Host do domu, dítě do ruky. A zkontrolovat, co si odnáší domů.
Ale mé děti vykazují v cizím prostředí docela prima vlastnost, a to zaujetí pro vlastní nerušenou hru. Doma tím netrpí, doma naopak důsledně ignorují veškeré mé snahy je nějak kolektivně zaujmout, či zábavnou formou edukovat. Oni vlastně kašlou i na mé pracně vymyšlené, leč zcela obyčejné hry beze smyslu. Mají nutkavou potřebu vykonávat činnost přesně opačnou té, kterou jim přátelsky nabízím já. Když ukazuju, jak stavět kostky - oni je boří. Když velkoryse přistoupím ke hře na demolici - oni mě přeruší vrhem dalekým. Napadne mě házet s kostkami na cíl, třeba do bedny - oni bednu popadnou a utíkají s ní pryč. Řeknu vám, chvíli vás to baví, ale jako celodenní program nic moc. Kor denně.
U cizích ne. Na návštěvách mé děti mění své typické povahové rysy, v tichosti a klidu si prohlíží hračky (občas naprosto totožné s těmi, které máme doma) a soustředěně se samy baví. Já, zcela konsternovaná už z faktu, že sedím u stolu (jako dospělý člověk!) a míchám lžičkou horké kafe (bože, ano, to existuje!), je mlčky sleduju a přemýšlím, proč jsem kdy vůbec na té mé mateřské pobývala s dětmi doma, když jinde je tak krásně.
No, tak růžové to chození po návštěvách zas není, nebojte. Jednak - pět minut ticha nevěstívá zpravidla nic dobrého.
A potom - o balení a výletování už jsem kdysi psala. Můžete si to nakrásně naplánovat, třeba jako já, když jsem odjížděla s Jonášem do lázní. Svědomitě se zabalíte už večer, připravíte si pro jistotu seznam, usínáte s pocitem dokonalosti. Ráno přebírají otěže děti, na to pamatujte.
Vykrámujou věci z tašek a roztahají je do všech koutů. Odmítají opustit nočník, tvrdí, že „ještě musí“ a přitom chtěj jen dokoukat pohádku v televizi. Prudí je obléct si to, co jste nachystala, a je veskrze jedno, co to je. Když už svolí, a vy je do toho navlíknete, kydnou si na to snídani.
Ono snažit se někam dostat „na domluvený čas“ bez dětí, nebo s dětma, je dost podstatný rozdíl. V zimním období obzvlášť. Punčocháče, mikina, kombinéza, šála, čepice, boty. Sama v pantoflích poskakujete s dítětem v náručí sněhem k autu, přikurtujete ho do sedačky a - „mami, já chci čurat…“.
Taky je potřeba návštěvu vytitrovat na období, kdy nikdo ze zúčastněných nešíří bacily. Jako matka prvorodička úzkostlivě telefonujete předem a ujišťujete se o zdravotním stavu všech, se kterými přijdete do styku. Jako matka od vícero dětí se stáváte tou, která ležérně hlásí „u nás pohoda, všichni maj jen sopel…“.
Na té návštěvě, u toho kafe, jsme si povyměňovaly historky z našeho mateřského života, tedy z uplynulých let. Nevěřili byste, kolik toho mají matky společného. Těch vlastností, které se jinak u zdravých dospělých jedinců běžně nevyskytují.
Má sestra nám vyprávěla, jak před pár dny ztratila klíče. Jasně si prý vybavuje, že je zapomněla u tchýně, ta jí je hodila, zabalené v sáčku, z balkonu dolů, kde zapadly do kopky sněhu. Vyhrabala je, nesla si je domů, a tady prý její paměťová stopa končí. Netuší, jestli je použila, nebo jí otevřel bzučákem dveře manžel, ví jen to, že další den, při odchodu z domu, klíče nikde. Procházela si v duchu všechny úkony, myšlenkové pochody, prohledala všechny kapsy, předsíň, dětský pokoj. Ten hlavně. Chápu. Když můj manžel nemohl najít klíče od auta, šla jsem téměř na jistotu do bedny s hračkama. Byly tam. Klíče v bedně, hračky v pračce. Nebo ponožky v hrnci, jako tuhle, když mi Jonáš asistoval při sundavání prádla ze sušáku.
S dětmi nacházíte věci na zcela nepochopitelných místech, avšak pokud jste sama matkou, zvláštní logikou prohledáváte tyto místa jako první. Ovšem ne vždy.
Kamarádka nám chvíli po odchodu z návštěvy u ní psala, že postrádá malé plyšové mouchy. Prý jsou součástí nějaké společenské hry a docela by o ně ještě stála. Jestli bychom prošly kapsy v bundách. Zodpovědně jsme zkontrolovaly i vlastní kabelky. Nic. Ale kamarádka se ozvala vzápětí. Mouchy nalezeny. Nastrkané v dírách pod kuchyňskou linkou. Kamarádka se omlouvala, prý se měla podívat rovnou, že jí to mělo být jasné. Matky rozumí.
A závěrem, vzpomínka na léto. To jsme byly takhle se sestrou na výletě v Praze, ona na rameni kabelu s notebookem. Platíme u pokladny, ona hledá peněženku a z kabely vytáhne dálkový ovladač. Chvíli na něj kouká, a pak povídá: „ten hledám už dva měsíce…“ Poznamenala jsem, že k návštěvám si soukromý ovladač na televizi bere málokdo, ale kamarádka, ke které jedeme, to jistě ocení.
Ten ovladač mělo na svědomí jejich dítě, samozřejmě. Proto ho sestra podezřívala i tentokrát, s těma klíčema od domu. Hledala je ve všech možných skrýších tři dny. A pak dospěla k závěru, že je potřeba zapojit autopilota, který nad ní, vyčerpanou matkou, převzal kontrolu. Šla tedy po těch třech dnech tam, kam denně nosívá věci v sáčku. Tedy do špajzu. Byly tam. Ty klíče.
Lepší, než je najít po pracím cyklu v myčce. Děti, no.
Kateřina Karolová
Je to v akci, kup to!
Tohle celé, co vám teď povím, to se stalo před rokem. To jsem ještě byla některými zkušenostmi netknutá. Super výhodný dovoz z Číny šel tou dobou úplně mimo mě. Ale pak mě líznul. A stálo to za to.
Kateřina Karolová
Láká vás studium medicíny? Zvažte to! – část osmá (Zastřel si své ptáče)
Občas mi napíše někdo, kdo objeví mé blogy a má potřebu to se mnou probrat. Většinou je to kolega z oboru. Nebo čerstvý medik. Medička. Ta mi napsala nedávno. Její zprávy mě docela zasáhly. A já vám řeknu proč.
Kateřina Karolová
Láká vás studium medicíny? Zvažte to! - část sedmá (Roď doma a stěžuj si, na koho můžeš!)
Řekla bych, že se máme nějak moc dobře. My, jako společnost. Chtělo by to nouzi a nedostatek, abychom nějak víc docenili to, co pro nás minulé generace vytvořily. Třeba v tom zdravotnictví.
Kateřina Karolová
Tímto prohlašuji punčocháčovou sezónu za zahájenou
Pokud jste v dětství podzim nesnášeli, staňte se matkou. Podzim dostane šanci převzít roli vašeho oblíbeného ročního období. Jako matky od dětí si podzim zamilujete. A já vám řeknu proč.
Kateřina Karolová
Dudlík má tři rychlosti, víte to?
Dokud nejste matkou, nechávají vás v obchodech uličky, určené dětem, naprosto chladnými. Po porodu vás ovšem vaše pudy pudí (právě a pouze) směrem, kde se prodává dětské zboží. Blahopřeji, vítejte mezi námi.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
D35 u Litovle zablokovala nehoda, ze zdemolovaného vozu se vysypal náklad
Cestu po dálnici D35 ve směru z Olomouce na Mohelnici zkomplikovala dopoledne nehoda nákladního...
Summity EU jsou válečné kabinety, nemáme mírovou iniciativu, stěžuje si Fico
Evropská unie není s to přijít s mírovou iniciativou pro Ukrajinu, všechny schůzky státníků...
SPOLU vsadilo na antikampaň. Paroduje heslo ANO a spojuje hnutí s Ruskem
V kampani před volbami do Evropského parlamentu vsadila koalice SPOLU i na antikampaň. Na sociální...
KOMENTÁŘ: EU byla naše výhra a šťastné rozhodnutí, byť přinesla i chyby
Česká republika i Evropská unie stály před dvaceti lety před velkým rozhodnutím. Pro obě strany to...
Ärztin/Arzt für Innere Medizin
Allgemein öffentliches Krankenhaus Spittal/Drau
nabízený plat:
172 000 - 273 000 Kč
- Počet článků 62
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 13080x