Jak se zdá, diskuze ve sdělovacích prostředcích kolem objasňování záhadných jevů ve strašickém domku rodiny Mračkových již nepřinášejí nic nového, jen omílají stále to samé, pořád dokola... Autor článku v sekci Věda a technika blog.iDNES.cz dokonce znovu přisuzuje tajemné výboje a oheň v domě Mračkových nedaleké, dosud nedostavěné a nefunkční sluneční elektrárně, což trefně komentuje v diskuzi jeden z blogerů: "To už mě přijde pravděpodobnější, že taťka s mamkou se odcizili a v rodině panuje jisté napětí. A nebo se naopak udobřili a opět to mezi nimi jiskří."
Ovšem nejhorší je ta obehraná písnička, ve které diskutéři nadále trvají na tom, že problémy způsobují vysokofrekvenční vlny vysílače, které umí změřit pouze Český telekomunikační úřad (v obci byl nedávno instalován nový televizní převaděč), nebo snad vysokofrekvenční pulzy radarů či neznámého vojenského zařízení z nedalekého armádního újezdu. Ale nikoho z nich - ani v nejmenším - nezajímají potíže jevům přítomných osob. Ve všech těchto článcích a diskuzích se prostě zapomíná na fakt, že při silném a bouřlivém průběhu neobvyklých strašických jevů by se nutně musela elektromagnetická pole nějak podepsat i na lidských organizmech.
A u těchto osob se skutečně objevily zdravotní potíže - brnění nohou, pískání v uších, bolesti hlavy, které se zdají nasvědčovat tomu, že byly přítomné osoby vystaveny elektromagnetickým polím značné intenzity. Ovšem právě ze zdravotních potíží jevům přítomných osob lze usuzovat na to, zda šlo o pole vysokofrekvenční (vyzařovaná například vysílači) nebo o pole s nízkou frekvencí (měřená například u vedení, jimiž protékají silné proudy), protože mezi působením vysokofrekvenčního a nízkofrekvenčního pole na člověka je zásadní rozdíl: vysokofrekvenční pole zahřívá tkáň člověka, což se projevuje zvýšením tělesné teploty (nebylo pozorováno), oproti tomu nízkofrekvenční pole vyvolává v lidském organizmu elektrické proudy, které dráždí nervovou soustavu, což odpovídá zmíněným pocitům brnění a bolestem hlavy.
A tak se mi při čtení neutuchajících diskuzí o záhadných jevech ve strašickém domku rodiny Mračkových vybavuje závěrečná scéna z filmové verze Osudů dobrého vojáka Švejka, kdy po téměř dvou hodinách filmu, plného typicky českého humoru, pan Rudolf Hrušínský do válečné vřavy vykřikne: Co blbnete, vždyť jsou tady lidi ! ! !
