Spravedlnost je slepá, kulhá a už i blbě slyší…

…stále častěji se jí totiž dovolají většinou pouze TI, kdo na to mají… Navíc své vizitky s tím správným telefonním číslem po halách továren lidu v montérkách nerozdává. Jednoduše nemá potřebu chodit dál než do (luxusních) kanceláří nejvyššího managementu „spřátelených“ firem…

Naše současná vládní garnitura, podle slov ministryně spravedlnosti Válkové, sklízející jako vždy jedovaté ovoce předchozích vlád, právě kývla na doplacení platů našich soudců. Byť to bylo o fous, poslanci za soudci stojí. Ono přece člověk nikdy neví, kdy může muže v talárech potřebovat. Šéf státní kasy Andrej Babiš se pro jistotu zdržel hlasování.

Určitě to nebylo jednoduché rozhodnutí. My, jako obyčejní smrtelníci nemáme ani páru o tom, co všechno je ve hře, zvlášť když se nám z kolotoče nul řádně motá kebule. Náhrada za (KÝM?) špatně vypočítané platy v letech 2012 – 2014 dělá, díky vstřícnému gestu pracovníků naší justice „jenom“ 1.200.000.000 našich šťastných kaček. Jestli dobře počítám, tak při cca 4.200 restituentech to dělá na hlavu nějakých přes čtvrt mega. Taky bych byl vstřícný…

Ale nám se dělá na hlavu ouplně jinak. ZASE někdo námi placený něco zpackal a my to za něj ZASE zaplatíme! Kde je tedy ona dáma s bílým šátkem přes oči? Asi tam, kde začíná být většina z nás. Nebojte se, místo lidového v prdeli, použiji slušný výraz – v koncích.

Mnozí z nás v dobré víře přispějí tu na nemoc motýlích křídel, onde na invalidní vozík, na operaci či na výcvik slepeckých psů. Bereme domů bezdomovce, všichni pak dotujeme školní obědy dětem, které nemají ani na svačinu. Dál kupujeme protirakovinné žluté květinky, bílé pastelky nebo klaunské nosy – humor prý léčí líp než tumor! Dobročinná sbírka stíhá sbírku a my už stíhat přestáváme. Vždyť ze svého stavíme ještě nemocnice v Africe, adoptujeme zvířátka v ZOO a posíláme hadry potřebným…

Chápu, že takové přízemnosti lidi ve značkových hadrech MOC nezajímají. Mají toho prostě MOC.  Přestože mají MOC, MOC věcí změnit, MOC se jim do toho nechce. Nejblíže k proletariátu to teď má ministryně na kejvajícím se křesle Válková. Avšak na rozdíl od nás, co jsme znechuceni už dávno, ona znechucená teprve začíná být…

A teď si vezměte, že pro nás má být dosažená DOHODA, jejíž realizace bude organizačně i technicky hodně náročná, ale já věřím, že tohle naši státní úředníci (třeba za další prémie) opět hravě zvládnou, výhrou. Pokud totiž na ni soudci přistoupí, a paní profesorka Válková věří v úspěšnost 80 – 90%, UŠETŘÍME hned 4 milý Yardy! No není to milý, že za něčí průser nezaplatíme 5!? A bacha, to nejlepší nakonec. Kdo ze soudců prý dohodu nepodepíše, ztratí tvář před svými kolegy i před veřejností…