Proč mě nikdo nemá rád

Když je vám sedmnáct let a ještě jste se nikdy nelíbala, jste divná.  Moje ségra se v osmnácti letech vdávala a do té doby se kamarádila jen s holkama nebo ležela v knížkách.  Já byla s klukama od malička, chodila jsem s nima ven, na odpolední diskotéky i na brusle, ale v sedmnácti letech jsem byla nepolíbená a neměla kluka! 

V posledním ročníku na učňáku měly skoro všechny spolužačky vážnou známost, některé i sex . Kluci na ně čekali před školou, vodili se za ruce, líbali se na zastávce tramvaje opřeni o klandr. 

Jana, Martina i Monika, moje nejlepší kámošky ze třídy, ty už dávno randily a já furt nic. Po vyučování jsem bloudila sama v ulicích Prahy (středisko praktického vyučování jsme měli uprostřed Václavského náměstí) a představovala jsem si, jak se tam vodím s někým za ruku.

,,Proč zrovna já, ta která tak miluje romantické knížky, filmy, písničky a sní už dlouho o velké lásce, proč zrovna já jsem furt na ocet?!" Po večerech jsem sedávala v pokojíčku v okně, koukala na hvězdy a snila, jaké by to bylo mít kluka. Těch pár platonických lásek co jsem doposud měla, bylo většinou jen z mé strany a pokud to bylo oboustranné, trvalo to jen chvilku.  

,,Něco dělám špatně", říkávala jsem si a psala básničky. Potřebovala jsem se z těch citů vypsat, překypovala jsem jimi! Koukala jsem na Hříšný tanec, Diskopříběh, Beverly Hills 90210 a přála si, abych takovou romantiku zažila i já. Nemusel to být zrovna Dylan z Beverly, ale po té opravdové lásce jsem opravdu moc toužila.

Moje ,,teta" Dana mi říkávala, ,,neboj Kajdo, všechno má svůj čas"!  

A měla pravdu. ,,Pozdě" ale přece, i já se dočkala mé první opravdové pusy. Stalo se to přesně takhle:

Odjela jsem s učňákem na chmelovou brigádu. Krom naší třídy E2K (elektrotechnika) tam byla ještě třída nábytku. Možná, že tam byly i jiné třídy, ale v jiných třídách nebyl ON.........Petr, blonďák s tím krásným úsměvem na tváři.  

Pokukovali jsme po sobě, úsměvy, pozdravy, nic víc. Jednou v podvečer to probírám s holkama v pokoji, mezitím co Petr seděl s ostatními kolem ohniště. Chci ho holkám z okna ukázat a vidím, jak si mu na klín sedá jedna naše spolužačka. 

,,Co po něm ta Markéta leze" vylítlo ze mě dost nahlas, aniž bych si uvědomila, že máme všechna okna otevřená.  

,,Slyšeli mě"?,,Né", říkaly holky v pokoji. Ale jelikož jí Petr ze sebe hned sundal a v umývárně mě ta spolužačka vynadala, co to o ní vyřvávám, že ona po nikom neleze - asi jsem to šeptem neřekla. 

Jak to bylo na chmelu dál, to už nevím, ale po Praze už jsem se konečně neprocházela sama!  

Petr chodil do posilovny na Střelecký ostrov, tak jsem ho tam občas doprovodila.  Možná to tenkrát bylo poprvé, co jsem tam s Petrem šla, možná po několikáté, ale určitě to bylo poprvé, co jsem se přes ten most vznášela, když jsem se vracela domů. Byl to totiž můj den D. 

Stojíme v půlce mostu Legií, u schodů nad Střeleckým ostrovem a  loučíme se.......v tom se to stane, moje první opravdová pusa!!! 

Pevná linka u nás doma zvonila častěji, domů jsem chodila později a Erasure se svojí Blue Savannah hráli z kazeťáku od rána do večera. Mám kluka! A máme společný song! Jak já byla šťastná!  

Z konečné na konečnou harmonikou do Bohnic, kde Petr bydlel, jsem po škole jezdívala často. 

Po nějaké době se mi Petr začal vyhýbat a nebral mi telefon. Rozjela jsem se tedy do Bohnic, ale Petra jsem doma nezastihla. Zavolám z telefonní budky spolužačce Kláře, co bydlela kousek od Petra a kamarádila s ním, jestli netuší, proč se mi Petr neozývá. 

Klára přišla na zastávku a donesla mi od Petra dopis. Dopis, ve kterém se semnou rozcházel. Brečela jsem nejen z konečné na konečnou v harmonice, ale i v metru z Holešovic na Anděl a v autobuse do Hlubočep. Srab! Rozejít se semnou dopisem a přes spolužačku. Nenáviděla jsem ho! 

V žádném případě by mě nenapadlo, že o několik let později se k sobě na pár měsíců vrátíme, a pak spolu budeme kamarádit. A kamarádíme spolu do dnes. I když o 23 let starší, je to stále ten blonďák s úsměvem na tváři a kluk , který mi dal první opravdickou pusu!