Zakázali vám kvůli blbýmu viru zábavu? Netruchlete, má to řešení!

Nechtěla jsem psát o koronaviru, věřte mi, že ne. Ale dnes ráno na mě vyskočil tenhle článek a mě se po tom všem, co jsem zatím četla, udělalo tak fyzicky zle, že jsem to nemohla nechat být.

Musela jsem si ho vyfotit:

Není to pro ně jednoduchá situace! Nepříjemné volno!

Možná bylo cílem článku vyvolat vášně, už nevím, čemu věřit. Prý panikaříme, blbá vláda, směšná opatření, šíří se hysterie. Dobře, manipulace pomocí medií umí být mocná, já sama jsem se zezačátku nebyla moc jistá, jak moc brát zprávy vážně, i ve mně hlodaly pochybnosti, jestli to všechno není přehnané. To bylo tehdy, když to všechno propuklo někde daleko na východě. Pak se začaly množit zprávy z Itálie. Počet nakažených vzrůstal, a s ním i obavy. Teď, pár dní poté, tu máme nouzový stav.

Nejsem žádný extra odborník, ale řekla bych, že když už stát přistoupí k opatření, která ovlivní naprostou většinu národa, že nám všem asi fakt teče do bot. Nepřipadám si jako hysterka, ani blbec, když to začnu brát vážně. Nebo zodpovědně, chcete-li. Prostě zůstanu dřepět doma a polituju každého, kdo tuhle možnost nemá. Už když zakázali školy, tak bylo načase si to uvědomit. Místo toho se puberťáci v prázdninovém rozpoložení tlemili ze selfíček v obchoďácích a podnikavci  organizovali velkorysé hlídání školních dětí. Za peníze, samozřejmě.

Řeknu vám to takhle, i když to všichni víte. Ten virus se šíří z huby do huby. Nebo do nosu. Mluvením, kašláním, osaháváním obličeje. To je celkem jedno. Prostě přeskočí z jednoho člověka na dalšího právě místy, které kryje rouška. Nepřipadáte si trochu jako idioti, když tohle víte, roušku doma máte, ale přesto vyrazíte mezi lidi bez ní? Vemte si, že lidi v republice vykoupili roušky tak, že nezbylo ani na chudáky z onkologie, ale nikdo ty roušky nenosí.

A já vám řeknu proč. Protože se každý bojí, že by byl trapnej. Přece hen v Lidlu nevytáhnu z kapsy roušku, když jí nikdo jiný na ksichtě nemá. A to je to. Kdyby to přišlo jako příkaz, že každý, kdo vezme za kliku od vlastního domu, současně musí přetáhnout přes nos a ústa roušku, tak by se to nemuselo hroutit. A hrotit. Podstatou je především to, že virus nepřeskočí z nemocného na zdravého, protože tohle zajistí i ta obyčejná rouška. To, že si jí nasadí i někdo, kdo se cítí naprosto fit, je prostě základ úspěchu. A že na vás rouška nevyzbyla? Neříkejte mi, že to nevymyslíte. Zadejte to jako domácí úkol svému puberťákovi. Pokud dokáže pochopit funkce svého iPhonu, pak bezpochyby zvládne sestrojit roušku třeba z potahu na matraci. I taková videa se šíří přes youtube.

A teď, proč to všechno píšu. Je to pro ty, co maj radost, jak na systém vyzráli. Jak to skvěle vymysleli. Jak moc stateční jsou, když netruchlí nad ztrátou zisku (třeba z večerního divadelního představení), a jak si to, i v této těžké době, umí užít s přáteli nad sklenicí alkoholu.

Prosimvás, dochází vám, že lidi z jiných profesí, třeba ze zdravotnictví, padají v těchto dnech na hubu? Protože k té běžné práci, na kterou jich už v dobách před koronavirem bylo málo, přibyla ještě práce s idioty, mezi které patříte? Tedy vy, co se bodře družíte a ještě se u toho fotíte.

Chápu, že máte starosti. Není práce, není výdělek. Jasně. Ale čím zodpovědněji se budeme k sobě navzájem chovat, tím dřív by to všechno mohlo pominout, chápete?

Co kdyby byla možnost vypomoci těm, kteří si o nedostatku práce můžou nechat zdát? Šli byste? Do nemocnic, do laboratoří, na pohotovost? Převlíkat postele, vynášet mísy, nebo doprovázet nemohoucí na potřebná vyšetření? Nebo si radši ťuknete půllitrem a pogratuluje si, jak to zvádáte?

Buďte solidární a pomožte.

Nebo držte hubu. A  přetáhněte si přes ní apoň tu roušku z matrace, jo?