Poltergeist a čtvrtá dimenze (VI)

Sloučením Dolní a Horní Bobrové v roce 1950 vznikla obec Bobrová, ležící v okrese Žďár nad Sá­zavou, kraji Vysočina, zhruba 10 kilometrů jihovýchodně od Nového Města na Moravě. Dne 10. října 2006 se obec Bobrová v kraji Vysočina stala městysem.

Tomu však předcházel případ podiv­ných, značně de­struktivních úkazů v domě rodiny Svobodových na horním konci Bobrové, v čísle popisném 262, z před­jaří roku 2006. Zhruba týden před destruktivním "řáděním poltergeista" v pří­zemí domu, v bytě R. a M. Svobodových (první patro obývala jejich dcera, paní I. Machová s tři­náctiletým synem, žákem sedmé třídy) jedna za druhou praskaly záhadně žárovky, došlo tu k za­hoření několika zásuvek a k tomu neu­stále vypadávaly jističe. Samozřejmě zde byla na žádost pana Svobody provedena revize elektroinsta­lace, která neodhalila žádné nedostatky, vše odpoví­dalo předpisům a normám. 

Ale aby nebylo těch nepříjemností málo, praskla v domě ze středy 22. března na čtvrtek 23. března voda a vytopila přízemí i sklep. A sotva stačili Svobodovi vytřít a uklidit tu spoušť, v přízemí domu bez zjev­ných příčin doslova explodovalo první okno. Ve čtvrtek ráno se jich vysypalo hned několik. Detonace a řinčení skla z oken vyburcovaly sousedy. Ti se pak v domě Svobodových stávali svědky záhadných a nepochopitelných jevů, které je řádně vyděsily. Postupně přibývalo i jiných destrukcí, pohybovaly se ta­líře a hrnky, padaly police a nejrůznější nábytek. Jedna z příchozích, paní Fojtíková (žijící v sousedním domě, která byla u Svobodových jako první) po tom co vešla do předsíně, pocítila silné brnění nohou. Snad proto také trochu zavrávorala a ustoupila stranou, což ji zřejmě zachránilo. Nebotˇ se vzápětí těžké, vchodové dveře z masivu před zraky vyděšené sou­sedky i paní Svobodové náhle, jaksi samy od sebe, vyvlékly z pantů a spadly na zem. Ráno, kolem osmé, dorazil ke Svobodovým i Pavel Žilka, velitel Sboru dobrovolných hasičů Bobrová, aby jim nabídl pomoc. A protože se též zbylá skla v oknech vysy­pala, navíc tu začal padat i nábytek, vy­hlásil před polednem Pavel Žilka hasičům poplach.  

Po domě se jich tehdy pohybovalo celkem deset, pět z nich začalo vyklízet přízemí a sklep domu (první poschodí zůstalo netknuté), ostatní od nich přebírali venku trosky nábytku a nádoby, do nichž domácí nametli střepy z oken, občas se hasičské party vystřídaly. Hasiči vynesli střepy z cel­kem dvaceti oken­ních rámů (některé zůstaly úplně bez skla, jiné s jeho zbytky). Velitel hasičů Pavel Žilka k tomu podo­týká, že "v některých tabulkách skla byly otvory, z vnitřku domu menší a zvenku větší." Při našem nedáv­ném rozhovoru mi Pavel Žilka znovu zo­pakoval to, co řekl již v roce 2006 novinářům: "Kdybych něco po­dobného viděl jen já sám, mlčím jako hrob. Ale protože nás tam bylo zhruba patnáct svědků, povím vám to. Kolem jedné hodiny, když jsme vynášeli střepy, začaly vypadávat dveře z pantů. Samy, nikdo se jich ani nedotkl. Celkem devatery dveře tu vypadly, včetně těch, co málem přizabily paní Fojtíkovou. Pak do­šlo na skříně, kácely se ode zdí dovnitř pokojů a pak padla i led­nice, velká dvoupatrová, v předsíni. Čty­řikrát jsme ji s chlapama postavili, spadla zas. Co mě šoko­valo nejvíc? Hluboký talíř na stole v kuchyni. Před mýma očima vybuchl a zbyla po něm hrst drtě. To všechno jsem viděl, opravdu. Čím to všechno je, nevím, vysvětlení nemám".

Za zmínku ještě stojí fakt, že každý výjezd požární jednotky musí být nahlášen na Krajské operační stře­disko v Jihlavě, přičemž Dílčí zprávy o zásahu se pak archivují. A kromě zápisu ze dne 23.3.2006 exis­tuje i zápis o výjezdu Sboru dobrovolných hasičů Bobrová ze dne 30.3.2006, neboť podivné jevy v domě Svobodových nejenže neustaly, ale přecházely ve formu nepochopitelných samovznícení. Po domě, ve kterém se objevovaly drobné lokální požáry, hasiči rozestavěli hasicí přístroje. Mimo jiné zde tehdy z ni­čehož nic, před očima přítomných, jaksi sám od sebe vzplál na věšáku kabát. Před očima užaslých svědků došlo například i k podivnému samovznícení knotu pet­rolejové lampy - jako by ji kdosi neviditelný rozsvítil, s jejím následným samovolným pádem na zem.    

Jak se tedy v Bobrové ukázalo, i my se dnes setkáváme s dosud neobjasněnými fyzikálními jevy, které v 19. století popisovala řada badatelů, jejichž svědectví jsou dnes skalními skeptiky zpochybňována. Ve svém článku z června roku 1870 William Crookes například praví: "Že se dějí různé fyzikální úkazy, jako například pohyby hmotných předmětů a zvuky podobné elektrickým ranám za podmí­nek, za nichž není možné je vysvětlit žádným dosud známým přírodním zákonem, je fakt, pro mne zcela stejně nepo­píra­telný, jako nejele­mentárnější fakt chemie." Řada skeptiků, Crookesův výzkum zpochybňu­jící, argumen­tuje tím, že kdyby byly jeho poznatky pravdivé, uměl by je Crookes jako fyzik a chemik díky svým expe­rimentům též objasnit. Ve skutečnosti je však takováto dehonestace Crookesových poznatků typickou ukázkou historického nihilismu, neboť v 70. létech 19. století pozorované „pohyby hmotných předmětů bez dotyku“ nemohl objasnit nikdo. Z hlediska historie přírodních věd najdeme ana­logii v objasňování ji­ného pohybu, takzvaného pohybu Brow­nova, tedy náhodného pohybu mikro­skopic­kých částic v kapal­ném nebo plynném médiu. Takovýto pohyb po­prvé v roce 1827 popsal skotský biolog Robert Brown (1773-1858), pozorující mikroskopem chaotický pohyb pylových zrnek, obsažených ve vodě. Aby vylou­čil možnost, že je pozorovaný pohyb projevem ži­vých orga­nismů, opakoval expe­riment s částicemi pra­chu. Nicméně pohyb částic se mu objasnit nepodařilo, neboť se zde jedná o kvantové jevy. Teprve až Albert Einstein ve své matematické analýze zá­hadného jevu došel roku 1905 k závěru, že tyto miniaturní čás­tečky náhodně narážejí do molekul v jejich okolí. Díky právě vy­nalezenému ultramikro­skopu mohl pak profesor Perrin kolem roku 1908 dů­kladně prozkoumat chování těchto mikro­skopických částic v kapalině a poskytnout tak experi­men­tální důkaz Einstei­novy ana­lýzy. Zde tedy stojíme u vlast­ních ko­řenů nám známých poznatků kvantové mechaniky, dnes hovořící o makroskopických projevech mole­kulárního po­hybu.           

Pokud pak budeme v 19. století studované mediální jevy, dnes označo­vané za projev te­lekineze, v rámci některých současných představ chápat například jako účinky elektro­magnetic­kého pole, mohli mu v teh­dejších do­bách badatelé být leda tak na stopě. Elektro­magnetické pole samo bylo v té době učencům ne­známé. Te­prve v roce 1873, tedy tři roky po tom, co Crookes se­znamuje aka­demickou obec s „pohyby bez dotyku“, vy­dává skotský fyzik James Clerk Ma­xwell své nej­slavnější dílo Treatise on Electricity and Mag­netism (Pojednání o elektřině a mag­ne­tismu), ve kterém elektromagne­ti­cké pole popsal. Od jeho publikace ke zrodu kvantové elektrodynamiky však bylo ještě daleko. Te­prve po koncepci Bohrova modelu atomu a po vyřešení problémů jakými byly záření absolutně černého tělesa a fotoelektrický jev formuloval v roce 1925 Werner Heisenberg maticovou mechaniku a v roce 1926 Erwin Schrödinger svoji vlnovou kvanto­vou mechaniku. V 70. létech 19. století tak vědci ještě ne­měli ani potuchy o nějaké současné kvantové fyzice, jejíž rovnice a zákony vypadají jinak než zákony klasické fyziky.

A i když se Zöllner pokoušel ve druhé půli 19. století pochopit spiritistické údajné přínosy či jím studovaný průnik hmoty hmotou ve čtvrté dimenzi, jako fyzik nemohl ještě ani tušit, že kvantová mechanika bude jednou hovořit například o tunelovém jevu, kdy mohou částice s určitou pravděpodobností pronikat i do oblasti, která je podle klasické mechaniky částicím nepřístupná, tedy i skrze překážku, na jejíž překonání nemají dostatek energie (tak jako nemohl ještě nic tušit o tom, že v roce 2004 objeví Eun-Seong Kim a Moses H. W. Chan tzv. suprapevnost, tedy takový stav hmoty, ve kterém si hmota zachovává atributy pevného tělesa, a přitom umí procházet porézními překážkami tak, jako kdyby se jí do cesty žádná překážka ne­postavila). A jako astronom nemohl ještě tušit, že na počátku 21. století kvantová kosmologie bude při­řazovat vlnové funkce nejenom všem částicích, atomům a molekulám, ale dokonce celému vesmíru. A už vůbec nemohl tušit, že teoretičtí fyzikové Zurab Berezhiani a Fabrizio Nesti budou zcela vážně na jaře roku 2012 hovořit o existenci paralelního zrcadlového světa (do jisté míry připomínajícího dříve zmiňo­vanou biologickou koncepci Borůvky a Herčíka), kterým oni vysvětlují v experimentech po­zoro­vané mi­zení zrcadlových částic obecně zvaných katoptrony (katoptro = zrcadlo), konkrétně v případech, kdy míra pozorovaného mizení ultrachladných neutronů závisí na směru a síle použitého magnetického pole. Natož aby tušil, že podle některých astrofyziků pak existuje i „zrcadlová hmota“, která jen velmi slabě intera­guje s běžnou hmotou a není tak opticky, přímými metodami pozoro­vatelná. Měla by však vykazo­vat gravitační účinky a je proto horkým kandidátem na zatím vpravdě zá­hadnou nezářící „temnou hmotu“, o níž se poprvé zmiňoval v roce 1933 švýcarský astronom a astrofyzik Fritz Zwicky (1898-1974), když na­razil na nesrovnalosti při studiu rychlostí galaxií v kupách.

Jinak řečeno, při poznávání dosud neobjasněných jevů z okolního světa nelze vynášet apriorní soudy, tedy soudy předpojaté, čistě ze "zdravého" rozumu vyvozené, bez zku­šenosti a dů­kazů. Poznávání takovýchto jevů je třeba podložit zkušeností, neboť jsou to pozorovatelná fakta a po­zo­rování tvoří základnu pro přijetí či odmítnutí jakékoli navrhované teorie při jejich interpretaci. Bez pozorování a zkušeností připomínají interpretace fenoménu zvaného poltergeist letitý vtip o panu profesorovi, co ztratil peněženku v temném parku, ale hledá ji pod lucernou na nejbližší ulici. Peněženku pod lucernou sice najít nemůže, ale zato je tam na hledání dobře vidět. Přitom po­zorování a osobní zkušenosti se záhadnými přírodními jevy najdeme i v odkazech, které budoucím generacím zane­chalo mnoho významných vědců na přelomu 19. a 20. století, kteří nashromáždili dostatečné množství svědectví a poznatků z pozorování pro závěr, že takovéto jevy představují objektivní realitu. Pokud se s tímto faktem smíříme, postaví nás ovšem tato realita před problém Kantových „pojmů“ (terminologii) a „ideí“ (vědeckých hypotéz a teorií).

V případě fenoménu zvaného poltergeist toho mám ještě, jak se říká, hodně na srdci. Ale o tom až jinde a jindy, neboť forma blogu neposkytuje pro širší záběr dostatečný prostor. Proto také připravuji do tisku nový knižní titul, který volně navazuje na předchozí publikaci Poltergeist existuje! z nakladatelství Československý spisovatel. Předpokládám, že do výroby půjde ještě v září letošního roku.

Diskuse na iDNES.cz

Vážení čtenáři, o vaše názory velmi stojíme. Chceme však, aby diskuse měly smysl. Proto vás prosíme, diskutujte slušně a k tématu článku.