Zamyslili jste se někdy, na co potřebujeme EU. Já jsem dospěl k závěru, že na dvě věci. Na nic a na ho…. Volný pohyb lidí a zboží zajišťuje Scheengenská dohoda. Bezpečnost zajišťuje NATO. Tyto oblasti považuji za nejdůležitější.
Pokud budu pokračovat po oblastech ministerstev. Tak u ministerstva zahraničí mi nepřipadá, že bychom si měli nechat diktovat Bruselem, jaké máme mít vztahy s jinými státy. V oblasti zahraničních vztahů se plně neshoduje ani ministerstvo s prezidentem. Oblast obrany, jak zmíněno výše spadá pod NATO. Ministerstvo financí, pokud jsme ještě suverénní stát je náš problém. Diktát z Bruselu nechci. Ministerstvo práce a sociálních věcí by se taky bez Bruselu obešlo. EU nám určitě nebude přispívat na důchody. Ministerstvo vnitra, jak už i název napovídá je vnitřní záležitost státu a řada otázek vnitra je možné řešit na úrovni ministrů vnitra evropských států. Ministerstvu životního prostředí stačí zdravý selský rozum a pár doporučení vyplývajících z vědeckých studií. Ministerstvo pro místní rozvoj je často tunel, ve kterém mizí dotace. Pro ten taky EU nepotřebujeme. Ministerstvo průmyslu a obchodu při současné privatizaci obchodu a průmyslu by EU potřebovalo jen na to, aby řešilo názvy národních potravin a zaoblení banánů. Ministerstvo dopravy je problém dotací papalášů Českých drah. Možné problémy jsou řešitelné smluvně se sousedními státy. Zemědělství už EU stačilo zdevastovat a soběstačnost v potravinách zlikvidovat. I dotace si mohou jednotlivé státy řešit samy. V oblasti školství, sportu a kultury si užitečnost EU taky nedovedu představit. Zdravotnictví na tom není tak zle jak se prezentuje, stejně jako školství.
Peněz mají dost, ale neumí hospodařit. Kdo ví, jak to chodí, dá mi zapravdu. Ministerstvo spravedlnosti by se mělo přejmenovat na ministerstvo právníků a největší problém by byl vyřešen a občané by pochopili, že spravedlnost je jenom v pohádkách. Co se zákonu týká nikdo nezakazuje, přebírat zkušenosti z jiných států. To platí pro všechno. Jde to i bez EU. Které zákony potřebujeme, bychom měli vědět sami a ne si nechat diktovat z Bruselu.
Evropská unie, která vznikla z několika evropských společenství zahrnula pod sebe i Scheengenskou dohodu. Tato společenství vznikala na základě jednání zástupců jednotlivých států, zpravidla příslušných ministrů s doprovodem odborníků. Pod Brusel se dostal např i Europol. Takováto společenství se obešla bez těžkopádného byrokratického aparátu, které představuje Evropská unie, zřejmě složená ze superodborníků na všechno s nejvyšší kvalifikaci a sice politickou. Jedna z nejdůležitějších rolí EU je přerozdělování peněz, které jednotlivé státy odvedou do rozpočtu EU, neboli dotacemi. Pokud se dívám kolik lidí se živí na přerozdělování dotací, žasnu. Poradci, kteří vám zpracovávají žádost, poradci, kteří ji posuzují, doporučují, o žádosti rozhodují a čerpání kontrolují a vyhodnocují. Na úrovni státu, krajů a bývalých okresů. Přerozdělování dává vždy příležitost si něco přirozdělit nebo odklonit. Nejsem odborník na EU, ale můj selský rozum mi říká, že přerozdělování má být jen v nejnutnějších případech. Pokud bychom si přerozdělovali sami asi by vedle mizerné okresní silnice nebyla luxusní cyklostezka, ale opravovala by se silnice.
Je pravda, že v referendu jsem hlasoval pro vstup do EU. Netušil jsem, jak velkorysý a drahý projekt EU bude a říkal jsem si, že volím menší zlo. Představa, že by nám to okolní státy daly vyžrat ve mně vzbuzovala obavy. Kdysi, za socializmu, se říkalo „Dejte mu razítko, on si už práci najde“. Kdysi se taky nehledělo na užitečnost a efektivitu byrokratických činností.
