A nebude to o výchově? Pokud ty děti jsou schopné přitáhnout matrace, tak už jsou dost velké, aby pochopily význam slova NE. A takový bordel v té kuchyni opravdu neudělaly během pěti minut, takže maminka měla dost času jim v té činnosti zabránit...

Chápu. Taky jsem v dětství rád stavěl bunkry.

Známe to, i když už máme děti - dokonce i vnuky, odrostlé. Nedávno k nám přišla - s pytlem hraček naše malá tříletá pravnučka a vysypala všechny hračky v obýváku na koberec - se slovy: "Přinesla jsem je, protože babička má málo hraček". Pak vytáhla ještě i ty, které má v krabici u nás. Po odchodu pravnoučátek je u nás v bytě jako po vybombardování. Nevadí mi to, když odejdou, s úsměvem uklidím. Díky za Váš článek, rozveselil mě.

Skvělé A karma.

Zajímavá je i rychlost procesu. Jednou nafotím náš obývák, a pak doplním fotkou 5 minut po příchodu mých dvou dcer ... Je problém poznat,že jde o stejnou místnost ....

Přesně:)

Tuhle mi kamarád přál k přestěhování do "16+1". Dle něj velký dům pro velkou rodinu, podle mě je to spíše 16hodin uklízím a 1 hodinu to vypadá akotako.

PS: již používám váš nápad s šesti koši. A zatím SUPER! Díky moc za nápad.

To mám radost:)

Matka: "Proboha! Před hodinou jsme všechno uklidili a vytřeli, polštářky uložili, deky složili, krabice srovnali, a teď tu je minový pole!"

Syn: "Mami, já jsem si tu přece postavil BUNKR, a ten mi NIKDY NESMÍŠ zbořit."

Babička: "Ale tak ho nech, vždyť je tak spokojenej a pěkně si hraje..."

Tatáž babička: "No to je nemůžete nechat, aby tu dělali jenom nepořádek a nic neuklízeli. A proč mu ty krabice už dávno nevyhodíš?" (Jedná se o obrovské krabice po stěhování a od nábytku, z nichž si syn staví bunkry asi tak obden - jediné chvilky dne, kdy je tvůrčím způsobem zaměstnán a tiše si hraje a rodiče si mohou jít po svém.)

Matka (někde na hranici mezi zcvoknutím a životní rezignací): "Já to vzdávám."

Katko, kouzelné, tohle cukroví jsem měla nejraději. Původně jsem místo slov vložila obrázky, ale nevyšlo to. Krásné svátky!

DěkujuI Tobě:)

