Úhel pohledu...

                 „Pokud nejde o život, jde o prd...“Ač se říká, že co člověk, to jiný názor, tak s tímto rčením se ztotožňuje asi tak 99 % lidí na světě.                

   Ono to však vůbec není tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Častým kamenem úrazu bývá, především našimi politiky s oblibou často (zne)užívaný úhel pohledu. Oni vidí svou práci smysluplně, lid už si tím zdaleka tak jist není. Většina národa si totiž může o „průměrném platu“ ve svých často bezesných nocích zpravidla nechat jen zdát.

                Pro všechny pak platí, že se v naší zemi jen stěží najde člověk, jenž by byl kdy spokojen se svým platem – dělám jako barevnej a to jen za pár šupů... No nic, budu dál dělat zadarmo, hlavně když se nadřu… Stěžují si učitelé, lékaři, železničáři i policisté, zkrátka přidat dnes chtějí vesměs všichni.

                Z pohledu zaměstnavatele však bývá odměna dělnému lidi za provedenou práci dostačující, ne-li nadhodnocená. Vždyť zaměstnanci mohou být rádi, že mají práci a tudíž by ještě měli z vděčnosti odvádět výkony nad rámec svých pracovních povinností...

                O příspěvku v nezaměstnanosti platí totéž – jediní, kdo podporu vidí jako nedostačující, jsou nezaměstnaní. My Češi jsme už prostě takoví. Dříve platil jen jeden úhel pohledu, a to nás vedoucí velké strany. Dnes se už zcela bez nadsázky dá říct, že dva navlas stejně vysocí jedinci mají různý úhel pohledu, a to nejen co se týká práce a odměny za ní.

                Televizní zpravodajství nás o tom dnes a denně přesvědčuje. Policie ČR teď každou chvíli řeší různé přestřelky a konflikty. A to na mou věru není nikterak jednoduché. Vždy totiž existují přinejmenším dva různé úhly pohledu. Bohužel čím dál tím častěji nejde o prd, ale o zbytečně zmařené lidské životy...