bezpečnostní oblasti dost nadstandardní informace, někdy ovšem vyznívají podivně až směšně. Například muž s ricinem. Tentokrát se týdeník zaštiťuje investigativním webem Bellingcat. 
Jen to načasování po sedmi letech je stále záhadnou. 

Důvodné podezření se okamžitě proměnilo ve vinu, o které nikdo z politické reprezentace nezapochyboval. Došlo ke vzácné shodě mezi vládní koalicí a opozicí. Dočasně. Všechno mohlo šlapat bez zádrhelů, kdyby premiér Babiš neměl nutkání sdělit svůj názor. Pravil, že nemuselo jít o státní terorismus namířený proti České republice, ale o útok na zboží bulharského podnikatele se zbraněmi. Opozice požadovala za tento výrok premiérovu hlavu. O den později se sice Andrej Babiš za svá slova omluvil, hlava zůstala na místě, ale příliš mu to nepomohlo. Média se původní věty chopila a už ji neopustila. Přitom to byla naprosto zbytečná bouře ve sklenici vody. Pokud by akci provedli agenti cizí mocnosti, je úplně jedno jaký měli motiv. Státní terorismus vůči suverénnímu státu by to byl v každém případě.
Důkazy nedůkazy, následně Česká republika přistoupila k tvrdému opatření a vyhostila osmnáct ruských diplomatů. Ruská federace odpověděla ještě razantněji a vyhostila dvacet našich diplomatů. Někteří čeští politici projevili přání, aby skóre bylo vyrovnáno, případně zvětšeno. Moskva nakonec oznámila, že na české ambasádě v Moskvě a ruské v Praze bude stejně diplomatů, stejně technických pracovníků a stejně zaměstnanců najatých v hostitelských zemích. Vypadá to jako bod pro Českou republiku. 
Než do toho začne někdo rýpat.

K celé věci jen drobná poznámka: V dobách, kdy diplomacie ještě nebyla nástrojem propagandy, by se asi postupovalo jinak. Předala by se ruskému velvyslanci nóta a požadovalo by se vysvětlení. Pak by se teprve konalo.
Vláda České republiky naznačila představitelům států Evropské unie, že by mohli projevit solidaritu formou vyhoštění ruských diplomatů. Vyslyšely nás Slovensko, Litva, Lotyšsko a Estonsko, které vyhostily celkem sedm diplomatů. 
Německo, Rakousko, Francie, mimo Unii Velká Británie, které jsme vyhověli v případě Salisbury, a další se zatím do toho příliš nehrnou.

Poslanci si 19.dubna vyslechli podrobné informace bezpečnostních složek v otázce výbuchů ve Vrběticích. Ředitel Národní centrály proti organizovanému zločinu sdělil, že na základě nepřímých důkazů a probíhajícího vyšetřování zatím není možné zahájit trestní stíhání a soudní řízení.

18. dubna 2021 oznámil vicepremiér a ministr obchodu Karel Havlíček, že ruská společnost Rosatom, bude vyřazena z možnosti na účasti na tendru na dostavbu jaderné elektrárny Dukovany, přestože jediný, kdo mohl aktuálně nabídnout odzkoušený reaktor o výkonu do 1200 MW bylo Rusko. 
Debaty o využití vakcíny Sputnik v České republice jsou uloženy k ledu.
A také tu máme otázku dokončení plynovodu Nord Stream 2. Kvůli nám se sice nic rušit nebude, pokud se tak stane, bude to pro zájmy někoho jiného, i když – mohlo by to posloužit jako jeden z dalších argumentů.
To jsou fakta, která nemusí s odhalením pachatelů výbuchu ve Vrběticích po sedmi letech souviset, jenže co když… však víte…konspirační teorie. Začátek konspirační praxe.

O tu se postaral sám ministr Hamáček, který měl do Ruska odcestovat ohledně jednání o dodávkách vakcíny Sputník. Pro Deník N (18.4.2021) řekl: „Věděl jsem dopředu, že do Moskvy nepoletím. Byla to koordinovaná akce.“
Pan premiér opět nezklamal a po jednání vlády 19.dubna stručně a jasně oznámil: „Já o žádném zastíracím manévru nevím.“
Snad se jednou dozvíme, v čem spočívala Hamáčkova finta na vražedném poli neviditelné války.
A jak to bylo s výbuchy ve Vrběticích.