Otevřený dopis děkanovi Katolické teologické fakulty UK

ThLic. Prokop Brož, Th.D., děkan Katolické teologické fakulty UK, Thákurova 3, 160 00 Praha 6    

Vážený pane děkane,

                                     jak je obecně známo, celá řada našich vědců se po převrat­ných událostech z roku 1989 již opět zcela svo­bodně a otevřeně hlásí ke své víře. Podle mých zkušeností pak naši vědci, které lze považovat za prakti­kující katolíky, v případě fe­noménů vážících se k lidské psychice začasté soudí, že stejně tak jako oni od­mítají i naši kato­ličtí te­olo­gové staré po­věry. Mnohé však svědčí pro to, že tomu tak nebývá. V současné době se kupří­kladu po in­ternetu (k jehož užívání jakožto nové reality vyzval katolíky Svatý otec, jak říká Mons. Lucio Ruiz, šéf Internetové kanceláře ve Vatikánu) šíří rozhovor s P. Voj­těchem Kodetem pro Ka­tolický týde­ník 10/2007, který byl znovu zve­řej­něn v lednu to­hoto roku na webu Cyrila Voj­těcha Kodeta, ThD., karmelitána (O. Carm.), vě­nují­cího se duchov­nímu doprová­zení, službě uzdravo­vání, nebo osvo­bozování, přičemž je také čle­nem týmu, který připra­vuje a or­gani­zuje letní tábory pro mládež (voj­tech­kodet.cz). Na těchto strán­kách je mimo jiné za objektivní rea­litu de facto označováno pro­kletí spolu s po­sedlostí.

A tak jsme tu na počátku 21. století jako s realitou konfrontováni se starobylou pověrou, že „pro­kletí a s ním spo­jené duchovní zá­těže jsou dalším negativním následkem, který může ovlivnit život celé ro­diny do něko­lika gene­rací“, při­čemž „naprostá většina prokletí na lidi dopadne bez jejich konkrét­ního zavi­nění. Stanou se obětí kletby, i když nic špatného neudělali“ (Okultismus, dne 7.1.2012). Zde také doktor teologie Kodet propaguje vymítání zlých duchů, známého atributu fan­tastického žánru filmové produkce, čemuž se nelze divit, když on sám v minulých letech u nás praktikoval exor­cismus. Ovšem i Jaroslav Brož, Th.D., S.S.L., vedoucí Katedry biblických věd na Vaší fakultě, nakonec v rozhovoru pro periodikum Instinkt letos pro­hlásil: „V každé diecézi je něko­lik kněží, kteří se vymítání věnují. Zvlášť v Praze jsou zapotřebí. Já to taky vykonávám. Když mám čas, tak i několikrát za měsíc“ (Tomáš Čechtický - Satan mezi námi, In­stinkt č. 5/12, 03.02.2012). To potom však setrvávám v bludu, neboť žiji v přesvědčení, že podle našich teologů jsou zlí du­chové „absolutně poddaní Stvořiteli a jeho moci“ a nemohou žádným způ­sobem ovládat duši člo­věka, nebo zrušit jeho svo­bodu.                                                                        

Největším paradoxem je však P. Voj­těchem Kodetem uváděná interpretace jevů z mnohde u nás dosud praktikova­ných spi­ritistic­kých seancí, tedy tzv. projevů me­diumity: „Jestliže jsi vyvolával du­chy a získával jsi od nich odpo­vědi na otázky, přede­vším pokud tyto odpovědi byly logické, mu­síš počítat s tím, že jsi navá­zal kontakt se zlým duchem nebo v nej­lepším případě se zavrženou duší“ (Co vede k otročení zlému?, dne 10.1.2012). Ná­sledně pak v další stati k tomu představený kar­melitánů pater Vojtěch Kodet podotýká: „Jakákoli komuni­kace se zemřelými mimo modlitbu za ně je spiritismus, při kterém nejde o komunikaci s du­chem zemřelého, ale se zlým duchem, který se za hlas zesnu­lého vydává“ (O prokletí, posedlosti a pů­sobení Zlého, dne 26.1.2012). Ještě že amatérský psycholog a psychiatr Vojtěch Kodet na svých stránkách alespoň netvrdí, že hypnology navo­zený trans je „závažným hříchem proti prvnímu přikázání“, i když jeho úvahy na téma hypnózy svědčí o sym­patiích k takovýmto postulátům, přicházejícím k nám z Ukrajiny.            

Jako publicista se snažím, pane profesore, v posledních letech naši veřejnost přesvědčovat o tom, že tzv. pro­jevy medi­umity ze spiritistických seancí v podobě nejrůznějšího klepání, bouchání, pří­padně i ozóno­vého odéru (v dávných dobách považovaného za puch pekelných mocností), nemají nic společ­ného s žádným nadpřirozenem, s žádnými ne­čistými silami, s žádnými duchy či dušemi zesnulých příbuzných a přátel, že také žádné tzv. mé­dium ve skutečnosti nikdy nenavazuje kontakt se záhro­bím, a že v případě pravdivých a logic­kých odpovědí takovéto informace vždy pochá­zejí od ži­vých lidí z masa a kostí. Přičemž s názorem, že „spiritistické učení je pověra” se samozřejmě ztotož­ňuji. Ve skuteč­nosti se plně ztotožňuji i s ironickou poznámkou biologa Thomase Huxleye, jenž dne 29. ledna 1869 v dopise urče­ném londýnské Dialektické spo­lečnosti napsal: „Jediná dobrá věc, která by podle mého názoru mohla vzejít z důkazu pravdivosti spiri­tismu, byla by novým argu­mentem proti sebe­vraždě. Lépe žít jako metař než jako nebožtík žvanit nesmysly ústy média, které se za jednu gui­neu dává najmout k seanci.”  

Je obecně známo, že se katolická církev (na rozdíl od církví protestantských) distancovala od spi­ri­tismu prohláše­ním Sv. Officia v roce 1917, tedy po té, co se do výkladu průvod­ních jevů mediumity zapojily někteří pří­rodovědci, svými poznatky popíra­jící mezi laickou veřej­ností tehdy značně rozší­řenou víru v „přivolá­vané du­chy“. O nej­různějších fyzikálních projevech medi­umity se diskutovalo již ve druhé půli 19. století a v dané problematice se můžeme díky historickým pra­menům docela dobře orien­tovat. S nejrůznějšími pro­jevy mediumity a poznatky badatelů naše teology se­znamoval i římskoka­tolický kněz Josef No­votný (1872-1926), profesor Teo­lo­gické fakulty na Univerzitě Palac­kého v Olomouci, známý svou kriti­kou spi­ritismu, ve kterém spat­řoval nebezpečí pro udržení jed­noty katolické církve: něko­lik jeho stě­žej­ních článků na­lez­neme v periodiku Časopis katolického ducho­venstva, které vychá­zelo do roku 1949 a dnes je k dis­pozici v digitalizované formě na webu Kato­lické teologické fakulty Univerzity Karlovy. Se zdánlivými projevy duchů coby přírodními jevy byli ka­toličtí teologové u nás se­zná­meni také ve 20. létech minulého století, kdy se jimi za­býval např. významný český psychiatr MUDr. Jan Šimsa či Dr. Oskar Fischer, profesor neurologie a psychiatrie na Německé univerzitě v Praze. Jimi se pak zabýval i katolický te­olog a filozof, uni­verzitní profe­sor Alexander Spesz (1889-1967), jenž studoval v letech 1905 - 1913 filo­zofii a te­olo­gii na Papež­ské gregoriánské univerzitě v Římě, kde získal dok­torát filozofie (1911) a dokto­rát te­ologie (1915), vědeckou hodnost ThDr. pak roku 1930 na pražské Univerzitě Karlově. 

Teologie jakožto organicky uspořádaná pestrost propojuje mnoho různorodých oblastí - od spiritu­ality a kritického myšlení, církevního života a nezávislé filozofie, faktografie a křesťanské etiky, až po historii a odpovědnost za současný svět. I proto na základě zákona č. 163/1990 Sb. s účin­ností od 10. května 1990 byla do Karlovy univerzity spolu s evangelickou a hu­sitskou fakultou in­korporo­vána Katolická teologická fakulta, jejíž počátky sahají do roku 1348, aby se tak opět stala jedním ze symbolů české vzdělanosti. Naše vysoké školy jako nejvyšší článek vzdělá­vací soustavy jsou „vr­cholnými centry vzdělanosti, ne­závislého poznání a tvůrčí činnosti a mají klí­čovou úlohu ve vě­dec­kém, kul­turním, sociálním a eko­nomickém rozvoji společnosti“ dle zákona č. 111/1998 Sb. o vyso­kých ško­lách. A Vy sám, pane profesore, nejenže jste licenciátem teologie a doktorem teolo­gie, ale především děkanem a tím též předsedou Vědecké rady Kato­lické teologické fakulty Uni­verzity Karlovy.

Rád bych tedy vzhledem k těmto skutečnostem, pane profesore, znal zcela jasné a zřetelné stano­visko děkana Kato­lické teologické fakulty Univerzity Karlovy (dle našich zákonů veřejné instituce) k některými duchovními u nás šíře­ným pověrám spojeným s exorcismem a v případech projevů medi­u­mity též s údaj­nou komu­nikací se zlým duchem, jenž se má vydávat za zesnulého.               

Děkuji Vám předem za Vaše pochopení a odpověď.                                

Se srdečným pozdravem         

                                            Karel Wágner

                                            příležitostný publicista