Já, Doktorin - dopis číslo 6
Když jsem se v nemocnici stavovala na Osobním oddělení vyzvednout si nějaké papíry, zeptala jsem se jen tak mezi řečí, jestli se někdo neozval s nabídkou pronájmu. Herr Schulz mi totiž první den říkal, že lidé v Nordhausenu ví, že v nemocnici pracují cizinci, kteří hledají volný byt. A že se proto na osobním občas sejde několik adres, kam stojí za to zajít se podívat. Jednu už jsem vyzkoušela v předchozím týdnu, a jak už jsem psala, byla zabraná. Tahle druhá se málem ztratila v nepořádku ve skříni, paní z osobního jí chvíli hledala, už už skříň zavírala, že se asi spletla, ale pak jí zahlídla a JEN TAK mi jí podala. Fascinovaně jsem očima projížděla barevné fotky s vybavenou kuchyní, zařízeným obývákem, útulnou ložnicí a čistou koupelnou. Dýchalo z toho na mě doslova domácké prostředí. A navíc - pět minut od nemocnice a kousek od centra! Paní z osobního pobaveně sledovala mojí reakci, a pak vesele poznamenala, že na číslo rovnou zavolá a domluví mi schůzku.
Nemohla jsem se dočkat konce pracovní doby. V jedné ruce adresu, ve druhé mapu jsem byla během chvilky na místě a v časovém předstihu si zvenku šťastně prohlížela velký rodinný dům se zahradou.
Otevřela mi usměvavá paní v letech, představila se jako Frau Amelia a srdečně mě uvedla dál. Provedla mě celým přízemím, ukazovala na jednotlivé věci a komentovala je. Tiskla si při tom starostlivě ruce na prsa a roztržitě si upravovala vlasy. Budila dojem hodného a poctivého člověka, který s obavou dává všanc kus svého domova.
S manželem jsou oba v důchodu a bydlí v patře. Vchod do přízemního bytu je jednak zezadu ze zahrady, která je pro nájemníka volně k dispozici, a jednak z ulice, která vede přímo k centru města. Při průchodu kuchyní se zastavila, aby vše správně popsala - „tady máte mikrovlnku, ledničku, myčku, kávovar, varnou konvici…“, pak začla otvírat skříňky a pokračovala: „ mixér, toustovač, váhy, hrnce, nádobí, příbory, cokoliv, co potřebujete, je vám k dispozici…“. Spokojeně sledovala mojí nevěřícnou reakci, chvíli si jí se mnou vychutnávala, a pak pokračovala do obýváku. Zmínila výhled do zahrady, předvedla roztahovací gauč a poznamenala, že k televizi mi samozřejmě pořídí i DVD přehrávač, který je momentálně nefunkční. Kabelovku se chystají zapojovat v příštím týdnu. V ložnici zamířila k velkým skříním a jako správná žena spiklenecky vyzdvihla přednosti obřího úložného prostoru. Nakonec mě zavedla do prosvětlené koupelny, a když se můj pohled zastavil na pračce, začala mi předvádět police plné mycích prostředků a pracích prášků, abych si snad nemyslela, že by mě to nechala kupovat. „Takže…“ povzdechla jsem si na závěr realisticky, „…kolik stojí měsíční pronájem?...“ a radši jsem se na to posadila. Bylo mi jasné, že jsem našla bydlení snů a s obavama jsem čekala sumu, která mě vrátí na zem. V ruce jsem zatím nervózně mačkala papír z personálního oddělení a oči mi neustále zajížděly k jediné uvedené ceně - 50 euro, které si paní účtuje za noc, když je byt pronajímaný jako penzion. „No to já teď z hlavy takhle narychlo ….“, tvářila se paní nešťastně, „…budete sama, že?.... S manželem možná později….hmm…tak to bychom pak kdyžtak upravili….hmm…a budete chtít, abych vám i uklízela?.....ne, hmm…tak to bude tím pádem taky levnější…hmm…něco musím připočíst za pronájem všech těch věcí,že…hmm...“, oddalovala vyřčení ceny, jako by tím tušila, že se s ní vzápětí rozloučím. Nakonec se odhodlaně narovnala, zhluboka se nadechla a řekla: „tak 450 euro měsíčně, co říkáte?“ plácla se na kuráž do kolen. Když jsem v první chvíli nic neříkala, zatvářila se ustaraně: „ jakou jste měla představu?...a limit?...je to nad vaše možnosti? Víte, až na elektřinu, která se musí platit zvlášť, a dělá asi 30 euro měsíčně, je v tom už všechno zahrnuto-voda, plyn, poplatky za TV, za odvoz odpadů…prostě všechno…“.Opravdu?“, rozzářila jsem se s úlevou, „ale to je potom výborné, moje hranice celkového nájmu byla 500 euro měsíčně…“, přiznala jsem upřímně.
Paní spokojeně vydechla, postavila na kafe a dál jsme pokračovaly spíš v přátelské konverzaci na téma práce v nemocnici a život v Nordhausenu. Předala jsem jí na sebe kontakt a slíbila, že se ozvu do konce týdne. Paní Amelia mě vyprovodila hlavním vchodem do ulice a dlouze mi mávala.
Vzala jsem to rovnou přes náměstí k radnici, kam mě směřovala už Mina v práci. Najdu tady prý realitní kancelář, která mi jistojistě několik nabídek k bydlení předloží. Nerozhodně jsem chvíli postávala před prosklenou výlohou s nápisem začínajícím na Immobilie… a marně v duchu vzpomínala, jestli se tak skutečně německy řeknou nemovitosti. Nakonec jsem se osmělila a vpochodovala dovnitř.
V ústrety mi vyšla precizně vypadající Frau a vyčkávavě se na mě zadívala. „Sháním bydlení k pronájmu…“, stačila jsem jen otevřít pusu a paní už mě s profesionálním úsměvem usazovala k širokému stolu. Otevřela přede mnou složku s nabídkama a během vyptávání, jaké mám konkrétní představy, v katalogu listovala. Nakonec mi představila tři byty. Velikostně zhruba totožné, jako jsem právě viděla. Tím podobnost končila. Všechny byly v paneláku, čili o letním slunění na trávníku bych si mohla nechat zdát. Každý na okraji města, takže ráno bych musela do práce cestovat autobusem. A ani jeden z nich nebyl vybavený. Ale vůbec-to znamená, že neměl ani kuchyňskou linku! Už jsem o téhle raritě něco zaslechla, ale potřebovala jsem se ujistit, že jsem jí pochopila správně. „Ano, v Německu je zvykem si do pronajímaného bytu pořizovat kuchyň. Při stěhování si jí zase odvézt. V této poslední nabídce,“ zapíchla Frau prst do zašedlé fotky, „ však kuchyň je…“, dodala hrdě a ukázala při tom na otřesnou umakartovou slepeninu. V nastálém tichu jsem nejistě polkla a Frau dodala: „Ovšem, musela byste si jí odkoupit. Kdybyste chtěla byt v budoucnu opustit, možná by se vám jí zase podařilo prodat,“ doplnila s nadějí v hlase. „Nájmy se pohybují v rozmezí 350 až 470 euro….plus elektřina, samozřejmě …a ta dělá….“, posunula si brýle na nose a zadívala se na mě: „…ta dělá asi 30 euro…“,dokončila jsem větu za ní. Paní přitakala a pokračovala: „ k ceně nájmu je samozřejmě nutné připočítat provizi….“. „ A ta činí 2,3 násobek nájmu…..“ doplnila jsem místo ní a ujistila jí tak, že praktiky realitek jsem si stihla nastudovat. „Děkuji vám…“ , ukončila jsem debatu. Paní mi ještě všechny tři papíry s popisy bytu operativně vycvakla z katalogu a předala mi je s tím, že se mám co nejdřív ozvat, kdy provedeme jejich prohlídku.
Já měla jasno. Návštěva realitky mi potvrdila moje vnitřní rozhodnutí. Budu bydlet u Amelie.
Kateřina Karolová
Co si, matko, napečeš, to si taky sníš!
Dřív jsem neměla příliš pochopení pro lidi, kteří selhávají v naprosto obyčejných situacích. Úklid dětského pokoje, ranní odchod z domu, smysluplný rodinný program, společná večeře. A pak jsem se stala matkou.
Kateřina Karolová
Zakázali vám kvůli blbýmu viru zábavu? Netruchlete, má to řešení!
Nechtěla jsem psát o koronaviru, věřte mi, že ne. Ale dnes ráno na mě vyskočil tenhle článek a mě se po tom všem, co jsem zatím četla, udělalo tak fyzicky zle, že jsem to nemohla nechat být.
Kateřina Karolová
To nechcete zažít. Ani jako pacient, ani jako doktor. (Příběh 2. V zájmu alternativy)
Kdysi mi radil jeden starší kolega: „Nemějte mi to za zlé, ale vkročí-li do ordinace dětského lékaře matka s dítětem v šátku a jeřabinami okolo krku, je dobré, mít se na pozoru.“ Neberte mě za slovo, ale v něčem měl pravdu.
Kateřina Karolová
To nechcete zažít. Ani jako pacient, ani jako doktor. (Příběh 1.- magnetické kuličky)
Série blogů, ze které dnes zveřejňuji první část, je věnována příběhům, které se týkají dětského lékařství a skutečně se staly. Myslím, že je potřeba, aby se o tom vědělo. Třeba to někomu zachrání život.
Kateřina Karolová
Láká vás studium medicíny? Zvažte to! – část devátá (Lékař může za všechno!)
Dostal se ke mně sdílený text jedné paní, která děkovala lékařům z Uherského Brodu. Chtěla je pochválit za velmi vstřícný a neobvyklý přístup. Moc milý text. Bohužel, předposlední odstavec celkový dojem dost podělal. Posuďte sami:
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
O menopauze musíme mluvit, burácela herečka Halle Berry před Kapitolem
Slavná herečka Halle Berry se zapojila do americké politiky, když podpořila senátorky snažící se o...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....
Chcete, aby vaše děti měli v dospělosti bohatství? Přečtěte si, jak na to!
Správné finanční návyky a dovednosti vznikají právě v dětství. Mnoho dětí je přijímá přirozeně od svých rodičů, kteří jsou pro děti velkým vzorem....
- Počet článků 62
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 13080x