Zrzka se vrací domů!

Sbohem Itálie - bylo mi tu krásně! Miluju tě a nikdy milovat nepřestanu. Nechávám tu velký kus mého srdce, ale kořeny jsou silnější než láska k tobě. A kdyby to nebylo dnes, opustila bych tě zítra - vím to.

Má rodná Praha mi schází čím dál víc - tak se na mne nezlob Itálie.

Ano, je to tak, za pár dní se vracím do mé rodné stověžaté. Už se na ni i na vás moc těším.  

Spousta lidí si teď řekne: ,,Proč? Vždyť se tam měla skvěle, nic jí nechybělo a byla šťastná, alespoň podle blogů co psala." 

Ale ono není všechno zlato, co se třpytí. 

Jsem člověk, který se snaží být stále pozitivní a přenášet tu pozitivitu i na ostatní - jak na blogu, tak na Facebooku. Nebudu psát o rodinných problémech, každý má dost těch svých - často mnohem větších. Chtěla bych, aby jste se u mých blogů usmívali a relaxovali.

Jen pár nejbližších přátel ví. Vždyť každý z nás se občas musí vybrečet někomu na rameni a vypovídat se. A buďte rádi, že nejste moji nejbližší přátelé. Ti totiž mají ze mne občas hlavu jak pátrací balon - chudáci. Zatím mě ale ještě neposlali do háje a za to je miluju a jsem jim moc vděčná. Právě v těhle chvílích poznávám, kdo je můj opravdový přítel!

Vím, že mi Itálie bude moc chybět! Všichni ti, které jsem za těch 12 let poznala a možná už je nikdy neuvidím, to každodenní slunce, to úžasné klima, ta krásná příroda tady v Umbrii, středověká městečka s úzkými uličkami, moře, výborné jídlo i víno, usměvavý lidé i to, že nikdo nikam nespěchá. Je toho spousta, co mi bude scházet, ale na druhou stranu - Praha je můj domov, po kterém se mi stýská víc a víc.

Vždy, když vystoupím na Ruzyni z letadla, cítím se doma! Spousta z vás zná ten pocit, když se vrací z dovolené a řekne si:,,Všude dobře, doma nejlíp." I já jsem byla na takové ,,dovolené," která trvala 12 let a byla moc fajn. Poznala jsem skvělé lidi a spousty nádherných míst. Naučila jsem se nejen italský jazyk, ale i zvyky střední a jižní Itálie, tajemství každodenní italské kuchyně, která je zdravá, dobrá a rychlá, vnikla jsem do italské mentality, která je dost rozdílná od té naší a zjistila, že všude je chleba o dvou kůrkách.

Těším se do Prahy - na kamarády, na příbuzné, na stará místa, po kterých se mi tak stýskalo, až jsem o tom napsala knihu. Těším se na můj malý byt, který jsem dostala od rodičů a každý den jim za něj děkuju. Vděk - to je další věc, které jsem se v Itálii naučila. I teď, když sedím na terase, koukám na Assisi (které z dálky vypadá jak vánoční Betlém) a poslouchám hudbu (která se line vzduchem z nedalekého Costana), kde zrovna probíhají letní slavnosti. I teď děkuju rodičům, tam nahoru, směrem ke hvězdám, že se kam vrátit mám!

Tímto blogem bych se chtěla omluvit všem mým čtenářům, že jsem neměla čas na psaní nových článků. Seběhlo se to všechno tak nějak rychle a nečekaně a já měla moře práce s vyřizováním, stěhováním a hledáním si nové práce. I v Praze bych chtěla být tak nějak v kontaktu s Itálií, proto hledám uplatnění tam, kde mohu využít svou znalost italštiny, znalost prostředí italských destinací, italské kultury i gastronomie. Zatím jsem nic nenašla, nějak mi schází ta znalost angličtiny, kterou dnes chtějí všude. Ale jelikož jsem optimista tak věřím, že časem najdu práci která mě bude bavit a bude mi zase blaze ...... v té mé rodné Praze :)