Jedna z mých četných sestřenic Vladěna B. vede své děti k poctivosti a pravdě. Snaží se o to nenásilným způsobem a vysvětlováním, takže se svým „býtnadvěcísmem“ tak trochu odlišuje od jiných rodičů, za což je na sebe poměrně velmi pyšná.
Nutno uvést, že oba potomci navštěvují stejný školní ústav, starší Honzík je hodný nekňuba, jež se občas nechá svést k nějakým nekalostem (ovšem bez trvalých následků) a učení mu moc nejde. Mladší miláček rodiny Radka je neposedný, dobře se učící (ctižádostivý) diblík, kterému však pusa jede bez jakých-koliv ohledů vpravo vlevo a ventilující pouze to, co se jí právě hodí do krámu (inu ženská)...
Onehdy se však Vladěna se svou „bezproblémovou“ výchovou dostala do „úzkých.“„Když dveřenašeho krámu rozrazila rozezlená učitelka mých ratolestí, věděla jsem, že je zle. A vskutku,“načala své pedagocstory.
„Všichni žáci se o přestávce zapojili do přestřelky blátem, kterou vyprovokovala vaše Radka, a nejenže všichni vypadají jako prasata, ale navíc zaneřádili celou školu, neřádi. Musela jsem jim všem dát poznámku jak zablácený vrata,“vychrlila ze sebe jedním dechem pedagožka s naběhlou žílou na čele a se sáčkem citrónů vyběhla opětně plnit náročné školní osnovy.
„Večer jsem si tedy oba zavolala do obýváku na koberec a výjimečně řádně rozpumpovaná na ně udeřila – Chci slyšet PRAVDU! Zatímco Radka mlžila a zatloukala jak se dalo, Honzík zpříma odpověděl, že poznámka je nespravedlivá, neboť se války neúčastnil, protože v té době právě kouřil za školní garáží svinutý pijáky,“líčila mi ještě v šoku Vladěna.
Na mou otázku, jak to tedy vlastně výchovně nakonec vyřešila, když vlastně pouze Honza na férovku řekl pravdu, odpověděla: „No co by, Raduška byla pokárána a mladej dostal přes hubu za to kouření...“
A závěrečné POUČENÍ? PRAVDA vyslovená v BLBEJ ČAS, TI zpravidla ZLÁME VAZ...
