Podivuhodné chiméry

Není tomu tak dlouho, co Mel Staplesová z Kingston Beach v jižní Tasmánii poslala svého osmiletého synka do zahrady za domem, aby tam natrhal pár jablek. Když se vrátil syn ze zahrady, objevila mezi jím načesanými jablky něco, co se zdálo odporovat zdravému selskému rozumu.               

Ve vědru našla jablko, které vypadalo, jako by někdo rozkrojil dvě odrůdy jablek odlišných barev na přesné poloviny a různobarevné půlky pak slepil k sobě. "Byla to perfektní linie, procházející přímo středem jablka a byla to nejpodivnější věc, jakou jsem kdy viděla" řekla později Mel Staplesová novinářům. Nakonec vzala Mel digitální fotoaparát a pořídila několik fotografií záhadného jablka, aby je umístila na Facebook. Spousta jejích přátel nemohla uvěřit tomu, že jablko nepřetřela žádnou barvou, ani že fotografie neupravovala ve Photoshopu. Našli se i ortodoxní skeptici, kteří prohlašovali, že něco takového by v její zahradě „nemohlo nikdy vyrůst“. Zřejmě neznali lidové moudro nabádající je k tomu, aby nikdy neříkali nikdy.  

V září roku 2009 si šel důchodce Ken Morrish ze vsi Colaton Raleigh v hrabství Devon na zahradu utrhnout pár jablek sorty Golden Delicious. Na stromě tehdy zahlédl podivný plod, visící z větve. Vypadalo to, jako kdyby někdo rozkrojil zelené a červené jablko na poloviny a odlišně zbarvené půlky pak nechal srůst. Byla z toho senzace, pro kterou hledali novináři vysvětlení u odborníků. Ti jim nakonec vysvětlili, že zdánlivě tajemná mutace jablka může být vyvolána kolísáním teplot nebo poškozením květu hmyzem. I když šance na takto dokonale rozdělené barvy jablka se zpravidla vyčísluje jako milion ku jedné. Na druhé straně i z tohoto údaje vyplývá, že při milionech ročně po světě vypěstovaných jablek se každým rokem takovýto unikátní mutant leckde objeví.

Podobně v roce 2012 paní Donna Woodová z městečka Wimborne v hrabství Dorset koupila sáček s osmi jablky odrůdy Cripps Pink v místním supermarketu britského obchodního řetězce Asda.  Odrůda Cripps Pink byla pojmenována podle šlechtitele Johna Crippse, který ji v západní Austrálii vyšlechtil křížením australské odrůdy Lady Williams s Golden Delicious, aby mohl kombinovat nejlepší vlastnosti z obou jablek. K překvapení paní Woodové pak doma v sáčku našla dvoubarevné jablko, zcela symetricky dělené, z jedné půlky červenou a z druhé zelenou barvou. Mutant skončil v lednici, jejíž dveře se při návštěvě sbíhajících se sousedů a přátel, jak se říká, netrhly. 

Takzvané sektoriální chiméry známe i ze světa zvířat. Asi největší popularitě se dnes těší chimérická „kočka dvou tváří“. Po tom, co záběry kočky jménem Venuše její majitelka Christina ze severní Karolíny umístila na Facebook a na Twitter, se kočičí chiméra Venuše stala internetovou hvězdou. Nejenže se tisíce lidí hrnuli na facebookovou stránku věnovanou Venuši, ale také video na YouTube slavilo velký úspěch, neboť videozáznam během několika dní shlédlo přes milión diváků. Slavnou se Venuše stala díky svému obličeji, který je symetricky rozdělen na černý a rezavý sektor pigmentace, přičemž i každé oko má jinou barvu. Nejde tu ovšem, jako u chimérických jablek, o žádný zázrak ani záhadu. Za touto hříčkou přírody, jako u jiných chimér, stojí opět genetická mutace.

Kočka dvou tváří na YouTube:

http://www.youtube.com/watch?v=k38bfE3ubrs      

Jinak řečeno, stejně jako všechny živé organismy, i kulturní odrůdy jabloní vděčí za všechny svoje znaky a vlastnosti genům, tedy dědičným vlohám, které získaly od svých rodičů. Přenos těchto genů z jedné generace na druhou je v době oplodnění uskutečňován spojením dvou specializovaných pohlavních buněk, které určují veškeré znaky a vlastnosti potomstva. Náhlé změny probíhající v genech rostlin, které mají za následek změnu nějakého znaku nebo vlastnosti, se pak označují za mutace. Ty vznikají v pylových zrnkách a v semeníku, ale i v somatických buňkách listů, výhonů, květů nebo v jiných částech rostlin. 

Buňka, v níž došlo k mutaci, se dále dělí. Někdy však pletivo, které vzniká, není složeno jen ze zmutovaných buněk, ale i z těch nezmutovaných, čímž vzniká takzvaná chiméra. Na stromech některých odrůd jabloní se pak vyskytují chimérická jablka, která bývají složena ze dvou různých barevných částí. Nejčastěji mají na slupce ohraničené sektory (výseče) červené, zelené nebo žluté barvy (proto se také nazývají chimérami sektoriálními). Ale existují i chimérické plody, jejichž sektory se liší tím, že zrají v různou dobu. V některých případech se mohou kromě větví nesoucích odrůdově typické plody vyskytovat na jednom stromě i větve s chimérickými plody různě žíhanými.

Existují odrůdy pruhovaných jablek a hrušek, kde mutace zůstává stabilní. Například mezi zahraničními zahrádkáři se v posledních letech stal populární ukrajinský kultivar Humbug (Pyrus communis Pysanka). Jde o hrušeň se žíhanými plody, které si vysloužily přezdívku „velikonočí hrušky“ pro jejich podobu s malovanými vajíčky zvanými pysanky, o Velikonocích zdobenými na Ukrajině.