Kterak Sisyfos pomocnou ruku Technetu podal (II)

V případě rozkolébaného televizoru se nafilmo­vaný jev zdál být i odborníkům v oboru vizuálních efektů tak neuvěřitelný, že vět­ši­nou rozebírali možnosti jak australské video (např. jako zadání pro reklamu) napodobit.

Z jejich vyjádření ovšem vyplynulo, že ani oni nepova­žují podivně se chovající australský objekt za uměle vytvoře­nou rea­litu, tedy takové počítačové iluze, jakými jsou například dinosauři z filmu Jur­ský park. Jejich úvahy se ubí­raly cestou dnes daleko jednoduššího vy­retušování lidské ruky či lanka, díky kte­rým by objekt v původních záběrech mohl být rozpohybo­ván. Jejich vyjád­ření však vesměs končilo kon­statováním, že na uvažované podvody tohoto typu nelze v inkriminovaných zá­běrech Kena Gold­steina najít důkaz. Pokud se mám tedy vyjádřit k otázce digitálních triků, platí to, co jsem již dříve napsal: dle logic­kých zásad z pouhé mož­nosti nelze usuzovat na skuteč­nost (z možného sku­tečné nevy­plývá). Ji­nak řečeno, každé podvodné jednání musí být do­loženo pád­ným důkazem. Pokud takový důkaz nemám, je třeba na kauzu nahlí­žet z hlediska pre­sumce ne­viny, či přesněji dle předpokladu ne­vinnosti (základní zá­sada trest­ního ří­zení, podle kte­rého osoba, proti níž se řízení vede, musí být považo­vána za ne­vin­nou, do­kud není její vina jasně vyslovena pravo­mocným rozsudkem).                              

Nakonec jsem ještě pro jistotu zaúkoloval několik svých poněkud skeptických známých a přátel, aby se pokusili postrková­ním rukou nebo taháním za vlasec alespoň přesně a důsledně ve všech atributech napodobit po­divné chování australského televi­zoru, a v případě, že se jim to po­daří, aby pokus zopakovali před kamerou a tento jednodu­chý ex­periment zdokumentovali. Kýže­ného videa jsem se od žádného z nich nedočkal a nikoho, kdo by „manipulátora“ v záběrech vyre­tušoval, jsem ani nemusel shánět. Zde uvá­dím do­šlou mi zprávu od jednoho ze znechucených ex­perimentátorů: „Naše TV je podob­ného typu na po­dobném podstavci. Když s ní kývám tak, že ji dr­žím za jeden roh nahoře, tak ji sice rozký­vám, ale noha zů­stane stabilní. Není vůbec možné donutit ji, aby i pod­stavec poskakoval. To bych ji dříve urval z podstavce. Ať si to každý na své televizi vy­zkouší sám.“        

Jestliže tedy vyloučím v případě australského videoklipu s pohybujícím se televizorem hypotézu digitálních triků a obyčejnou manipulaci, je třeba pak ještě prověřit námitku záhadobijců, že se i v tomto případě může jednat o nějaké seismické otřesy, se kterými skeptici ope­rovali již v případě podivných jevů, označovaných za „řádění poltergeista“, vyskytujících se u nás roku 2006 v Bobrové. Protože nejsem žádný odborník na otřesy vyvo­lané ze­mětřesením, oslovil jsem v souvislosti s kauzou Bobrová před časem seis­mologa RNDr. Jana Zedníka z Geo­fyzikálního ústavu Akademie věd České re­publiky. Zde uvádím přesnou citaci jeho tehdejšího vyjádření: "Naše aparatura v ony dny nezaznamenala nic mimořádného, žádné ze­mětřesení, nebo otřesy. Teoreticky by to mohly způsobit vibrace o mimo­řádně vysoké frekvenci, ani by nemusely poškodit dům jako stavbu. Ale kde by byl jejich zdroj?"

Nepatrné lokální mikrootřesy lze pomocí velmi přesných a jemných měření nalézt prakticky všude, tedy i v australském Queen­slandu. Jenže pro případný pohyb objektů v důsledku zemětřesení není důležitý jen výskyt samotného zemětřesení, ale především jeho in­tenzita, která kvantifikuje míru otřesů, zasahujících zemský povrch od daného zemětřesení. Ale i bez toho, že bychom podrobně rozebírali seismicitu daného území (časoprostorové rozložení vý­skytu seismických jevů uvnitř jeho hranic) lze konstatovat, že souvislost mezi výskyty tzv. polter­geista z Townsville ve státě Queen­sland na severovýchodě Austrálie a lokálními seismickými otřesy ve skuteč­nosti není třeba ani hledat. V některých Gold­steinových videoklipech lze sice po­zorovat třes a roz­kolé­bání objektů na několika místech bytu současně, z čehož lze usuzovat na rozsáhlejší oblast půso­bení pro nás za­tím neznámých fyzikálních vlivů. Na dalších záznamech po­divných jevů, včetně námi studovaného pohybujícího se televizoru, se však vliv pro nás dosud ne­známé energie projevil jenom v úzkém pásmu, tedy jen na jednom jediném místě obytných prostor, u jednoho ur­čitého objektu. V čemž mne utvrzuje i názor RNDr. Zedníka, který ke Gold­steinovu videoklipu s televizorem poznamenal: „Zemětřesení jsem nikdy nezažil na vlastní kůži. Ale pokud by záběry na kývající se televizi s trváním přes dvě minuty byly od zemětřesení, tak by to musel být opravdu silný jev s magnitu­dem minimálně 7 někde dost blízko. Žádné takové zemětřesení se ovšem 10.6.2011 (pokud se můžeme spolehnout na časový údaj) neudálo ani v Austrálii, ani nikde na světě. Dokonce ani den předtím, ani potom. Při zemětřesení, které rozkýve televizi, by také po­padaly ze skříňky repro­bedny i další předměty, což se evidentně nestalo. Žádný trik na záběrech není patrný. Nezbývá tedy než hledat jiné vysvětlení.“

Zde inkriminovaný záznam:  http://www.youtube.com/watch?v=NwZeKzjAnUk&feature=related

Tak po podrobnějším rozboru a posouzení nahrávky Kena Gold­steina mohu nakonec konstatovat, že vi­deo se zdánlivě samovolně rozhýbaným televizorem podává s největší pravděpodobností svě­dec­tví o ob­jetivní rea­litě, neboť je zde celý úkaz snímán prostřednic­tvím tří kamer současně, a to z různých úhlů. V kontinuálních (souvislých, nepřerušovaných) zá­bě­rech kamer nebyly objeveny střihy. V záběrech se nepodařilo proká­zat žádné vlasce, lanka či táhla s  úchyty, kterými by mohl být ob­jekt roz­kolébán. A televi­zor je zde snímán z dostatečné vzdálenosti na to, aby šlo odhalit obyčejné mani­pulace s ob­jektem. Na prezentovaných záběrech také nebyl objeven žádný dů­kaz toho, že byly vytvořeny za po­moci počítačové animace. Toto video v žádném pří­padě nemůže být po­zpátku, o čemž svědčí jeho zvu­ková stopa. A sama zvuková stopa evi­dentně není upra­vo­vaná, z čehož také jasně vyplývá, že tu nebylo použito žád­ných mo­torů, které by pohyb televizoru způ­so­bily, ani žád­ných fu­karů, které by měly na svědomí nějaký proud vzdu­chu. Žádné seismické (ani jim podobné) otřesy zde nepři­chá­zejí v úvahu, neboť by se musely nutně projevovat na všech ob­jektech po celé míst­nosti a ne­mo­hou se tedy projevovat vý­hradně na televizoru. Ono „samovolné“ rozkolébání objektu je ovšem zdánlivé, neboť se zde jedná o působení fyzikálních sil. Sa­mozřejmě fy­zikální podstata jevu není vidět, pro­tože lid­ské oko ani oby­čejná kamera neregistrují zdejší fyzi­kální vlivy, které je třeba posu­zovat z hlediska kvan­tové mechaniky či elektrodyna­miky. Hovořím tu o objek­tivní realitě, ale i v mém pří­padě platí, že nikdo není neo­mylný. Proto chci před­sudky neza­tížené čtenáře tímto požádat, aby se nad in­kriminovaným zá­znamem podivného jevu ještě jednou v klidu zamysleli. Aby se pokud možno vy­hnuli rychlým soudům a v případě tohoto vi­dea si vytvořili svůj vlastní ná­zor. 

Je pravda, že při posuzování projevů tzv. poltergeista se nikdy neobejdeme bez zdravé skepse. Ovšem je také pravda, že se můžeme namísto dětinských spekulací a zesměšňování autorů do­kumen­tár­ních záběrů svým napodobo­váním nahrá­vek „řádění poltergeista“ zapojit do objasňování to­hoto fenoménu. Například další podstatný vi­deoklip, na který jsem již upozornil, ukazuje jiné ne­uvěři­telné skutečnosti. Pod do­hledem kamery v místnosti, ve které měl „řádit polterge­ist“, vyskakují ze svých skořápek vajíčka. Za současné situace, kdy řada našich fyziků prohlašuje, že neví co a jak v místech výskytu tzv. poltergeista měřit, je každé fyzikální napo­dobení tohoto pro diváky zá­had­ného úkazu podstatným přínosem. Může totiž přispět k nalezení dosud neidentifikované ener­gie, která v některých případech řádění údajného „hlomozícího ducha“ stojí za dosud neob­jasně­ným přírodním jevem, v rámci dlouholetých tradic zvaným pol­tergeist.  

Zde na stopáži od 0:33 do 0:50 záhadně vyskakují ze skořápek vajíčka:

http://www.youtube.com/watch?v=bzUPfiRBgSY

A je dost dobře možné, že třeba redakce Technetu, která se vrhla na experimentování s „hlomozí­cím duchem“, nám nakonec jako první zodpoví zde nastolenou otázku: jak se dají přimět slepičí vejce k tomu, aby vy­skakovala ze svých skořápek?       

Autor: Karel Wágner | úterý 8.5.2012 9:05 | karma článku: 15,80 | přečteno: 1263x
  • Další články autora

Karel Wágner

Záhady z České televize

14.3.2024 v 9:09 | Karma: 28,42

Karel Wágner

Sabotáž výroby elektromobilů

11.3.2024 v 9:09 | Karma: 18,59