Objevila se řada článků týkajících se žhářského útoku ve Vítkově. V některých je vidět, že autoři nemají jasno, co je to rasizmus, jsou i nejasnosti s pojmem extremizmus. Mám dojem, že ani naši nejlepší, kteří mají řešit s těmito pojmy související problémy, nejsou na tom lépe s chápáním těchto pojmů.
Za této situace se problémy budou řešit-neřešit tak jako posledního půl století. Rasizmus je jeden ze vztahů mezi jedinci a skupinami ve společnosti lišícími se rasou. Stejně jako vztah mezi příslušníky různých náboženství, nebo vztah mezi podřízeným a nadřízeným, chudým a bohatým, pořádným a nepořádným, platícím nájem a neplatičem.
Dochází, někdy i účelově, k záměnám vztahů a tím posunováním problému do jiných dimenzí. Jak jeden bloger, když ve svém příspěvku podsunuje názor, že češi jsou rasisté tak opomenul vztah mezi plátci do státní pokladny a příjemci ze státní pokladny. Jediným ukazatelem kdo je rasista, je odpověď na otázku „Kdo je ti milejší. Slušný cikán, s manželkou pracující, děti do školy posílající, nájem platící a v místě bydliště slušně se chovající nebo bílý darebák a podvodník za peníze schopný zabít, slepou babičku okrást….?“. Zatím jsem nepotkal nikoho, komu by nebyl milejší slušný cikán. Podle zákona normálního rozdělení jsou to tak 1 až 2 lidé ze sta. Pogromy na židy taky sledovaly spíše rozkradení majetku bohatým židům, než nějaké rasové pohnutky.
Extremizmus je projev normálního rozdělení. Popis normálního rozdělení, je závislý na úrovni společnosti, případně společenských skupin. Je to téma na samostatný příspěvek.
Jeden americký ekonom řekl, že lidé jsou zpravidla placeni za to co dělají. Ještě nikoho nenapadlo, zkusit neplatit některým občanům jenom za to, že mají děti. Kdo je chce mít nedělá to kvůli penězům. Společnost nepodporuje rodinu, proto je tolik nesezdaných párů s dětmi. Jedna známá mi spočítala, jak by na tom byli lépe, kdyby se s manželem rozvedli a nic jiného se nezměnilo.
Je třeba si uvědomit, že zatím nejsme tak bohatá společnost a za vším je třeba hledat peníze. Pokud si toto nepřipustíme, tak extremizmus nemáme nárok řešit. Nejde zavírat oči před tím, že na příklad s dělnickou stranou sympatizují slušní občané, jejichž problémy s neslušnými občany nikdo neřeší. Největší vinu na extremizmu mají strany a vlády posledních desetiletí.
