Německé Debette převzaté z francouzského débat, odvozeného z débattre (diskutovat) je doslovně překládáno jako „bít“(se), přebíjet se slovy. Obdobně je na tom latinské discussio (přetřásat, zkoumat…), označující věcný rozhovor několika osob na určité téma, jehož úkolem není rozhodovat, nýbrž věc pečlivě rozebrat z různých pohledů…
Toliko Wikipedie, a z pohledu diskusního pořadu Michaely Jílkové „Máte slovo“, až potud dobrý. Ke čtvrtečnímu tématu – Zeman a národ – jsem se dostal náhodným přepínáním, právě v momentě jednoho z nesčetných slovních výronů sopečné diskutérky Jeleny Vičanové z tábora prozemanů.
Jestliže M. Jílková bývala kdysi považována za moderátorskou dominu, tak zkrocení zlé ženy se v přímém přenosu tentokrát nekonalo ani v nejmenším. Zoufalá veřejnoprávní pracovnice se po několika marných pokusech obracela s prosbou o pomoc na autoritu v hledišti přítomného režiséra Dvořáka, ale i toto se míjelo účinkem. Čas utíkal jako jelen, jenž byl do pr.ele střelen a J. Vičanová nenechala mluvit nikoho a překřikovala všechny…
Vážím si lidí s vlastním názorem a ještě víc těch, kteří se jej nebojí říct nahlas. I náš pan prezident takový je, ale souhlasím s paní oponentkou u stolku naproti „střelené“ lani, že forma prezentace vlastního názoru by měla být vždy odpovídající situaci a postavení toho konkrétního člověka. J. Vičanová „sjetá“ potleskem svých spolupříznivců rozhodně neznala míru a evidentně ani základní pravidla slušného chování, takže svému idolu udělala službu spíše medvědí…
Ostatní stafáž od arogantního senátora Veleby až po ministra všehomíra stála za pendrek a pouze odrážela situaci nejen v našich politických kruzích, ale také v celé naší rozpolcené společnosti. Vzájemné napadání, vyčítání a překřikování, z něhož byla paní Jílková místy až vyděšena, rozhodně nemělo s kultivovanou diskusí nic společného.
Také mě, stejně jako některé SMS zarazilo, že jsem se nedozvěděl třeba PROČ, byly některé nápisy demonstrantů proti vládci hradu v angličtině, ale tyhle demokraticky tvářící se debaty většinou jenom rozvíří spoustu pohádek tisíce a jedné noci, ovšem skutek utek, a vyšetřování skončilo, zapomeňte…
Ale já nesmím zapomenout, PROČ jsem vlastně opět hrábnul do kláves. Je to jednoduché. Abych vzdal hold světélku naděje. Byť světlo na konci tunelu nerozsvítí naplno, alespoň zahřeje. Jedinou oázou v poušti přesypávaného písku slov byl politolog Lukáš Jelínek.
On byl jediný, kdo nejenže s věcným přehledem dokázal přednést svůj pečlivě „srovnaný“ názor, který si nikdo nedovolil rušit, ale také on jediný se choval v rámci názvu tohoto pořadu a ne jako jeho polemizanti, kteří si jej nesprávně vyložili jako „Máte všichni slovo…“
