Lze od muslimů očekávat, že se změní ?

Až do silvestrovských sexuálních útoků, ke kterým došlo v Německu, se o negativních stránkách muslimského prostředí, ve kterém vyrůstala většina imigrantů, neslušelo hovořit.           

I když se čas od času nějaké ty informace díky investigativním novinářům na veřejnost přece jen dostávaly. Tak se také k poslancům dolní komory nizozemského parlamentu (Generální stavy), na podzim loňského roku nakonec dostaly i šokující poznatky o dětských nevěstách a jejich velkém počtu v Nizozemí. V případě imigrantů jsou totiž muslimské sňatky s dětmi za určitých podmínek v Holandsku tolerovány, například když je svazek zare­gistrován v zemi pů­vodu. Stává se ale také, že migrant si po cestě do některé z evropských zemí vybere pomocí smartphonu dětskou nevěstu. Potom úředníkům tvrdí, že si ji vzal dle kmenových zvyklostí, pročež jeho historka může u ni­zozemských úřadů uspět. Aktuální čísla k dětským ne­věstám nejsou nikde zveřejňo­vána, avšak Ineke van Windenová z Centra proti obchodu s dětmi a obchodu s lidmi (CKM) uvedla, že počet dětských nevěst přicházejících do Nizozemí se v loňském roce oproti roku 2014 nejméně ztrojnásobil. Nejde ale jen o jejich "dovoz". Kolem azylových center v Evropě se často potloukají mus­limové, kteří si mezi nezletilými imigrantkami snaží najít možnou „nevěstu“. Ovšem někteří z nich podle Windenové ve skutečnosti hle­dají jen další oběť pro dětskou prostituci a v takovém případě se to týká i chlapců.

Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) v říjnu 2015 ohlásil, že podle jeho zjištění jsou děti mezi uprchlíky při svém útěku do Evropy vystaveny zvýšenému riziku sexuálního zneužití a násilí. "Máme k dispozici mimo jiné zprávy o tom, že děti obchodníkům s lidmi platí sexem, aby přežily a mohly pokračovat ve svém útěku," oznámila mluvčí UNHCR Me­lissa Flemingová. Podle OSN se neodehrává sexuální násilí jen v přeplněných záchytných centrech pro uprchlíky, ale také na železničních a autobusových stanicích, nebo v parcích. Také Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) v minulých dnech upozornila na fakt, že dětští uprchlíci, přicházejí do Evropy bez rodičů, představují nejohroženější skupinu imigrantů. Přičemž Europol nejenže má důkazy o opakovaném sexuálním zneužití dětských uprchlíků, ale také zaznamenal znepokojivé propojení pašeráků lidí s obchodníky, kteří děti zotročují a nutí je k prostituci. Jinak řečeno, navzdory tomu, že byly takovéto informace zamlčovány, přicházeli v minulém roce mezi migranty z většinově muslimských zemí spolu s houfy pedofilů do Evropy i pederasté.

Je pravda, že pedofily a pederasty nacházíme i v kolébce západní civilizace, respektive v literárních pramenech ze starého Řecka a Říma. Jenomže v muslimském světě některé tradice a kmenové zvyky, vážící se k pedofilii, přežily až do našeho 21. století. Přičemž v posledních letech byly zmiňovány především ty z Afghánistánu. Zde nejde ani tak o pedofilii samu, ale především o zrůdný obchod s dětmi, spojený s jejich zneužíváním. Kdy chlapci předpubertálního věku jsou prodáváni vlastní rodinou či sirotčinci (někdy jsou i unášeni) překupníkům, jimiž jsou pak nuceni pro potěchu movitých mužů tančit v ženských šatech, přičemž po vystoupení po nich muži zpravidla požadují sex. Za vlády Talibánu v letech 1994 - 2001 pederastům dle oficiálních prohlášení v souladu se šaríou hrozil v Afghánistánu trest smrti, jenže Talibán (a jeho šaría) byl po invazi spojeneckých vojsk, vedených Spojenými státy, zatlačen do nepřístupných horských oblastí. A praktiky paštunských pederastů se znovu rozšířily do afghánských vesnic a měst, včetně hlavního města Kábulu. Téměř ve všech větších městech Afghánistánu tak byli “tančící chlapci” opět k vidění na nejrůznějších večírcích a oslavách, ale i na svatbách. Není tomu tak dlouho, co zahraniční sdělovací prostředky informovaly o ozbrojeném konfliktu na jedné afghánské svatbě, kde se dva kmenoví vůdci pohádali o to, který z nich si „tančícího chlapce“ odvede domů. Následně se oba klany chopily kalašnikovů a spor přerostl v přestřelku, při které bylo zabito více než dvacet svatebčanů.

Pro fenomén nezletilých tanečníků, zneužívaných staršími muži, se v odborné literatuře vžil termín bachabazi (bačabazi). Původní výraz Bacha Bazi najdeme i na anglické verzi Wikipedie, kde se dozvídáme, že jde o slangový výraz pro širokou škálu aktivit, zahrnující pohlavní zneužívání dětí a pederastii. Tato škála zahrnuje i sexuální otroctví, kdy jsou předpubertální chlapci prodáváni bohatým nebo mocným mužům pro zábavu a sexuální aktivity. Fenomén bachabazi v kontextu kulturním a sociologickém je chápán jako pederastie, přičemž sám domorodý výraz „bacha baz“ je adekvátní našemu „pederast“, jenž je užíván k označení pedofila, zaměřeného na chlapce. I když v prostředí po celá staletí válčících rodů a klanů takováto pedofilie není spojena jen s „láskou k chlapcům“, ale často i s brutálním násilím.

U nás se tématu krátce věnoval v září 2010 na serveru iDNES článek s titulkem „Temná stránka afghánských tradic: Po tanci nás znásilňují, přiznal chlapec.“ Právě tak totiž probíhá bachabazi v Afghánistánu. Jde o starou afghánskou tradici, kdy chlapce jejich mentor nejprve učí tančit a zpívat, aby pak v ženských šatech na večírcích tančili pro potěchu přihlížejícího, výhradně pánského publika. Tato tradice v posledních letech vzkvétá díky bývalým armádním velitelům a vlivným obchodníkům, kteří si vytipované chlapce kupují. Sirotci z ulice a děti z chudých rodin se pak stávají sexuálními otroky a někdy i oběťmi hrubého násilí zámožných mužů, často bývalých mudžahedínů, tedy bojovníků za víru ve svaté válce. Přičemž někteří z nich vlastní i několik chlapců jako symbol své prestiže a bohatství. Tyto chlapce si však nedrží jen kvůli tanci: hochy, kterým obyčejně bývá pouhých 12 až 14 let, sexuálně zneužívají.

Česko-Slovenská filmová databáze obsahuje britský dokumentární film The Dancing Boys of Afghanistan, vedený pod českým názvem Afghánští tanečníci, jenž měl v roce 2010 premiéru ve Velké Británii. Ve zhruba padesáti minutovém snímku se exilový afghánský novinář Najibullah Quraishi vrací do své vlasti, aby zde natočil spolu s britským režisérem Jamiem Doranem odvážný investigativní dokument. Podaří se mu získat důvěru Dastagera, vlivného a bohatého obchodníka, kterému dle jeho vlastních slov prošly rukama dva až tři tisíce dětí. Díky němu se novinář zúčastní jednoho z večírků s bachabazi a je svědkem hádky o to, kdo si dospívajícího tanečníka po jeho vy­stoupení odvede k sobě domů. Jindy na podobné oslavě Quraishi v publiku zahlédne vysokého policejního úředníka a dochází mu, že vymýtit tento barbarský zvyk v Afghánistánu nebude až tak jedno­duché. ČT v rámci reportáže z mezinárodního festivalu dokumentárních filmů o lidských prá­vech Jeden svět, kde byl dokument promítán, odvysílala rozhovor s jeho režisérem Jamiem Dora­nem. Rozhovor s ukázkami z tohoto filmu všem, kdo se v dané problematice dosud neorientují, rozhodně stojí za shlédnutí. Zde odkaz:

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10121061347-q/211562210900012/obsah/153638-afghansti-tanecnici

Dokument Afghánští tanečníci vznikal v době, kdy si velení britských jednotek v provincii Hílmand objednalo odbornou studii, zabývající se sexualitou afghánských bojovníků. Studie nazvaná Paštunská sexualita měla údajně britským jednotkám pomoci lépe pochopit sexuální chování afghánských Paštunů. Neboť britští vojáci si často stěžovali, že jim jejich afghánští spolubojovníci činí návrhy sexuálního rázu, přičemž britské vojáky pobuřovali i paštunští pederasté, o kterých se v rámci politické korektnosti v Británii mlčelo. Podle autorky studie, americké socioložky Anny Marie Cardinalli, jsou mezi Paštuny v jižním Afghánistánu homosexuální styky zcela běžné. Vysvětluje to muslimskou praxí striktního oddělo­vání mužů od žen, kombinovanou s chudobou (nutno zde podotknout, že v řadě muslimských zemí zakazuje sex před uzavřením manželství přímo zákonodárství, např. v Ománu, Kuvajtu, na Maledivách, v Saúdské Arábii, nebo Pákistánu). Mladí muži, kteří si nemohou dovolit nákladnou svatbu, tak často uspokojují své sexuální potřeby mezi sebou. "Pokud bychom tento jev ignorovali jen proto, abychom se jako příslušníci západní civilizace vyhnuli rozpakům, riskovali bychom, že nepochopíme základní sociální dynamiku paštunské kultury," říká americká socioložka Cardinalli. K čemuž podotýká, že Paštunové si cení fyzické krásy mladých chlapců, do tajů sexu zasvě­covaných staršími muži. Tato tradice je podle západních analytiků živá po celém území Afghánistánu, i když největšímu obdivu se mladí chlapci podle Marie Cardinalli těší v jihoafghánském Kandaháru. Ovšem ani studie americké socioložky britským vojákům neprozradila, jak že se v případech, kdy se setkají s paštunskými pederasty, mají zachovat. "Afghánistán je suverénní stát se svými vlastními zákony, podle kterých je sexuální zneužívání dětí nezákonné," uzavřel celou záležitost v prohlášení pro list The Daily Telegraph mluvčí britského ministerstva obrany.

 Za dívku převlečený chlapec na jednom z afghánských večírků. Zdroj: Martin Von Krogh, Expressen.

Afghánské praktiky pederastů byly diskutovány i ve Spojených státech. Ještě nedávno, konkrétně 20. září 2015, byl v dozvucích této diskuse publikován obsáhlý materiál, v němž redakce serveru New York Times informovala americkou veřejnost o skutečnosti, že americkým vojákům jejich nad­řízení doporučovali, aby sexuální zneužívání chlapců afghánskými spojenci ignorovali. Plukovník Brian Tribus, mluvčí amerického velení v Afghánistánu, se redakci prostřednictvím e-mailu k celé záležitosti vyjádřil takto: "Obecně platí, že obvinění z pohlavního zneužívání afghán­ského vojenského nebo policejního personálu je záležitostí domácího afghánského trestního práva." K čemuž dodal, že velením "nebyl vznesen žádný výslovný požadavek“, podle kterého by měl americký vojenský personál v Afghánistánu něco takového nahlásit. Podle plukovníka Tribuse výjimku představuje jen případ, kdy je sexuální zneužívání dětí používáno jako válečná zbraň. "Americká politika nevměšování má za cíl udržovat dobré vztahy s afghánskou policií a s milicemi vycvičenými Spojenými státy k boji proti Talibánu," píše se na stránkách New York Times. To také podle redakce tohoto listu odráží neochotu kritizovat kulturní hodnoty v zemi, kde jsou projevy pe­dofilie rozšířené mezi muži, pro něž bývají formy sexuálního otroctví a zneužívání dětí známkou společenského postavení.

Feno­ménem bachabazi se nakonec začala zabývat i Afghan Independent Human Rights Commis­sion (AIHRC), tedy Afghánská nezávislá komise pro lidská práva. Zpráva této organizace ze srpna 2014, která se zaměřuje na faktory a důsledky sexuálního zneuží­vání dospívajících chlapců, byla vypra­cována poté, co zástupci AIHRC osobně vyzpovídali celkem 1 900 Afghánců. Ze zjištění AI­HRC vyplývá, že vlivní či bohatí muži si v Afghánistánu sku­tečně najímají dospívající chlapce ve věku od 10 do 18 let pro své sexuální uspokojení. Autoři zprávy k tomu dodávají, že studie byla vypraco­vána poté, co vedli rozhovory jak s oběťmi, tak s těmi, kdo dospívající chlapce zneužívají, ale i s očitými svědky ze 14 různých provincií Afghánistánu. Suraya Sobhrang, mluvčí AIHRC, ná­sledně západ­ním tiskem prosakující zprávy o tom, že některé vlivné politické osobnosti, policisté, vojáci a bohatí obchodníci v Afghánistánu zne­užívají dospívající chlapce, novinářům potvrdil. Přestože na tuto ne­zákonnou praxi upozorňují nejen novináři, ale i ochránci lidských práv několik let, nedokázaly pří­slušné afghánské orgány zneužívání chlapců zastavit. Na tuto skutečnost upo­zorňuje i videošot, který 25. ledna 2016 zveřejnil server Radio Free Eu­rope/Radio Liberty.

V této souvislosti je třeba vzpomenout článek, který publikovala Shaista Gohir v deníku The Gu­ardian, v němž hovoří o „zneužívání dětí v mnoha muslimských zemích“. Shaista Gohir je před­sedkyní charitativního sdružení muslimských žen ve Velké Británii (Muslim Women's Network UK). Je proto třeba ji brát vážně, když poukazuje na fakt, že dětské nevěsty a různé formy pedofilie jsou tolero­vány i v muslimských společnostech, v nichž homosexualita je přísně trestána. A rozhodně nelze brát na lehkou váhu její konstatování, že „příliš pasivní přístup při řešení zneužívání dětí se přenesl i na muslimské komunity v Británii“.

Ostatně i u nás kromě blogerů i několik novinářů psalo o kauze sexuálního zneužívání zhruba 1 400 mladistvých dívek a dětí ve městě Rotherham, kdy se britské úřady v důsledku politické korektnosti bály otevřít Pandořinu skříňku. Přičemž na závažnost celé kauzy poukázala již zpráva Výboru pro vnitřní záležitosti Dolní sněmovny Parlamentu Spojeného království, publikovaná 10. června 2013. O této kauze diváky informovala i ČT24, kde v odvysílané relaci bývalá vrchní inspektorka sociálních péče Alexis Jay říká: „Kdyby všechny orgány, policisté a úředníci dbali méně o své vlastní zájmy a předsudky, a soustředili se na zájem dětí, nemusely některé z nich prožít to utrpení a brutalitu.“ Neboť v Británii odpovědní činitelé na internetu diskutované sexuální násilí pákistánských muslimů zpočátku před širší veřejností zatajovali a zlehčo­vali. Jenže rostoucí povědomí veřejnosti o problému spolu s po­stupně přibývajícími stížnostmi vy­volaly sérii nových vyšetřování. A britská státní správa na „Infor­mace týkající se nezávislého vyšet­řování pohlavního zneužívání dětí ve městě Rotherham“, které v srpnu 2014 publikovala Alexis Jay, stejně pak musela s ostudou reagovat. Výsledky nového vyšetřování byly publikovány 4. února 2015. A na seznamu měst, kde  docházelo k takovémuto pohlavnímu zneužívání dětí, přibývala další anglická města, včetně samotného Londýna.

Nelze tedy konstatování,  se kterým v Gu­ardianu přišla Shaista Gohir, před­sedkyně Muslim Women's Network UK, jednoduše smést ze stolu. Obzvlášť když muslimské komunity z Velké Británie slouží řadě rádobypolitologů či jiných „odborníků“ za důkaz jejich tvrzení, že při dlouhodobém soužití s domorodým obyvatelstvem se mohou muslimové úspěšně integrovat. Jenže donedávna sdělovacími prostředky opomíjení odborníci z Velké Británie, vyvracející levicovým aktivistům jejich teze multikulturalismu, to vidí úplně jinak. Přičemž tu vůbec největší čáru přes rozpočet, jak se u nás říká, zastáncům multikulturní integrace v minulých dnech udělal bývalý předseda britské Rady pro rovnost a lidská práva Trevor Phillips. Ten v pondělí 25. ledna 2016 na setkání think-tanku Policy Exchange ve Westminsteru prohlásil, že jeho země by měla přijmout fakt, že „muslimská komunita ve Spojeném království se nikdy neintegruje“.

Neboť jak Phillips říká: „Od muslimů nelze očekávat, že se změní“.

Modlící se muslimský chlapec. Zdroj: püfterem.com.