POMLUVA, mocná toť ZBRAŇ hromadného ničení

           „Drb je oběžník šetřící papír,“ říká jeden z českých aforismů. Drby se však postupem času velice často mění v mnohem horší pomluvu, a ta už se dá kvalifikovat jako trestný čin. Bohužel k soudu vede zatraceně dlouhá a trnitá cesta...

            Protože se však drbe a pomlouvá vždy a všude, není nikterak jednoduché zjistit původce pomluvy. Dopad takového činu tak většinou končí jen ve sféře jeho cti a svědomí, a tu (to) někteří lidé mají, jiní ne. Manipulace s fakty je dnes doslova módním stylem a používá se především k dosažení vlastního cíle. Není nic snazšího, než vypustit pár vhodně zvolených slov a neviditelná „válečná“ mašinérie se rozjede na plné obrátky. Nic není psáno, a tudíž ani dáno. Ústní forma tak téměř vždy zaručuje absolutní beztrestnost celé armádě pomluvonosičů.             Aritmetickou řadou se původní zpráva nejen sama jako epidemie rozšíří mezi další příjemce, ale také téměř ve sto procentech zcela podstatným způsobem změní svůj obsah. A máme tu další (s ohromnou) chutí diskutující kroužky „čestných a spravedlivých“ občanů, kteří k základnímu kameni fámy přiloží své další postřehy a z poctivého člověka je rázem lump. Ten, ač je vlastně aktérem hlavní role však většinou u toho chybí. Pro šiřitele pomluv je to tím jednodušší. Klasický český človíček nemá zpravidla odvahu podívat se do očí pomlouvaného a většinou počká až dotyčný odejde a vyříká si to s ním z očí do zad...

            Bohužel proti pomluvě neexistuje způsob přiměřené obrany a nepomůže Vám ani její Ministerstvo. Na pravidlo OKO za OKO a ZUB za ZUB slušný člověk nikdy nepřistoupí. A navíc: Pomluva je jako lejno na botě, zbavíte se ho, ale smrad zůstává...