Tajemné GMO
Tedy geneticky modifikovaný organismus (zkratkou GMO) je takový organismus, jehož genetický materiál byl umělou cestou změněn či přestavěn (rekombinován). Umělými změnami genetického materiálu rostlin i zvířat se dnes zabývá genetické inženýrství, kterému rychlý vývoj molekulární biologie a biochemie přinesl celou řadu dříve netušených možností. Lidově řečeno, genetické inženýrství dnes využívá metod, kterými jsou do vybraného organismu vnášeny genetické informace z jiného organismu, nebo jsou jeho stávající genetické informace upravovány. V případě takto modifikovaných (upravených, přizpůsobených) organismů již nejde o klasické šlechtění a křížení, kterým se lidé zabývali po celá staletí. I když to občas někteří novináři tvrdí, není pravda, že by se u nás žádná potravina z geneticky modifikovaného organismu neprodávala. V České republice se spotřebitel v obchodech setkává se schválenými rostlinnými oleji (sójové, řepkové) vyrobenými z geneticky modifikovaných plodin, k čemuž si povíme více později. Je ovšem pravda, že u širší veřejnosti geneticky modifikované (zkratkou GM) plodiny budí nedůvěru. Zde totiž platí, že dokud se bude problematika GMO nejširší veřejnosti jevit jako tajemná nebo neprůhledná a nebude veřejně diskutována, budou spotřebitelé v případě geneticky modifikovaných plodin a z nich vyráběných potravin (často i přehnaně) opatrní.
V dobách, kdy byly rozorány meze a všelijaká malinká políčka se proměnila v mnohahektarové lány, se lidé museli začít smiřovat s faktem, že pěstování obilnin, ale i zeleniny, a dokonce i ovoce v sadech, se neobejde bez chemie při hnojení či ochraně proti chorobám a škůdcům. Samozřejmě se najde dnes v Evropě pár komunit, které se rozhodly čelit stávajícímu trendu a začaly si stavět domy ze slámy a hlíny a pěstovat na políčkách vlastní obilí a všelijakou zeleninu tak, jak to dělávali naši předci v 18. a 19. století. Jenže všichni nemůžeme žít v environmentálních (s přírodou spjatých) osadách či vesničkách a na záhumencích si pěstovat vlastní obilí na chleba, vedle pak brambory, mrkev a celer, okurky, rajčata, k tomu pak ještě nějaký ten šnytlík (na Moravě šnytlich), do polévek libeček, na čaje mátu a meduňku, nebo snad rebarboru na koláč. A tak běháme s košíkem kolem regálů supermarketů a nabíráme do nich to, co zde prodejci vystavili. Přičemž zeleninu nechceme jen čerstvou a čistou, ale i hezky vybarvenou a pravidelně rostlou, v regálech s ovocem například jablka bez červů a bez strupů na slupce, prostě taková, aby se na ně srdce smálo. A to všechno ještě s náležitou chutí a vůní a za takovou cenu, jakou si můžeme dovolit. A protože jsou šlechtilé vůči nám vstřícní, najdeme zde i hrozny vinné révy bez peciček, nebo grepy bez jader. Ovšem všechna ta nejhezčí zelenina a všechno to nejhezčí ovoce ze všech supermarketů po celém světě dnes, ať se nám to líbí nebo ne, za své vzezření v drtivé většině vděčí moderní chemii a nejnovějším trendům šlechtění v podobě metod biotechnologických, kdy nejčastěji hovoříme o metodách „in vitro“, tedy „ve zkumavce“. Pod biotechlogií se rozumí jakákoli technologie, která využívá biologické systémy, živé organismy nebo jejich části k určité produkci, nebo jejich přeměně či jinému specifickému použití. Jsou to vesměs technologie založené na poznatcích z biologie, kterých se využívá v zemědělství, potravinářství i v medicíně.
Pod biotechnolige využívané v medicíně dnes patří i tkáňové inžernýrství, které se zabývá pěstováním buněčných kultur na tkáňových nosičích, nahrazujících umělé implantáty. Buňky mohou být odebrány přímo od pacienta, čímž odpadá nebezpečí odmítnutí implantátu daným organismem. Tkáňové inženýrství se stalo populární díky fotografiím laboratorního hlodavce, o němž bulvární plátky tvrdily, že mu vědci prostřednictvím genetické manipulace nechali narůst lidské ucho. Ve skutečnosti se vědci pokusili vypěstovat lidskou chrupavku na umělohmotném nosiči, ale nedokázali tvořící se tkáň uživit. Proto voperovali umělohmotnou kostru osazenou lidskými buňkami pod kůži laboratorní myši, která nemá funkční imunitní systém. Organismus myši lidské buňky na umělohmotném nosiči přijal a vyživoval je. Protože měl nosič tvar lidského ušního boltce, vypadala myš jako by jí na zádech vyrostlo lidské ucho. A tak i zde platí, že zdání mnohdy klame. Je ale pravda, že nejintenzivněji se rozvíjejícím odvětvím biotechnologie jsou dnes genetické manipulace, založené na využívání poznatků z genetiky.
Vylepšováním vzezření a vlastností různých organismů se lidé zabývají už od starověku. Ale základy vědeckého experimentování najdeme až u zakladatele genetiky, augustiniánského mnicha Jana Řehoře Mendela, jenž se v Brně zabýval ve 2. polovině 19. století hybridizací rostlin. Roku 1866 své pokusy a závěry publikoval v knize Versuche über Pflanzenhybriden (Pokusy s rostlinnými kříženci), avšak jeho práce neměla v době jejího vydání žádný ohlas a s postupem času byla zapomenuta. Ke znovuobjevení Mendelovy práce a ke vzniku genetiky jako plnohodnotného vědního oboru tak došlo až na počátku 20. století, kdy byla pravdivost Mendelových poznatků, které objasňují základní princip dědičnosti, potvrzena. A jak se nakonec ukázalo, veškeré dědičné či genetické informace organismů jsou obsaženy v molekulách deoxyribonukleové kyseliny (zkratkou DNA). První molekulu deoxyribonukleové kyseliny sice objevil už v roce 1869 švýcarský lékař Miecher, avšak charakteristickou strukturu DNA objevili až Watson s Crickem. V roce 1953 Crick, Watson a Wilkins sestavili první model DNA s dvojitou šroubovicí, která připomíná miniaturní točité schodiště, jehož stupně tvoří takzvané báze. Do začátku sedmdesátých let byla analýza molekuly DNA možná pouze nepřímo. Obrat nastal až se zavedením metody molekulového klonování DNA, detekce specifických sekvencí a rychlých metod sekvenace DNA. Tehdy se také začalo diskutovat o tom, co všechno může lidstvu přinést vývoj genetiky. Po světě začaly vznikat specializované laboratoře, které uváděly nejnovější poznatky genetiky do praxe a přicházely s prvními geneticky modifikovanými organismy.
Vůbec prvními geneticky modifikovanými organismy se roku 1973 staly bakterie, o kterých se předpokládalo (což se skutečně potvrdilo), že mohou být modifikovány tak, aby vytvářely inzulín nebo lidský růstový hormon. Postupně také genetikové zjišťovali, že do určitých rostlin mohou být rychle vnášeny nejen genetické informace z jiných druhů rostlin, ale i z mikroorganismů, do té doby využívaných prakticky jen v potravinářství a lihovarnictví, dokonce i genetické informace z hmyzu. To otevíralo možnosti pěstování plodin s úplně novými vlastnostmi. Zrovna tak může být ovšem vnášena genetická informace hmyzu do genomu (veškeré genetické informace uložené v DNA) některého savce. Což potvrzovaly transgenní (s přeneseným cizím genem) ve tmě světélkující laboratorní myši, které byly vybaveny genem pro luciferázu od světlušek. Později došlo i na jiná světélkující zvířata, třeba na králíky s fluorescentním proteinem z medúz. Ale zde nešlo jen o pouhé bezúčelné hrátky. Díky takovýmto experimentům se dnes například na malých farmách mohou chovat kozy, jejichž mléko obsahuje pavoučí vlákna. Efektivní chov pavouků na vlákno je totiž prakticky nemožný a tak je přízi z pavoučích vláken, potřebnou pro chirurgické nitě, vhodnější získávat z mléka kozy s pavoučím genem.
V levo světélkující mláďata potkanů, v pravo světélkující mláďata králíka.
Ale jak že je to s těmi geneticky modifikovanými potravinami. Pokud jde o přesnější definici, pak geneticky modifikovanou (zkratkou GM) potravinou se rozumí potravina, která obsahuje geneticky modifikované organismy, sestává z nich, nebo je z nich vyrobena. Uvádění geneticky modifikovaných organismů na trh Evropské unie (EU) pro použití v potravinách podléhá přísné regulaci dle nařízení EP a R (ES) č. 1829/2003. Spotřebitelům v EU je možné dle tohoto nařízení prodávat jen GM produkty rostlinného původu, žádná GM potravina či GM krmivo živočišného původu se prodávat v EU nesmí (pokud snad došlo v poslední době k nějakým změnám, pak přehled o schválených GM potravinách zájemce nalezne na aktualizovaných stránkách Evropské komise v Registru geneticky modifikovaných potravin a krmiv). Rozhodně však platí, že maso zvířat, která byla krmena GM plodinami, nepatří, jak se řada laiků domnívá, do kategorie GM potravin. A nutno podotknout, že dovozy GM plodin, určených pro výrobu krmiv jsou nezbytné, neboť EU si není sama schopna zajistit dostatečné množství bílkovinných zdrojů. Pokud jde o další vývoj, pak nejen v tuzemské, ale i evropské legislativě týkající se regulace produkce geneticky modifikovaných organismů se v současné době připravují změny.
Jestliže si laik poslechne stesky nadnárodních firem, které na dvou rozlohou největších kontinentech, tedy v Asii a Americe geneticky modifikovanými potraviny od roku 1994, kdy se poprvé GM potraviny objevily, zaplavují trh, může z jejich nářku získat mylný dojem, že se přebujelá byrokracie Evropské unie urputně brání jejich výdobytkům moderní vědy. Ale ono to není o odporu vůči výdobytkům vědeckého výzkumu, ani o nějakém bránění či brzdění pokroku. To je prostě a jednoduše o ochraně spotřebitelů. Neboť každý spotřebitel má právo znát původ a složení potravin které konzumuje (čemuž se některé nadnárodní společnosti zabývající se genetickým inženýrstvím brání), zrovna tak jako státní instituce mají povinnost pečlivě prověřit (což trvá dlouho, neboť čím důkladnější je prověřování, tím delší bývá) všechna eventuální rizika pro lidské zdraví, spojená s konzumací potravin, uváděných na trh. A nic na tom nezmění tvrzení zemědělců, že jsou to potraviny nezávadné. Neboť u toho, co jíme nebo pijeme, ještě pořád platí ono staré dobré „důvěřuj, ale prověřuj“. Nakonec se to před pár týdny ukázalo i na kauze šílených krav.
Za hlavní důvod rozšíření onemocnění nazývaného „nemoc šílených krav“, správně BSE (Bovinní spongiformní encefalopatie), u skotu či hovězího dobytka je považována masokostní moučka, vyráběná z uhynulých přežvýkavců v kafilériích. I když se v poslední době v článcích různých výzkumníků objevuje názor, že za přenos BSE masokostní moučka vždy zřejmě nemohla, protože k nákazám docházelo i přesto, že byla z krmných dávek v Evropské unii vyřazena. V těchto vyjádřeních ovšem chybí dost podstatný dovětek, že takovýto názor odborníka není než spekulativní hypotézou, neboť neexistuje možnost jak kontrolovat krmivo (a to ještě každý den a každou hodinu) všech krav co v Evropské unii existují. Jinak řečeno, nikdo z nás nedá ruku do ohně za to, že všichni sedláci v EU se tomuto zákazu plně podřídili a masokostní moučku vyráběnou z přežvýkavců, pro ně ekonomicky výhodnou, dál svým kravkám leckde v tichosti nesypali do koryt.
Ač se to zdá být neuvěřitelné, po všech těch minulých aférách s šílenými krávami ještě v září 2013 v reakci na zprávy polských médií o krmení skotu zakázanou masokostní moučkou naše Státní veterinární správa musela neprodleně požádat polského hlavního veterinárního lékaře o bližší informace a hlavně o ubezpečení, že se na území České republiky nedostaly žádné výrobky živočišného původu ze zvířat krmených nepovolenou masokostní moučkou. V srpnu 2013 sice Polsko navštívila komise EU, jejíž šéf měl ocenit postupy v potírání nelegálního používání masokostních mouček, avšak polský hlavní veterinární lékař Janusz Zwiazek na český dotaz v září 2013, mimo jiné, ještě odpověděl: „Akce a kroky podnikané polskou veterinární inspekcí a rostoucí povědomí a znalosti polských farmářů jistě v brzké době vyústí v úplné vymizení takovýchto a podobných negativních případů.“ A tak každý, kdo umí číst, se mohl přesvědčit, že ony „negativní případy“ podle oficiálního vyjádření polské veterinární správy ještě z polských farem úplně nevymizely. Kdy opravdu a nadobro vymizí jsme se nedozvěděli, neboť by měly vymizet v blíže neurčené „brzké době“.
Video s informacemi o zkrmování polské masokostní moučky :
Ale nenechte se strašit novináři z bulvárních plátků, že by se snad k nám závadná moučka z Polska dovážela. Při případných dovozech masokostních mouček, které je možné u nás dosud používat při krmení nepotravinových zvířat (kožešinových zvířat, ale i koček a psů) požaduje naše Státní veterinární správa garance, že moučky byly vyrobeny v souladu s platnou veterinární legislativou. Tedy lidově řečeno, že nebyly vyráběny z uhynulých krav. V diskusích na netu se pak můžete setkat s radikálním názorem dané problematiky neznalých laiků, podle nichž by bylo nejlepší veškerou výrobu masokostní moučky v EU zakázat. To by ovšem nebylo nikterak moudré. Masokostní moučka jako taková se ve velkém vyrábí a nadále po celém světě vyrábět bude především proto, že představuje vhodné organické hnojivo, které je zdrojem dusíku, fosforu a mnoha dalších důležitých mikro a makro biogenních prvků. Živiny jsou zde převážně v organické formě, takže dochází k jejich postupnému uvolňování a využívání rostlinami v průběhu delšího období a v závislosti na vegetaci. Možná si nakonec ještě vzpomínáte na staré Erbenovy verše o Štědrém večeru, kdy se v rámci tradic nemá dostávat jen „hospodáři štědrovky a kravám po výslušce“, ale i „ovocnému stromoví od večeře kostí“.
V jedné z posledních diskusí k problematice GMO ze stránek Technetu na iDNES se znovu objevil mnohokrát již opakovaný názor, že odmítání GM potravin je každého soukromá věc, i když je postaveno na stejném principu jako košer potraviny. Takováto kritika odpůrců GMO je však zavádějící. Košer potraviny mají přesně určené složení, přičemž jejich výroba následuje židovské dietní právo, jehož hlavním základem je, aby byly potraviny vyrobeny pouze z povolených zvířat a surovin. Tyto potraviny odpovídají certifikaci a na jejich obalu je uvedeno písmeno K, nebo označení „pareve“, což znamená, že potravina je z hlediska uvedeného zákona neutrální. Přísným pravidlům nepodléhá jen výroba košer potravin, těm dokonce podléhá i samotná porážka zvířat. Pokud jde pak o živočichy v seznamu povolených, tedy košer potravin, jsou to některé druhy ptáků, jako kuře, kachna, husa či krůta, ze čtvernožců pak jelen, ovce či koza. Podle židovského dietního práva mohou být konzumovány i ryby, například tuňák, kapr nebo sleď, ale zakázány jsou mořské plody, kam patří humři, krevety, nebo škeble. Striktně zakázána je konzumace masa a všech ostatních produktů vyrobených z prasete, zajíce či velblouda.
Oproti košer potravinám budou asi těžko výrobci potravin na všech svých obalech uvádět, že jimi vyráběná potravina je z hlediska GMO neutrální. Pokud bychom tedy měli mluvit o nějakém označování, pak tedy o nařízení výrobcům, které jim ukládá na obalech kromě povinných informací o původu a složení dané potraviny uvádět v případech, že byla vyráběna z geneticky modifikovaných organismů, i jednotné, výrazné logo GMO. Ale není vyloučeno, že se v budoucnu na trhu objeví i potraviny, jejichž obal kromě loga GMO bude obsahovat i certifikované logo BIO, spotřebitelům dokládající, že potravina pochází z ekologického zemědělství, kdy její výroba byla z ekologického hlediska šetrná k přírodě. Pod ekologickým hospodařením se totiž rozumí takové hospodaření, které dbá na životní prostředí a jeho jednotlivé složky stanovením omezení či zákazů používání látek a postupů, které zatěžují, znečišťují nebo zamořují životní prostředí nebo zvyšují rizika kontaminace potravního řetězce, a které zvýšeně dbá na vnější životní projevy a chování a pohodu chovaných zvířat. A právě zde v případě GMO leží, jak se říká, ten „zakopaný pes“, coby předmět neutuchajících, sáhodlouhých diskusí. Neboť podle odpůrců GMO není pěstování GM plodin k přírodě šetrné, ba naopak v přírodě způsobuje značné škody. Dokladem toho měla být svého času také brukev, známá jako řepka olejka.
Řepka představuje v mírných a subtropických pásmech hojně pěstovanou rostlinu. Pěstuje se nejvíce v Evropě, u nás již od 13. století, a to jako ozimá, nebo jarní plodina. Ze semen řepky se totiž lisuje olej a zbytky po lisování (pokrutiny) se používají jako krmivo. K markantnímu nárůstu ploch osetých řepkou u nás došlo poté, co stát začal dotacemi podporovat biopaliva, díky čemuž se řepka stala jednou z nejlukrativnějších plodin. Podle posledních odhadů řepka olejka u nás zabírá téměř dvacet procent veškeré orné půdy, neboť pro svou nenáročnost se pěstuje i v oblastech s nižší úrodností, jako je například Vysočina či západní Čechy. Avšak čím více polí se na jaře zazelenalo řepkou, tím více stížností přicházelo od myslivců, neboť pro srnčí zvěř je na počátku jara řepka často jedinou zelenou potravou. S důsledky tohoto faktu širokou veřejnost seznámil Josef Pubal, mluvčí Českomoravské myslivecké jednoty, těmito slovy: "Zvířatům pak přestávají správně fungovat ledviny, plíce i játra, ztrácejí pud plachosti, dochází k poruše nervové soustavy, přichází trávící problémy, dehydratace, některé kusy oslepnou a dochází k hromadnému úhynu."
Jeho slova byla vodou na mlýn některých rádobyekologů, kteří hned úhyn srnců začali spojovat s u nás pěstovanou GM řepkou olejkou. Geneticky modifikovaná řepka byla také v internetových spekulacích označována za jednu z příčin tzv. syndromu zhroucení včelstev, neboť úhyn včel neměly způsobovat viry, bakterie a pesticidy. Za jejich úhynem měl údajně stát pyl GM řepky, který má způsobovat rekombinaci genů ve včelách, a tím se má dokonce stávat toxickým med, který včelstva produkují. Ale nenechte se strašit internetovými Všeználky: pokud by jejich vyspekulované závěry byly pravdivé, pak by geny modifikované řepky vlastně skákaly jako blechy a každý člověk, který by se k lánu kvetoucí GM řepky přiblížil, by se musel bát poblíž takového pole i jen nadechnout. To bychom pak ale těžko našli i mezi těmi nejotrlejšími sedláky někoho, kdo by takovou plodinu na svém poli pěstoval.
Ve skutečnosti byla GM řepka olejka v ČR pokusně pěstována v letech 1997 - 2001 na pouhých patnácti malých, pokusných lokalitách. K otravám srnčí zvěře však docházelo po celém území republiky. Navíc k nim docházelo již před rokem 1997 a docházelo k nim i po roce 2001. Tudíž otravy nemohly mít nic společného s genetickou modifikací řepky. Otravy srnčí zvěře, pasoucí se na řepce, jsou způsobeny nečím úplně jiným. Na jaře totiž zemědělci řepku hnojí dusíkatými hnojivy a nově rostoucí listy jsou plné dusičnanů. Navíc nahnilé spodní listy, které po zimě odumírají, často obsahují mykotoxiny. Rostlina také obsahuje glukosinoláty, tedy organické sloučeniny, které jsou sekundárními produkty její přirozené ochrany proti škůdcům. Odtud také pochází aroma, typické pro čeleď brukvovitých. Je tedy pravda, že řepka olejka obsahuje látky, které poškozují srncům játra, plíce, nebo nervovou soustavu. Avšak tyto látky obsahovala už v dobách, kdy se o genetickém inženýrství nikomu ještě ani nesnilo.
Řepka olejka je trnem v oku jak myslivcům, tak mnoha ekologům, ale dokonce i kritikům tzv. „zelených tunelů“, zpochybňujícím nezbytnost dotací pro biopaliva. Přičemž nám nezbývá, po pravdě řečeno, než s nimi se všemi nakonec souhlasit. To jsou však trny v oku, za nimiž nestojí genetické inženýrství. Kritika GMO má jiné favority. Nejčastěji dnes diskutovanou GM plodinou bývá kukuřice, a ač se to na první pohled nezdá, též GM brambora. Často diskutované geneticky modifikované brambory, pěstované pro průmyslové využití, jsou od roku 1996 komerčně pěstovány v USA, Mexiku a Kanadě (dnes např. i ve Švédsku). Málem byly pěstovány i ve Velké Británii, ale roku 1998 vypukla ve Skotsku „Pusztaiova aféra“, která slibně se rozvíjející plány tamních farmářů, doslova ze dne na den, zhatila.
Zhruba od r. 1992 studoval Puzstaiův tým vliv (kromě dalších látek) nejrůznějších proteinů zvaných lektiny, přidávaných v malém množství zvířatům do potravy, na růst a imunologický systém, na stav střevního epitelu a na další ukazatele zdraví pokusných potkanů. Výsledky byly pochopitelně varující, avšak účinky lektinu Galanthus nivalis agglutinin (zkratkou GNA) se nezdály být v daných pokusech prokázány, což mělo naznačovat, že GNA působí na hmyz, ale ne tolik na savce. Prof. Arpád Pusztai z Rowettova výzkumného ústavu ve skotském Aberdeenu tedy zabudoval do genomu brambory gen ze sněženky, který způsobil, že transgenní brambory produkovaly GNA. Šlo tedy o experiment podobný jiným vědeckým experimentům, při nichž badatelé hledali (a dosud hledají) látky, které by po genetické manipulaci mohly rostliny chránit před škůdci. Pusztai pak syrovými bramborami z jeho produkce krmil pět laboratorních potkanů. Ovšem výsledky svých pokusů s laboratorními zvířaty, krmenými transgenními bramborami, nepublikoval v recenzovaném vědeckém časopise, jak bývá zvykem. Namísto toho v srpnu 1998 vystoupil v britské televizi s poplašnou zprávou, že transgenní brambory mají dle jeho zjištění vliv na stav střevního epitelu pokusných zvířat, neboť u nich "potlačují imunitu". V dalších televizních vystoupeních pak prohloubil vzniklou paniku prohlášením, že on sám nebude GM potraviny nikdy jíst a že považuje za nefér, když vědci, zabývající se genetickým inženýrstvím, spoluobčany „používají jako pokusná morčata".
A tak byl Arpád Pusztai sdělovacími prostředky oslavován jako hrdina, který přinesl nezvratný důkaz o tom, že geneticky modifikované plodiny jsou lidskému zdraví škodlivé. Až do té doby, než se k celé záležitosti začala vyjadřovat řada uznávaných expertů, rozebírajících jednotlivé aspekty daného problému. A najednou začalo být i novinářům jasné, že lektin GM v bramborách nemohl laboratorním potkanům nikterak svědčit. Především proto, že u nich vyvolává, jako u jiných savců, shlukování (aglutinaci) červených krvinek: vždyť pro tuto jejich vlastnost také byly první lektiny při jejich objevu pojmenovány „aglutininy“. Ovšem nejpodstatnější je fakt, že lektiny se ničí varem. V případě, že člověk syrové brambory nekonzumuje, tedy nemůže s GM bramborou konzumovat žádný lektin. A pokud se bramborami krmí třeba prasata, jde o stejný případ. Vždyť zkuste přesvědčit někoho, kdo má doma pašíka ve chlívku, aby namísto vařených brambor ze šlichty denodenně čuníkovi do korýtka sypal brambory v syrovém stavu. Jsem si jist, že vás chovatel s takovým nápadem požene, jak se u nás říká, svinským krokem. Ve skutečnosti tedy nelze „Pusztaiovu aféru“ chápat jako důvod k obavě z přípravy a pěstování GM rostlin, ale spíše jako námět k diskusi nejen o etice vědecké práce, ale i o odpovědnosti za zveřejňování a interpretaci jejích výsledků
Téma genetického inženýrství, i když často proložené celou řadou fám a pověr, je na internetu laiky po celém světě hojně diskutováno. Mnozí diskutéři se dosud odmítají smířit s prostým faktem, že další vývoj genetického inženýrství, které představuje rozjetý vlak, nikdo ani při nejlepší vůli nezastaví. Genetické inženýrství je např. dnes neodmyslitelně spjato v interdisciplinárním oboru zvaném lékařská genetika s genovou terapií, kde dnešní techniky umožňují do lidského genomu vpravit novou (zdravou) verzi genetické informace. Díky genetickému inženýrství dnes produkují mikroorganismy lidem se nedostávající hormony, bez genové manipulace by nebylo ani výroby nové generace proteinových léčiv. Pro genové manipulace v buňkách se užívají osvědčené mikroorganismy, ale experti v laboratořích manipulací s geny vytváří i nové, modelové organismy pro ověřování terapeutických postupů před tím, než se uplatní na lidech. V posledních desetiletích spatřilo světlo světa velké množství rozmanitě geneticky upravených linií myší, které se staly stěžejním základem výzkumu zárodečného vývoje a širokého spektra onemocnění u savců. Ale nejrůznějších geneticky upravených zvířat je dnes třeba i k přípravě vakcín proti živočišným jedům, kdy specialisté potřebují laboratorní zvířata, která si vyrábějí v těle potřebné protilátky. Je pravda, že již v laboratořích vznikla i odpůrci GMO kritizovaná prasata s lidskými geny. Ale ta nejsou určena pro chovy na famách. Lidé už nejsou (až na zvrácené výjimky) kanibalové a nikdo z nás by prase s lidskými geny, lidově řečeno, do huby nevzal. Takováto prasata se ve vědeckých ústavech ve skutečnosti rodí proto, aby se ověřilo, nakolik budou prasečí organismy „kompatibilní“ s lidským organismem. Tedy zda bude prasata, po celá tisíciletí konzumovaná lidmi, v medicíně po genetické modifikaci možné využít i jinak než k jídlu.
Pokud jde pak o tu dnes všelijak skloňovanou a překrucovanou ekologii, ta se ve skutečnosti, jako každá vědní disciplína, v případě GMO nezabývá aspekty (pohledy či hledisky) nějaké ideologie či zájmových skupin, ale fakty. Jestliže ekologové posuzují pěstování GM plodin, pak je vždy posuzují v širších souvislostech a určitě je všechny a priori, tedy předem nezavrhují. Vezměme si příklad rostlin geneticky modifikovaných pro účely našeho farmaceutického průmyslu, kterých lze využít pro výrobu proteinových léčiv. Mezi léky na bázi proteinů patří kromě inzulínu například látky proti alergiím nebo imunosupresiva, ale třeba i vakcína proti viru, který způsobuje rakovinu děložního čípku. Výroba proteinových léčiv ve farmaceutických provozech, při které se dosud používají bakteriální kultury nebo kvasinky, je drahá a komplikovaná. Daleko výhodnější tak bude k produkci farmaceutických proteinů využívat geneticky modifikovanou sóju: ta k „výrobě“ proteinů potřebuje jen obyčejnou vodu, sluneční svit a trochu živin z půdy. Z hlediska ekologie je pak nejdůležitější fakt, že se žádné divoké odrůdy sóji v Evropě nevyskytují, tedy v našich podmínkách sója nemá žádné plané příbuzné, se kterými by se mohla křížit. Navíc je sója samosprašná, tedy u rostlin dochází k opylení ještě před otevřením květu. A protože semena sóji obsahují velké množství bílkovin, k vypěstování větších objemů vakcíny nakonec postačí i poměrně malé množství rostlin, jimiž lze osázet chráněný skleník. A tak může vznikat i u nás laciná, ekologicky čistá výroba vakcíny, kterou lze aplikovat ve formě sójového mléka, vyráběného ze sóji geneticky modifikované pro účely farmaceutického průmyslu.
A pokud budeme chápat již zmiňovanou řepku olejku jako ekologický problém, pak je zbytečné ztrácet čas hašteřením o to, zda budeme nebo nebudeme u nás na polích vysévat její GM varianty. Zde stojíme z hlediska ekologie před úplně jinou, zásadní otázkou: proč máme u nás vůbec vysévat tolik řepky, když lze prostřednictvím rychlé pyrolýzy (intenzivního tepelného rozkladu za absence kyslíku) vyrábět biopalivo například z vedlejších produktů tradičního ječmene? Vždyť 1 kg ječné slámy a plev pyrolýzou proměníme na zhruba 0,5 kg biooleje, podobného topným olejům. Navíc lze zrno ječmene kromě zkrmování využít při lukrativnější výrobě etanolu, tedy lihu, kdy ze sušených obilek zbylých po destilaci nakonec můžeme (podobně jako již ze slámy a plev) opět vyrábět pyrolýzou olej, určený výrobcům pohonných hmot, nebo k výrobě tepla a elektrické energie v průmyslových provozech. Přičemž důležitý atribut či podstatný znak pěstování ozimého ječmene představuje fakt, že může snižovat půdní erozi a vyplavování dusíku z půdy. Zrovna tak je ovšem možné pro výrobu biooleje pyrolýzou pěstovat na našich polích křížence žita a pšenice s velkými klasy zvaného tritikále či žitovec (Triticale Müntzig), kterého se částečně využívá pro výrobu speciálního pečiva, ale jeho hlavním využitím jsou krmné účely. Je to obilnina s vysokým výnosovým potenciálem, tolerantnější k horším pěstitelským podmínkám než pšenice. Přitom zrno žitovce je snadněji zpracovatelné lihovarským způsobem a dává větší výtěžky etanolu.
Samozřejmě ve střízlivých diskusích o zavádění GM plodin na náš trh nelze opomíjet ani ve sdělovacích prostředcích málo probíranou negativní stránku věci. I naprostý laik ví, že nám GMO nabízejí velké, nadnárodní společnosti. Ovšem ani ten největší idealista dnes nevěří tomu, že těmto společnostem či korporacím půjde o naše blaho. Všechny takovéto firmy vznikaly v prostředí tržního hospodářství, ve kterém jde majitelům i vedení firem především o zisk. Není ale bez zajímavosti, že se o těchto firmách u nás leckdy hovoří jako o zlých Američanech. Podobně se u nás za minulého režimu hovořilo svého času o amerických imperialistech, kteří k nám zavlekli „amerického brouka“, tedy mandelinku bramborovou, aby tak poškodili naše socialistické hospodářství. Socialismus sice už nemáme, ale ten americký strašák se ještě čas od času leckde vynoří. Přitom ani ta nejčastěji zmiňovaná firma Monsanto, vyrábějící nejprodávanější herbicid na světě zvaný Roundup, není de facto americká. Ve skutečnosti se jedná o nadnárodní společnost, která prostřednictvím poboček působí v mnoha zemích po celém světě, přičemž se všechny divize a pobočky, včetně té v České republice, dnes v rámci strategie soustřeďují výhradně na agrární, tedy zemědělský sektor.
Ale to už je na další povídání, co bude třeba začít, jak se u nás říká, z jiného soudku...
Na závěr trocha humoru. Prohlížejí si dvě blondýnky v časopise fotomontáž žáby. Hele, ta žába je napůl pomeranč! diví se první. Druhá blondýnka ji pokárá: Copak jsi ještě neslyšela o genetickém inženýrtví..? No slyšela! odsekne jí první. Jenom jsem nevěděla, že se už dělají žabí stehýnka na pomerančích...!
P.s.: příští článek - Všichni jíme mutanty
Karel Wágner
Budeme legalizovat marihuanu?
Užívání drog je dlouhodobý celospolečenský problém, který se už po celá desetiletí jeví být neřešitelný. Neboť návykové látky se staly součástí života společnosti a bylo by těžké je zcela vymýtit.
Karel Wágner
Drogy ve vyloučených lokalitách
Nejvíce vyloučených lokalit se u nás nachází v severních Čechách, kde se z hlediska drogové závislosti situace v posledních letech nemění.
Karel Wágner
Kolik máme ombudsmanů ?
Tisková zpráva, zveřejněná 4. září 2023 na webu Ombudsman, pojednává o diskriminaci romských dětí v našich školách.
Karel Wágner
Potřebné mise romských vzdělanců
V některých lokalitách přibývá romských rodičů, co neposílají děti do škol. A vysvětlují to tím, že nemají na svačiny.
Karel Wágner
Několik vět k integraci Romů
V roce 2014 Česká televize natočila osmidílnou reality show „Třída 8. A“ v problémové třídě s převahou romských žáků, kam přicházejí noví učitelé s ambicemi i předpoklady zdejší situaci změnit.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
Pronájem bytu 2+kk, 52 m2, Doksy
Sokolská, Doksy, okres Česká Lípa
9 000 Kč/měsíc