Školné? Ať méně chytří a víc bohatí platí školné více chytrým a méně bohatším. Diskuse o zavedení školného jsou značně zavádějící a ignorující řadu skutečností. Zejména strašení tím, že budou omezeny možnosti studia pro sociálně slabší, jenom zastírá fakt, že by byli omezování ti, kteří na vysokou školu nemají předpoklady, ne peníze. Pochopitelně by placení školného s sebou muselo přinést změny.
Společnost jistě má zájem na vzdělávání svých občanů. Má taky nárok požadovat po těch, co se vzdělávají, zájem i spoluúčast na efektivním využití nákladů spojených se vzděláním. Protože stupeň dosaženého vzdělání má podstatný vliv na uplatnění ve společnosti, je vlastně bezplatné vzdělání diskriminační pro velkou část populace, která na vzdělání nemá dostačující mentální předpoklady. Dá se říci, že absolvent zvláštní školy s nesrovnatelně nižšími předpoklady uplatnění a tedy značně nižší mzdou, dotuje takzvaně bezplatné školství. Z jistého hlediska by bylo nejspravedlivější, kdyby každý v den dovršení osmnácti let dostal od hodného státu půl milionu a ti chytřejší by za to mohli studovat. Co je a co není spravedlivé je neřešitelná otázka.
Pokud by bylo zavedené placení školného, nejen jako platba jednorázová, ale i motivační, pak by řešení mohlo být takové, že systém prospěchového stipendia by spravedlivě všem ať sociálně silným nebo slabým vrátil to co zaplatili na školném. Sociální stipendium, vázané na prospěchové stipendium by umožnilo všem, kteří mají slušné studijní výsledky, studovat i bez podpory rodiny. Pokud by se platilo školné, bylo by možné přijmout do prvních ročníků více zájemců a v podstatě vyhovět téměř všem zájemcům o studium na vysoké škole. Na první ročník by si musel každý finance zaopatřit sám, už i to by svědčilo o jeho schopnostech. Absolvování vysoké školy není jenom otázka inteligence, ale i vůle, vytrvalosti a cílevědomosti. Pokud i génius podle IQ bude lempl, pak na škole nevydrží. Školné by bylo závislé taky na atraktivitě vysoké školy. Dovedu si představit u atraktivních škol u přijímacích pohovorů talentové zkoušky nejen u uměleckých směrů, ale o tom jindy..
V průběhu prvních ročníků se počty studentů někdy i dramaticky snižují přirozenou cestou. Někteří z těch, co měli smůlu u přijímacích pohovorů a nedostali se na školu, by mohli být na škole úspěšnější než ti co přijímacím pohovorem prošli ( a řada z nich se nedostala ani do druhého ročníku). Pokud by byly zpoplatněny opravné zkoušky a po prvním ročníku odstupňované školné podle dosažených výsledků případně zvýšené, při opakování ročníku, pak by na to opravdu neměl každý, zejména ne hodně méně chytří a méně movití. Výsledkem by mohlo být, že méně chytří ale movití studenti (spíše jejich rodiče) by zaplatili vzdělání méně movitým, ale schopnějším.
Někteří absolventi vysoké školy mají představu, že společnost je povinná najít jim uplatnění v oboru. Uplatnění si musí každý najít sám. Pokud na to někdo bude mít ať má možnost studovat cokoliv. Pokud například egyptologii vystuduje tisíc studentů a uplatnění je pro dva, nemůže to být problém společnosti.
