Naše fotbalová SYNOT liga vrcholí, a vrcholí též i „vrcholové“ výkony mužů v černém. Ani další kolo se neobešlo bez do očí bijících excesů hochů Dáši Damkové-Berbrové. Ta jestliže si dříve zasloužila úctu hráčů a diváků za to, s jakou grácií zvládala s píšťalkou ukočírovat emoce dvou desítek rozvášněných chlapů na hřišti, tak teď se její aura vytrácí doslova a do písmene do neviditelna.
Pomineme-li rozporuplné verdikty známé firmy Paták s.r.o. v Brně, které ve finále přece jen přestřílelo Jihlavu a další penaltu v oblíbené poslední minutě amnestovaného navrátilce Kovaříka v utkání Liberec – Bohemians, dopadla většina ligových duelů tak, jak měla, nebo se čekalo. Plzeň neměla co řešit, a tak se pozornost veškeré sportovní veřejnosti upřela do města automobilů, kde výsledkově nevyzpytatelná Bolka hostila Spartu.
Fotbalový básník a stratég Karel Jarolím Erben vyrukoval na bájný tým s nečekanou strategií bez svých kanonýrů, a málem mu to vyšlo. Ovšem v předzápasové přípravě zřejmě asi zapomněl vzít v potaz, že naše liga již dávno není jenom otázkou momentální formy hráčů, kluby vytvořených podmínek a fotbalového štěstí, ale především také, že se v ní vedle všehoschopných bafuňářů pohybují také všemocní muži v černém.
Předesílám, že česká prvoligová scéna mě už dávno tolik nebere a mé sympatie mají pouze hradečtí votroci, jejichž dres jsem v dávné minulosti oblékal. Jako bývalého krajského rozhodčího mě podvědomě zajímají hlavně páni na hřišti. A někdy je to fakt síla. Bez ohledu na známé okolnosti v boji o letošní mistrovský titul, který se smrsknul už jen na souboj Plzně se Spartou, bych si dovolil, podívat se na výkon sudího – motýla Emanuela Marka, očima „nestranného“ delegáta.
Překvapivě brzký vedoucí gól boleslavského Zahustela bezradnému Štěchovi – OK! Famózní zákroky domácího brankáře Aleše Hrušky – PARÁDA! Akce, na jejímž konci byla vyrovnávající trefa Kadlece jezdícího tzv. po prdeli – NÁDHERA! A do vší té fotbalové symfonie dirigent ve fraku – TRAGEDIE! Nepřesně pískané nebo naopak neodpískané evidentní fauly, bordel v kartách a oboustranné kompenzace prohřešků jen přilévaly olej do již tak žhnoucího ohně.
Domácí Ščuk s Kyselou se dle mého soudu měli po druhých žlutých kartách jít předčasně sprchovat, ale budiž, ne vždy najde arbitr odvahu. Ovšem ono hrdé heslo letenských – „MY jsme SPARTA!“ – určitě neopravňuje dle Milana Luhového sparťanskou brzdu a tragického manekýna Váchu a jeho reprezentačního spoluhráče Dočkala, aby si k rozhodčímu dovolili to, co jim on zbaběle dovolil.
Vůbec největším jeho průserem, ale byla neuznaná branka Boleslavi. Namachrovaný Štěch odkojený ostrovní kopanou příliš dobře ví, že vzdušný souboj se Zahustelem hrubě podcenil, a že se o faul v žádném případě nejednalo! Klíčový moment zápasu ještě víc umocnila penalta na druhé straně, která ovšem bez diskusí byla. Frustrace domácích je pochopitelná, ale i zde však pan Marek zůstal stát jako uličník se staženými půlkami a pomyslně i trenkami.
Všechna další COBY KDYBY…, utnula nervózní závěrečná remíza 1:1 (Kadeřábek – Wágner), která na výhře skutečně lepší Sparty už nic nezměnila. Ale jak všeobecně známo, ve fotbale ne vždy ten lepší vyhrává. Přes to všechno si řídící kvartet mohl jít s vědomím dobře vykonané práce vyplnit formuláře na svých slušných pár desítek tisíc kaček. Inu takhle je to v našem fotbale prostě dané.
Sám za sebe dodávám, že takhle zfušovaný mač jsem od Lafatyády už dlouho neviděl. Hodnocení výkonu hlavního havrana bude bohužel opět TOP SECRET, aby se prý rozhodčí nedostávali pod ještě větší tlak okolí. Bohužel, jsou to však právě oni, kdo ještě větší tlak okolí na sebe, ať už nevědomky nebo jinak vytvářejí. Tak se teď můžeme těšit už jen na to, jak se parta černokněžníků popasuje se zřejmě rozhodujícím šlágrem letošního ligového ročníku Sparta – Plzeň.
