Tak jsem se po dlouhé době dostal k tomu, uklidit šuplíky mého psacího stolu. Úklid sám trval jen pár minut, díky čtení některých mých starých textů, jsem prošvihnul první poločas fotbalového zápasu naší ligy. Než začne druhý, tak se s Vámi podělím alespoň o dva kraťasy.
První je MICROSCIFIPOHÁDKA, kterou jsem zplodil v roce 2001. Nevím proč a nechci zakopnout o práh sebekritiky, ale myslím, že byla hodně nadčasová a do kvalit té o vraždě pana poslance Housky jí až tak moc levelů nechybí... Tedy slyšte.
Za dvanáctero bankovními ústavy, devatero supermarkety, sedmero železničními koridory a tisícero hlubokými tunely se v srdci Evropy doslova a do písmene "rozkládá" malá zemička. Další vláda tu zase vládne ke všeobecné spokojenosti, všichni lidi jsou si rovni a žijí v neskutečném blahobytu. Pravda a láska tu permanentně vítězí nad lží a nenávistí, takže všichni neskonale šťastní tu společně a spokojeni žijí až dodnes. Zkrátka mají se čím dál líp. Na tu zem dohlíží totiž hora Říp, a to je kopec. A na ten když se někdo vyškrábe, pohádky je konec...
Další TVRDOU LEKCI mi (si) udělil také můj druhý synek. Vše začalo, když začal chodit do první třídy. Jednoho dne přiběhl ze školy a už ve dveřích křičí: "Tatí, víš co nám říkala paní učitelka? Že si máme ukládat své věci tam, kam patří!" Abych mu mohl být příkladem, odnesl jsem si přes sedačku v obýváku ledabyle pohozené ponožky do koše na špinavé prádlo a čepici pověsil v předsíni na věšák.
Onehdy hulím na balkóně a na krabičce studuji varování ministerstva zdravotnictví, že kouření prokazatelně zkracuje...............cigaretu, přišel opět a rozvážně mi povídá: "Víš, že kouření škodí zdraví a lidi co kouří umírají mnohem dřív?" "To vám taky říkali ve škole?", ptám se rozmrzele, ale přesto zamačkávám cígo, abych si už doma nikdy nezapálil.
Pak k nám jednou přišli sousedi, a tak jsme trochu popařili. "Tati, ty nevíš, že popíjení alkoholu blbne lidi? Podle statistik statistického úřadu osmdesát procent trestných činů spáchali opilí." Po pár minutách se hosté pakovali a na stole zbyl nedopitý Gambrihnus. Při zavření dveří za návštěvou jsem se přistihnul, že se toho svýho malýho Makarenka začínám bát.
Po pár dnech jsem ouplně náhodou zaslechl, jak má žena na chodbě nařizuje našemu potomkovi: "Dneska se před tátou nezapomeň zmínit, že chlapi musí ženám doma víc pomáhat." "A to znamená, že i já musím pomáhat?," zeptal se náš rozumbrada. "Ano, jistě, tebe se to taky týká," odpověděla nekompromisně má choť.
je to sic blbý, ale vod tý doby mám zaplaťpánbu klid...
