Klikatá cesta džentry(mana) Zemana

Zeman bylo označení nižších šlechticů v českých zemích, Polsku a Uhrách, pro které se v mezinárodním kontextu užívá výraz džentry. Že džentlmen je zdvořilý a čestný muž vybraného chování z urozené rodiny nebo vyššího sociálního postavení, zde asi netřeba podrobněji rozebírat. Rád bych tu totiž rozebral poněkud jiné věci.

Nejsem takový kanón, abych tohle všechno střílel z hlavy, ale ve Wikipedii tohle dokáže vyčmuchat kdejakej Brok. Podívat se do ní mě napadlo, když jsem pár dní sledoval procesí (politických) poutníků, které putovalo na hrad spolu s různými dary, a hlavně, s patřičnou pokorou. Ono mě toho totiž napadlo mnohem víc.

I když ne všechny kroky, názory či činy našeho prvního přímo zvoleného prezidenta schvaluji nebo obdivuji, když už nic jiného, ing. Miloš Zeman je určitě nejvýraznější postavou naší éry. On totiž nejenže dělí národ na své příznivce a na ty druhé, ale dokáže také všechny zvyklosti způsobem jen jemu vlastním obracet vzhůru nohama (viz předvánoční novoroční projev, rekordní dávání si na čas se jmenováním premiéra a potažmo i vlády, přepad našich vojáků v Afghanistánu, atp.…). Dokáže si vychutnat své oblíbené cigárko, nápoj, politické protivníky nebo tlačenku, chrlí své bonmoty, ať už někomu jdou nebo nejdou do noty, zkrátka gurmán toho daného okamžiku.

Nahlédnutím do životopisu jsem toho cítil a zjistil mnohem víc. Hned u narození v září 44 mi naskočily animované hrátky dvou medvídků – Potkali se u Kolína: „Panééé, tady máte bonbon, abyste nebrečel…“ V městečku stojícím v pěkné rovině prožil s maminkou-učitelkou základní školní docházku, aby poté začal navštěvovat zdejší Střední ekonomickou školu. Kvůli referátu o TGM měl zakázáno pokračovat ve studiu na VŠ, takže začal makat v kolínské Tatře. Nad tou sa blýsklo a byť je to do Prahy docela blizoučko, začal od roku 1965 dálkově studovat VŠE(chno), obor národohospodářské plánování. Díky plánování pak přešel na denní studium.

V letopise ve výši Jágrova čísla vstoupil do KSČ. S červeným diplomem promoval díky práci „Futurologie a budoucnost“ a tento obor začal také učit ostatní. Pro nesouhlas s okupací SA a snahou o počínající normalizaci našich mozkových závitů ho naše velká a jediná strana vyloučila ze svých pevných řad. Bez práce neměl koláče, a tak si na chleba vydělával pod cizím jménem příležitostnými studiemi.

V roce 1971 nastupuje do tělovýchovného podniku Sportpropag, kde vybudoval oddělení komplexního modelování, označované jako Slušovice výzkumu. Když zasadil tenhle strom a postavil u něj dům, přišel syn – lékař David. Za údajně protistranický sborník „Metodologické problémy společenskovědního výzkumu“ bylo OKM na pokyn ÚV KSČ zrušeno a ing. Miloš Zeman vyfasoval padák, tenkrát ještě rozhodně ne zlatý.

Ujal se ho zemědělský podnik Agrodat a stal se členem světové prognostické společnosti. Potřetí vyhozen z práce za článek „Prognostika a přestavba“ se mu po účasti na demonstraci 17. 11. 1989 otevřely dveře Prognostického úřadu ČSAV. Za Občanské fórum byl kooptován do federálního shromáždění, kde se stal předsedou rozpočtového výboru.

Po rozpadu OF se upsal ČSSD, v níž byl záhy zvolen předsedou, aby z ní udělal nejsilnější stranu v zemi. Splnění tohoto úkolu bylo důvodem, proč odmítl další kandidaturu na tento post. Přichází dcera Kateřina a čtyři roky mu stačí k tomu, aby jako předseda vlády vyvedl zemi z krize. Bylo zaznamenáno čtyřnásobné zvýšení přílivu přímých zahraničních investic, pokles inflace z 10% na 3%, profesionalizace naší armády, reforma státní správy a privatizace bankovního sektoru. Jeho vláda snížila státní deficit na 46 miliard. 

Někdy v té době se proťaly naše životní cesty, a když po tiskové konferenci na turnovské radnici „zapoměl“ krabičku doslova a do písmene vyhulených Davidoff-ek, já coby regionální pisálek po ní skočil první, protože jsem už tenkrát věděl, že právě tuhle černou krabičku opustilo poslední cígo budoucího českého prezidenta. Návrat na hrad odmítl v roce 2002 s tím, že zažehnáním krize splnil další svůj cíl. Když jej členové a příznivci vyzvali tuplovaně ke kandidatuře na hlavu státu, zkusil to. A zkusil hodně. Zvolen nebyl, protože proti němu hlasovalo 27 poslanců za ČSSD…!?

Pročež se coby starobní důchodce odebral na Vysočinu objímat v kostkovaných bačkorách stromy a psát bestseller „Jak jsem se mýlil v politice“. I nadále sic aktivně podporoval „orange“, ale nabídku tehdejšího předsedy Jiřího Paroubka jít do prezidentských voleb odmítl s poukazem na druhý vstup do téže řeky. Tím se navíc prokázal opravdu dobrým prognostikem, protože v březnu 2007 vystoupil z ČSSD pro nesouhlas s politikou premiéra J.P. a zakládá Stranu Práv Občanů. Jako předseda pak rezignuje, protože nesplnil slib překročení 5%. Čestným předsedou je ovšem dodnes!

A pak už to znáte. Zeman pan Miloš ze tvrze na Vysočině jako první získává 50.000 všech 5P (Potřebných Podpisů Pod Prezidentskou Petici) a v premiéře přímé volby usedá díky 54,8% hlasů PRO na trůn v království českém nejvyšší. I když není z těch, co pro stavbu své honosné vily museli na pár lidí ušít boudu, jako každý správný ekonom dál sčítá a odečítá své PLUSy a MÍNUSy, násobí, dělí anebo řeší nerovné rovnice. A výsledek!?

Já prognostik nejsem, a protože procesím jsem začal, procesím taky skončím. Nevím zda šlo ve výše zmíněném případě o smutnou komedii či spíše veselou tragedii, v níž jednotliví aktéři po audienci ochotně pózovali vyslancům sedmé velmoci, ale jedno vím jistě. Ti se sem před palác slézaly jako štáby na pivo, takže mi nezbylo než potřetí hrábnout do vlasů Děda PC Vševěda. Ač je mi jasné, že dneska to moc neletí, zkuste si jako já, vyhledat význam rčení: „Klanění se zlatému teleti.“