Pozadí PUČe (konečně) odhaleno!

Nechci se rouhat, ale kam se hrabe Jaroslav Hašek se svými Osudy dobrého vojáka Švejka na počínání svého jmenovce z ČSSD. Ten ihned po Pyrhově vítězství své strany ve volbách odjel ještě s horkou hlavou spolu se svými kamarády na údajnou konzultaci s hlavou státu do Lán. Co se tam vlastně odehrálo nikdo neví, protože obě zúčastněné strany si dál hrají na schovávanou, s rukama popálenýma od horkého bramboru. Náš reportér Karel Šťoura přece jen něco vyšťoural...

 Jestliže Švejk byl po svém tištěném vydání několikráte zfilmován a jeho naivní pravdomluvnost a ryze lidské postoje vyvolávaly smích, naši politici to vzali opačně. Oni se hned v přímém přenosu střídají za řečnickými pultíky jak apoštolové v Orloji a svými tiskovými konferencemi, brífinky a veřejnými prohlášeními si koledují spíše o to, že se jednou ocitnou v tištěných učebnicích dějepisu v kapitole historické období politického temna. Jenomže v něm se právě už teď chce některým slušným občanům země praotce Čecha plakat, jiným dokonce i (z)vracet.

Ono obrazovka je mocné médium, a to z obou svých stran. Otřevřená hlava ví, kdy má zavřít ústa, a tak každý rozumný člověk (natož politik!) by měl řádně vážit svá slova. Znova a znova. Když jeden den do televizních kamer prohlašuji, že žádná schůzka nebyla a druhý den předstoupím před národ a přiznám, že jsem lhal, stěží mi někdo normální uvěří kajícnou větu: "Lhát se nemá v rodině ani v politice, opravdu mě to mrzí a omlouvám se za to!"

Jak může takový pan "Pozděbych" honit podporu od rozpolceného poslaneckého klubu, natož pak pan senátor očekávat důvěru svých voličů, když v Hodoníně za vojáčka ho brali? A aby toho nebylo málo, po několika takových kotrmelcích před médii jako oběť nesmyslného honu na pomyslné čarodějnice společně prohlásí, že tato republika si zaslouží stabilní vládu, která se dobře postará o řešení problémů svého lidu, a proto v rámci stabilizace situace odstupují ze svých funkcí. To už je ale vopravdu silný kafe, že Vávro!?

Zdá se, že horký povolební guláš pomalu vychládá a nás všechny čeká standardně všední život. Z politické scény velkého divadla dál budou znít věty typu, JEDNÁME o programovém souladu, SLAĎUJEME noty, pokud nám řeknou ANO, DOKÁŽU si představit v pozici premiéra pana P., BUDEME hledat průnik našich cílových ideí a hodnotově i názorově jsme už velmi blízko, SLOŽENÍ poslaneckého klubu a příslušných komisí je na vnitřní diskusi ve STRANĚ, zkrátka JEDNÁME, JEDNÁME a je TOHO na stole MOC...

A o MOC přicházejí hlavně lidé. Ztrácejí úsměv, iluze, peníze, pevnou půdu pod nohama a hlavně víru, že se vše nakonec v dobré obrátí. Zatím se v hrobech na konci dlouhého tunelu obracejí jen naši předkové. Nás, jejich "zadky" ti nahoře totiž i nadále přehlížejí jako velké rodné širé LÁNY, takže mnohým nezbývá nic jiného než se tajně scházet a osnovat PUČ!

A jak se to dělá zjistil nedávno náš zuřivý reportér Karel Šťoura – "Vybranému mecenáši položíte jednoduchou otázku: Uděláme PUČ?", zarazí-li se, tak ho okamžitě dorazíte – Tak mi PUČ kilo, pětikilo, litr, čtyři tága..."*

(*nehodící se škrtněte!)