Milí budoucí lékaři, naděje naše. Chtěla bych vás seznámit se zákulisím pohotovosti. Jestli se nemůžete dočkat lékařské profese, bylo by fér vědět, čemu se chystáte upsat duši.
Pokud se vám po šesti letech šílené, nekonečné a tvrdé dřiny podaří vyškolit se na doktora, tak vězte, že vás (v jistých oborech) práce na pohotovosti nejspíše nemine.
Pohotovost, to je taková velmi oblíbená část nemocnice. Asi jako vyhlášená hospůdka. Lékaři v ní tráví čas dobrovolně, a to po vlastní pracovní době. Málokdo z lidí si to uvědomuje, někteří tomu dokonce nevěří. Ale ano, opravdu to tak je. Na pohotovosti nepracuje lékař, který by do této služby přišel natěšený a odpočatý, nezačíná mu žádná "dvanáctka", po které by mohl regulerně odejít domů a vyspat se z prožitých traumat. Ne. Pokud se nejedná o vypomáhajícího doktora v důchodu, tak na pohotovosti potkáte lékaře, který právě přišel z práce, a který se, po skončení ordinačních hodin pohotovosti (tedy ráno následujícího dne), plynule do své práce zase vrací. Systém to tutlá, falšují se výkazy práce, dělá se na několik dohod, stará písnička...Určitě už jste ji někde zaslechli. K autobusákovi, který takhle riskuje, by si běžný občan nesedl. K doktorovi si však klidně zajde.
Paradoxní je, že na pohotovost by měli primárně mířit pacienti, jejichž zhoršený zdravotní stav nesnese odklad v ošetření. Měl by je prohlédnout někdo dokonale koncentrovaný a schopný perfektních reakcí. Pacienti v ohrožení života děsí lékaře i v běžnou pracovní dobu, ale stres se může rozložit mezi všechny členy týmu. Každý zabere. V ordinačních hodinách pohotovosti však lékař pádluje sám. A navíc už vyčerpán.
Jednou jsem si během vlastní služby udělala test pozornosti. Kdosi mi ho kdysi poslal na mail a já ho zkusila absolvovat uprostřed nekonečné noci, ve chvíli, kdy jsem unaveně čekala na statim indikované výsledky krve. Zajímalo mě, jestli projdu. Takže takhle. Výsledky mé pozornosti a reakční rychlosti byly stejné, jako u člověka, který má několik promile. Alkohol v krvi by mi nikdo neprokázal, přesto se moje tělo nacházelo ve stavu drsné opilosti.
Tak co, už máte strach? Já jo. Protože pacientem se jednou stane každý z nás. A požadovat po přepracovaném lékaři bezchybný výkon je jako vábit z jalové krávy tele, že?
Možná si říkáte, že to zvládnete, že se těšíte, že to změníte. I já taková byla. Plná nadšení a odhodlání. Jenže pak zůstane jen pocit zneužití. Systémem i pacienty. Systém vás nutí dělat věci, které nemůžete zvládnout a pacienti vás nutní dělat věci, které nejsou potřeba.
Nerozumíte? Já vám to objasním. Lékař na pohotovosti by se měl věnovat jen a pouze vysoce akutním případům. Jenže ve skutečnosti musí ošetřit všechny a všechno, tedy i bezvýznamný balast, vatu, která pohotovost vůbec nepotřebuje. A to s poklonkami, úsměvem a radostí. Pohotově a pohodově. Lidé se to tak naučili, vždycky to tak bylo a prý i bude. Hippokrat a tak.
Na pohotovosti se setkáte s lidmi, kteří vám bez mrknutí oka sdělí, že jdou k lékaři odpoledne, protože ráno musí do práce (jak vtipné, vy také).
Budete se muset usmívat na lidi, které trápí chronické obtíže. Odmítají však čekat na plánovaný termín vyšetření, na pohotovosti by to mohlo být rychleji. Necítí se hůř, nejsou ohroženi na životě, přesto přijdou a vyžadují si váš čas. Klidně se postaví do řady lidí, co akutně krvácí a ještě se vztekají, že se někdo předbíhá.
Na dveře vám budou klepat lidé, které už jste ošetřili, ale jdou se radši znovu ukázat a poradit, když se s vámi tak hezky povídá.
Budete věštit ze skleněné koule, suplovat obvoďáka a opakovaně vysvětlovat základní pojmy.
Drtivá většina pohotovostní klientely si neporadí s podáním léku na bolest či teplotu. Sama nic nevymyslí.
Co se vlastního zdraví týče, zdá se mi společnost téměř nesvéprávná. Radši se zajedou zeptat. Doktor tam od toho je a nemůže se zástupu pacientů dočkat. Lační po tom, odpovídat uprostřed noci na telefonáty typu "je to dávkování Paralenu na krabičce správné?" případně "mám si zajet ráno ještě k dalšímu lékaři?"
Řekněte mi - je normální, že si lidi dokážou nainstalovat aplikace do mobilu, nebo se zorientovat v nabídkách smart televizí, ale nemají zdání, co dělat ve chvíli, kdy jejich dítě píchne vosa? To je fakt velký špatný.
A tak si, milí medici, rozmyslete, jestli to vážně chcete.
Protože systém očekává pohotovou pohodovou pohotovost. Budete schopni vyhovět?
